Olaf Scholz nevěří v upřímnost klimatického hnutí. Nemá prý zájem o diskusi. To je správně: protože klimatická krize žádným názorem není.
Byl to okamžik pravdy: Olafovi Scholzovi, „klimatickému kancléři“, během jedné panelové diskuse připomněli slogany klimatických aktivistů „doby dávno minulé a díky Bohu za to“. Myslí si, že manipulují událostmi pro svůj osobní prospěch a o žádnou diskusi ani nemají zájem.
Nejvíce pobuřující je jistě zjevné srovnání s praktikami národních socialistů. Pro debatu o řešení klimatické krize je však mnohem více rozhodující zásadní nepochopení problému, kterému podléhá nejen Scholz, ale i většina kritiků klimatického hnutí.
Vědci, dramaturgové klimatické změny
Mylná představa, že klimatická krize je o postoji, názoru, který může být odlišný a lze o něm diskutovat. Není. Jde o uznání vědecky rozšířeného a jednoznačně prokázaného faktu, který se týká nás všech. Nejde o ledajaký fakt, ale skutečnost, že v příštích několika letech ztratíme jedinečnou ekologickou rovnováhu, která provází celou historii lidstva – tedy samotný základ našeho života.
Klimatická katastrofa rozvrátí naši společnost, jak ji známe. Způsobí to nespočet úmrtí a boj o distribuci v měřítku, které si dnes jen stěží dokážeme představit. Připraví nás o existenční zdroje, o půdu, vodu, potraviny a teplotu, která je ještě slučitelná se zdravím. Zdroje, pro které nelze jednoduše najít alternativu a bez kterých nemůžeme žít.
Život ohrožující pravda
Současné globální krize jsou zčásti již důsledkem změny klimatu – a přesto jsou jen předehrou. Obilí je nedostatek, protože v Indii vlna veder, která by v minulosti znamenala tisíciletou událost, zničila velkou část úrody. Ropa a plyn zdražují nejen kvůli válce na Ukrajině, ale také proto, že (konečně) stanovujeme ceny CO2. A miliony lidí na celém světě již opouštějí své domovy, protože v důsledku horka a nedostatku srážek již nejsou obyvatelné.
Společnost, které hrozí kolaps už v důsledku několika milionů uprchlíků nebo drahého benzínu, by si neměla namlouvat, že se dokáže vyrovnat s mnohonásobně většími problémy. Budeme muset upravit naše standardy, a to jak z hlediska kvality života, tak z hlediska morálky, a to hodně dolů. Kdybychom tato fakta uznali, nebylo by vůbec o čem diskutovat. Jde o příliš zásadní věci na to, abychom na ně měli rozdílné názory.
Svět směřuje k nejvyšší úrovni CO2 za posledních 3,3 milionu let
Problémem je, jak říká Luisa Neubauerová, že si mnozí klimatickou krizi nechtějí připustit. A právě o tom je klimatický aktivismus: uvědomit si, jak hluboko už vězíme v problémech. Teprve pak můžeme objektivně diskutovat o správných způsobech a prostředcích ochrany klimatu. Skutečnost, že od 90. let neprovádíme rozumnou klimatickou politiku, je nejjasnějším důkazem toho, že se tak dosud nestalo.
A protože tomu tak je, je klimatickému aktivismu dovoleno vše. Nemusí se odsouvat na druhou kolej, protože nepředstavuje jeden názor z mnoha, ale objektivní a život ohrožující pravdu. Probíhají diskuse, v nichž se zvažují alternativní stanoviska. Chceme-li však přežít, neexistuje jiná alternativa než radikální klimatická politika. O názory už nejde dávno.
