Proč používají koronapírači a antivaxeři srovnání s nacismem?

Proč srovnávají koronapopírači a antivaxeři protipandemická opatření s nacistickými zákony? Jaké to má následky?

Někteří přirovnávají Davidovu hvězdu s nošením roušek. Jiní zase používají analogii k nacistickému heslu „práce tě osvobodí“ (Arbeit macht frei) a říkají „očkování tě osvobodí“. Na demonstracích nebo na internetu se znovu a znovu objevují hesla a obrázky, které dnešní protipandemickou politiku přirovnávají k politice národního socialismu.

Magdeburský sociolog Matthias Quent v rozhovoru pro pořad ZDFheute vysvětlil, s jakým záměrem vznikají jazykové či obrazné analogie a co je na nich problematické.

Co vězí za srovnáním s nacismem?

Na jedné straně jde o provokaci, vysvětluje Quent. Na druhou stranu dochází k jisté relativizaci, když lidé srovnávají otázku, zda se mají nechat očkovat nebo testovat, s průmyslovým vyvražďováním milionů lidí. Jde tedy také o zlehčování historie.

„Zároveň se člověk staví do pozice legitimního historického odbojáře.“

 

Matthias Quent,
sociolog

Podle Matthiase Quenta je to hlavní motiv takových srovnání. Tím, že se člověk prohlásí za oběť kvazi-národně socialistických metod, jak to dělají mnozí odpůrci opatření proti šíření pandemie, se dostává do situace, kdy oběť – údajně diskriminovaná – už nemá žádnou racionální povinnost se ospravedlňovat. Podle jejich argumentace lze odpor proti současné politice zdůvodnit i tímto způsobem.

Kdo je srovnáváním s nacismem zraňován?

Podle Quenta jsou poškozenými skutečné oběti nacismu: jak lidé z židovských komunit, tak ti, jejichž příbuzní byli zavražděni.

„Jejich utrpení je v podstatě pošlapávánáno.“

 

Matthias Quent,
sociolog

Tím, že jsou vystavený zcela bezuzdému srovnání, jsou opět instrumentalizováni a stávají se znovu obětí, varuje Quent. Jejich dějiny jsou takříkajíc reinterpretovány a zločiny nacionálních socialistů na evropských Židech jsou zpětně bagatelizovány.

Co se děje se společností, když takových srovnání přibývá?

Srovnání se v současné době zaměřují dvěma různými směry. Na jedné straně, vysvětluje Matthias Quent, jsou ti, kteří se pasují do role Židů a vnímají se jako oběti nové diktatury. Známým příkladem je případ Jany z Kasselu, která se v listopadu 2020 přirovnala k Sophii Schollové. Na druhou stranu se objevují i obvinění na adresu demonstrantů, že jsou všichni „korona nacisté“.

„Společnost je již velmi vzdálena racionálnímu diskurzu.“

 

Matthias Quent,
sociolog

Je vidět, že v tuto chvíli jde už jen o polarizaci, o co největší eskalaci s odkazem na národní socialismus, řekl Quent. Objektivní úvaha a argumentace jsou v takové rozjitřené atmosféře jen stěží možné. Ztrácí se civilizovaná diskuze.

Jaké jsou důsledky takových jazykových obrazů?

V posledních několika týdnech jsme byli svědky toho, že některé protesty proti koronaopatřením byly doprovázeny i násilím. Ale samozřejmě ne všichni, kdo vyšli do ulic a demonstrovali, jsou kriminální pachatelé, vysvětluje Matthias Quent. Ani všichni ti, kteří používají takováto antisemitská přirovnání zapomínající na historii, nejsou násilníci. Tím, že zlehčují národní socialismus, se však dopouštějí antisemitských výroků.

„Tyto narativy také slouží k ospravedlnění porušování zákona a násilí.“

 

Matthias Quent,
sociolog

Podle Quenta i jiná sociální hnutí ukázala, že komunita, která se cítí napadena, označuje oponenty za agresory. A odpor proti nim se pak jeví jako „hrdinský čin“.

Bagatelizace dějin během pandemie koronaviru?

Odkazování na národní socialismus a eskalace rétoriky není podle Quenta nic nového, ale v průběhu koronademonstrací je to obzvlášť patrné. Přirovnání slouží k přenesení největší myslitelné hrůzy do dnešní doby.

Výzkumné a informační centrum o antisemitismu (RIAS) v Berlíně uvádí, že neustálá trivializace natrvalo posouvá hranice vyslovitelného. A zdůrazňuje, že veřejná relativizace ale i nacistický slovník se stále více dostávají do středu společnosti.

RIAS shromažďuje informace o antisemitských incidentech, aby je mohlo dokumentovat, a poskytuje postiženým osobám podporu.

Je příčinou falšování historie nedostatek vzdělání?

Quent vidí ještě jeden důvod, proč zdánlivě přibývá případů zkreslování historie: když se lidé dopouští takových lživých srovnání, je to podle něj také výrazem vzdělávacího a výchovného dilematu.

Matthias Quent vyrůstal v Duryňsku, vystudoval sociologii, politologii a moderní dějiny na Univerzitě Friedricha Schillera v Jeně a na Univerzitě v Leicesteru. V roce 2012 získal na Vysoké škole v Düsseldorfu za svou magisterskou práci v oblasti výzkumu pravicového extremismu/neonacismu cenu pro mladé vědecké pracovníky. V letech 2011-2016 působil jako odborný asistent a doktorand na Institutu sociologie univerzity v Jeně. V roce 2016 získal Quent doktorát. Matthias Quent se zabývá především politickou sociologií a sociologií veřejného života, mj. výzkumem rasismu, radikalizace, pravicového extremismu, pravicového terorismu a vigilantismu. Matthias Quent publikoval několik prací, mimo jiné v časopisech Aus Politik und Zeitgeschichte a Berliner Debatte Initial.