Ve světě se staví stále více větrných a solárních elektráren, konvenční elektrárny zaostávají. Ekologická organizace WWF vidí velký pokrok v celosvětové energetické transformaci, kritizuje však Německo.
Zpráva, kterou nyní vydala organizace WWF, je rozhodně optimistická: energetická transformace nezvratně probíhá – a celosvětově dělá velké pokroky. K tomuto závěru dospěla organizace na ochranu životního prostředí ve své zprávě „Megatrendy globální energetické transformace II“. Autoři v ní potvrzují, že svět uznal globální oteplování způsobené člověkem za vážný problém.
Jak zvládnout přechod na obnovitelné zdroje energie?
To však neznamená, že státy zároveň dosáhnou i cílů v oblasti ochrany klimatu, které si samy stanovily. Přestože se trend výroby energie z větru, slunce a vodní energie obrací, nové uhelné elektrárny stále zatěžují bilanci CO2.
Boom výroby elektřiny z větru a slunce
Ve srovnání s rokem 2015, kdy byla zveřejněna první zpráva WWF, je však dnešní svět – a svět zítřka – jiný. Ve zprávě WWF se uvádí: „V roce 2020 bylo více než 80 % nově instalované výrobní kapacity na celém světě z obnovitelných zdrojů. V roce 2020 směřovalo 70 % nových investic do elektráren na výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Fosilní a jaderné elektrárny za nimi daleko zaostávají.“
Podle Viviane Raddatzové, vedoucí oddělení ochrany klimatu a energetické politiky WWF, se však věci stále nevyvíjí dostatečně rychle. Omezení globálního oteplování na 1,5 nebo dva stupně je stěží dosažitelné, a to i při současném zrychlujícím se tempu. Již v loňském roce byla Země o 1,2 stupně teplejší než před začátkem průmyslového věku.
„Vše trvá příliš dlouho“
WWF se k samozvanému průkopníkovi Německu staví obzvlášť ostře. Kerstin Andreaeová, výkonná ředitelka Německého svazu energetického a vodohospodářského průmyslu (BDEW), si stěžuje: nechybí vůle tvořit, chybí však proveditelnost. Překážky jsou všude: „Je tu otázka kvalifikovaných pracovníků, dostupnosti pozemků, časového rámce – vše trvají příliš dlouho. Je to např. materiál, kde se již nyní setkáváme s problémy v zásobování.“
Právní požadavky minulých let německou expanzi brzdily. Jiné země, včetně zemí EU, mezitím pokročily. V roce 2020 bylo v celé zemi instalováno méně než 2 000 megawattů větrných turbín – v roce 2017 to ještě bylo přes 6 000 MW.
Kritika trendu jaderné energetiky
Průkopnické postavení Německa v oblasti energetické transformace je zpochybňováno i v jiné otázce. Stále více zemí se při přechodu na novou energetiku spoléhá – opět – na jadernou energii. Jaderné elektrárny mají CO2 bilanci srovnatelnou s větrnou energií a spolehlivě dodávají elektřinu bez ohledu na to, zda fouká vítr nebo svítí Slunce. Například Čína plánuje do 15 let postavit 150 nových reaktorů, což je třikrát více, než kolik jich již má v provozu.
Jaderná energie: budoucnost nebo výběhový model?
Jiné země, které již reaktory mají, staví nové jaderné elektrárny, prodlužují jejich dobu provozu nebo reaktory znovu zprovozňují. Jaderná energetika, která byla dlouho prohlašována za mrtvou, zažívá zhruba deset let po fukušimské havárii opětovný rozmach. Podle WWF je to pro Německo vyloučeno. Ani v mezinárodním měřítku není jaderná energie řešením, to je jisté. Zpráva uvádí: „Výstavba nových reaktorů mimo Čínskou lidovou republiku zůstává naprostou výjimkou.“
Vodíkové technologie jako naděje
K tomu, aby bylo možné v nepříliš vzdálené budoucnosti skutečně provozovat energetickou síť s využitím obnovitelných zdrojů, stále chybí skladovací zařízení. V případě „období temna“, tj. zejména v temných a chladných měsících, by mohla síť založená na větrné a solární energii selhat. Podle WWF by digitalizace mohla umožnit mnohem efektivnější řízení.
Jako skladovací technologie je uváděn vodík, který se vyrábí například procesem „power-to-gas“ z ekologické elektřiny – a později se spaluje v elektrárnách, v podstatě bez vzniku nežádoucích skleníkových plynů. Tato technologie je však drahá. WWF proto vidí jen omezený prostor pro široké využití. Naproti tomu BDEW je optimističtější. Jak je patrné z aktuální zprávy Německého svazu energetického a vodohospodářského průmyslu, vývoj je obtížné předvídat. Je tedy docela dobře možné, že vodík bude zažívat podobně dynamický růst jaký zažívá větrná a solární energie.
