Zaměstnání jen pro neočkované, školy pro koronapopírače, léčba covidu odčervovačem – pokud budeme trpělivě poslouchat každý nesmysl, pochybovači se nikdy nerozhodnou. Nejvyšší čas vyrazit klín klínem. Komentář Christiana Voorena pro Zeit Online.
Než vám za okamžik řeknu, proč je rozdělení společnosti nejen únosné, ale dokonce nutné, nejprve krátký servisní blok:
Hledáte právě práci? Dermatolog v Teltowě hledá zdravotnického asistenta a pekárna ve Vestfálsku potřebuje pomocnou sílu. Pokud jste zedník, najdete práci v Paderbornu, pokud elektrikář, pak v Rosenheimu. Ale pouze v případě, že jste se nenechali očkovat proti koronaviru. To vše jsou nabídky z burzy práce zaměřené na neočkované.
Pokud byste pak kvůli novému zaměstnání neměli příliš času na péči o děti, můžete své ratolesti přihlásit online do školy, kde si můžete „vzdělání hravě stáhnout“. Tam se o děti starají nejen asistenti, ale jsou rovnou také sledovány Spolkovým úřadem pro ochranu ústavy. Ačkoli je logem webu žárovka s lékařskou čepicí, nabídka není nejrychlejší cestou ke vzdělání, ale k tomu, aby se člověk stal říšským občanem (něm. „Reichsbürger„, pozn. PQ). V létě už proběhl podobný projekt: na statku v Horním Bavorsku byla otevřena jakási škola, kde vyučovali kdejaký hokus pokus, ale pravidla jak se vyhnout koronaviru ne. Škola musela opět rychle zavřít.
V Horním Rakousku byl nedávno nedostatkovým zbožím lék na odčervení koní, protože lidé věřili, že pomáhá proti koronaviru lépe než očkování. Déjà vu? Přesně tak, jeden bývalý americký prezident kdysi navrhl, abyste si proti nemoci COVID-19 píchli dezinfekci, což je stejně tak chytré, jako kdybyste si kolem krku omotali bezpečnostní pás a pak najeli do zdi.
Než přejdete ke kontaktnímu formuláři, abyste mi šťavnatě vysvětlili, že odpírači očkování nejsou totéž spiklenečtí teoretici a totéž co občané říše: to je možné, ale společné průsečíky jsou velké. Odmítání vládních opatření popřípadě státu jako takového na základě – nebo zkrátka nezákladě – vědeckých nebo právních poznatků je poznávací melodií hitů, které každý z nich umí zazpívat. Verše se týkají „koronadiktatury“, Německa roku 1933, NDR 2.0 nebo apartheidu.
Na cestě ke středu společnosti převálcují pochybovače extremisté
A tím se dostáváme k rozdělení společnosti. O tom se právě opět hodně mluví, stejně jako o tom, že nikomu nepomůže. Vzdor jako hnací síla brání mnoha skeptikům vůči očkování, aby se nechali přesvědčit, když je s nimi zacházeno jako s dětmi. Někteří se bojí, jiní jsou přetíženi neustále se měnící situací ve světě a pandemií, která nechce skončit. A lze je i pochopit.
Avšak tyto často tiše nejisté a mlčky váhající nepřesvědčí ani naslouchání hlasitým bláznům, říšským občanům a konspiračních poblouzněncům. Na cestě do středu společnosti převálcují pochybovače extremisté. Škoda, která tím vznikne, je daleko větší než škoda na zdraví. Záškodníci s sebou přinášejí antisemitismus, pravicový extremismus a všeobecné nepřátelství vůči vědě a ústavě. Svou nenávistí infikují pochybovače, vybírají si pro ni ty nejslabší, zakládají pro ně školy a vzdělávací skupiny. A většinová společnost, podmíněná porozuměním, přehlíží extrémy, protože na místě extremisty přece kdysi stál pochybovač.
Maximální propustnost na křídle blbosti nikomu nepomůže. Nyní není zapotřebí větší otevřenosti, ale ostrého klínu. Klínu, který rozdělí společnost. Když už o tom mluvíme, v mysli rychle vzniká zkreslený obraz, jako by se země rozdělila na dvě stejně velké části. Ale tak tomu není. Správně a hluboce zaražen oddělí nebezpečnou část společnosti od ohrožené části.
Samozřejmě není snadné trefit přesný bod rozdělení společnosti. Pokud je příliš vzdálen od středu, mohou extrémy dále vzrůstat. Pokud se nachází příliš uvnitř, přijdeme o legitimní kritické hlasy. Tuto hranici budeme muset znovu a znovu vymezovat. Pro začátek bychom měli vyloučit vše, co není založeno na faktech, není vědecké a je nepřátelské vůči státu. Nepravdivá tvrzení nejsou názory, štvaní není oprávněnou starostí. Ti, kteří to nechápou, patří na druhou stranu. Pak není rozdělení problémem, nýbrž součástí řešení. Neboť teprve až utichne řev, můžeme začít trpělivě hovořit s těmi, kdo se nacházejí příliš blízko okraje.
Lze uzavírat kompromisy s vědeckými poznatky? Ne. Věda totiž není názor.
