Nikdo v Německu nenavrhl tolik volebních kampaní jako Frank Stauss. Politický poradce mluví v rozhovoru pro německý ekonomický magazín WirschaftsWoche o nutkání Annaleny Baerbockové přehánět, o náměsíčné cestě Armina Lascheta k moci a o závaží na krku Olafa Scholze. S Frankem Staussem si povídal Max Haerder.
Frank Stauss o sobě říká, že je „posedlý volebními kampaněmi„. Police v jeho agenturní kanceláři v Berlíně-Mitte jsou plné památek na předvolební kampaně, především americké. Před několika lety Stauss shrnul své krédo ve své knize „Höllenritt Wahlkampf“ (česky dejme tomu „Pekelná jízda volebních kampaní“). Kniha je návodem a zároveň vyznáním lásky k ucházení se o voliče Je plná vášně a síly, neúprosná, přímá, ale také úžasně zaujatá a zároveň sebeironická. Typická Staussova věta zní: politická reklama je zajímavá, „protože na jejím konci nemilosrdně jasně zjistíte, jestli zafungovala“.
Když loni v létě nominovala SPD Olafa Scholze jako svého kancléřského kandidáta, mnozí v hlavním městě by vsadili na Franka Stausse jako na hlavního volebního manažera. Obě kampaně na post starosty Hamburku pro něj dodnes představují směs řemeslného a profesního naplnění (Scholz byl od r. 2011 až do r. 2018 starostou Hamburku, pozn. PQ).
Události však nabraly jiný směr. Volební kampaň do Spolkového sněmu se tak v r. 2021 obejde bez Staussových sloganů. „Přihlížení,“ říká během rozhovoru, „může být velmi bolestivé.“ Ale, jak se posléze ukáže, také velmi zábavné.
WirtschaftsWoche: Pane Staussi, jednou jste v rozhovoru pro WirtschaftsWoche formuloval velmi pěkný návod pro volební kampaně: „Buďte majákem, ne svíčkou.“ Co je Annalena Baerbocková právě teď?
Frank Stauss: Bludičkou. Na kampaň Zelených se skutečně dívám s docela velkým řemeslným úžasem.
WirtschaftsWoche: Byl jste součástí týmu, který se po spolkových volbách v roce 2017 vyhodnocoval porážku SPD, a to poněkud nemilosrdně. Zažíváte deja vu?
Stauss: Dalo by se říct, že ano. A hořké je, že naše studie není v trezoru, kdokoliv si ji může stáhnout. Zelení se tak mohli – nebo spíše měli – některých chyb vyvarovat.
WirtschaftsWoche: A to?
Stauss: Už nejméně rok bylo jasné, že to bude Baerbocková nebo Robert Habeck. Dost času na to, abyste oběma opevnil citlivá místa. To je vlastně standard každé volební kampaně, žádná kouzla. Nikdo vás také nenutí, abyste psali knihu. Pokud vím, Angela Merkelová dosud nenapsala ani jednu.
WirtschaftsWoche: Jak si vysvětlujete poměrně četné chyby v kampani Baerbockové?
Stauss: Na rovinu: Baerbocková postrádá biografické předpoklady pro funkci kancléřky. Nikdy nezastávala žádnou výkonnou funkci. Byla by první kancléřkou Spolkové republiky, u které by tomu tak bylo. A z toho pravděpodobně vznikla jakási touha zveličovat to, co je. Z této motivace vzniká pochybná kniha, z tohoto důvodu jsou různé pozice v jejím životopisu zbytečně zveličovány.
WirtschaftsWoche: A nyní?
Stauss: Je ohroženo vše, co by odlišovalo její kandidaturu: svěžest, neokoukanost, image dynamické ženy, která je slyšet. Její důvěryhodnost je nesmírně poškozena.
WirtschaftsWoche: Může se z toho kampaň Zelených a sama favoritka vzpamatovat?
Stauss: Bude to velmi obtížné, ale není to nemožné. Jsem přesvědčen, že volby se rozhodnou až v posledních čtyřech týdnech. Pravdou totiž také je, že opravdu žádný z kandidátů na kancléře nevyvolává euforii.
WirtschaftsWoche: Musí Baerbocková vydržet víc než její mužská konkurence?
Stauss: To bychom měli oddělit. Na sociálních sítích se objevují útoky, které jsou prostě nechutné a neoddiskutovatelné. Ale v občanské veřejnoprávní mediální aréně musí všichni něco vydržet. Zelení nyní procházejí fází fňukání, kterou v roce 2017 zažil například i kandidát SPD Martin Schulz. Již nyní vidí, že jsou nuceni mobilizovat svou základnu jako domobranu kolem vlastního kandidáta. Přitom největší nepřátelé nečíhají venku. Největšími nepřáteli jsou vlastní chyby.
WirtschaftsWoche: Co byste poradil, kdyby vás volební štáb Zelených požádal o pomoc?
Stauss: Vyřaďte kandidáta na dva týdny ze hry. Nedávejte novou potravu, zformujte se. Baerbocková se musí dostat z palební linie.
WirtschaftsWoche: Navíc, jak jste zmínil, když se konkurence nezdá být nijak ohromující.
Stauss: Přesně. Armin Laschet není neporazitelný ani neomylný. A na Olafu Scholzovi visí jako mlýnský kámen špatné hodnocení kompetentnosti strany.
WirtschaftsWoche: Dnes by se přesto stal Laschet bez většího úsilí kancléřem.
Stauss: Unie se vždy musela hodně snažit, aby prohrála federální volby. A dnes jsou progresivní strany navíc rozštěpené. V současné době dělají CDU i CSU opět to, co umí nejlépe: drží při sobě, aby získaly moc. Je to sice všechno strašně škrobené, ale na první místo to stačí – i když na nízké úrovni.
WirtschaftsWoche: Náměsíčně k moci – to je oblíbená výtka. Ale je pravdivá?
Stauss: Ne. Proč bych se někam měli hnát, když si konkurence už tak energicky podkopává nohy? Moje rada by zněla: přihlížejte a zůstaňte v klidu.
WirtschaftsWoche: Ale bylo hezké, kdyby se vám podařilo vybudovat alespoň nějaké napětí na září.
Stauss: Copak jsem to už neudělal? Mnozí lidé se rozhodnou až v září. Voliči se stali velmi nestálými. Neexistuje žádný majitel úřadu, žádný přirozený favorit. Všichni kandidáti i kandidátka na kancléřský úřad musí nést své břímě. Zatím ale ještě chybí něco disruptivního. Velkých témat je málo, i proto, že v médiích vše přebil koronavir.
WirtschaftsWoche: Ještě si musíme promluvit o Olafu Scholzovi, pro kterého jste v Hamburku připravil dvě velmi úspěšné volební kampaně, o nichž dodnes básníte. Ani jemu se zatím nepodařilo vytyčit nějaké zásadní téma. Proč se mu to nedaří?
Stauss: Smutné z pohledu SPD je, že stagnuje, přestože se konkurence v posledních měsících ztrapnila, seč jí síly stačily. Sám Scholz se určitě nachází v horní polovině, ale strana ho zatím sžírá, protože není vnímána jako kompetentní pro budoucnost ve spolkové vládě. Ale ani on sám zatím nedokázal šířit optimismus.
WirtschaftsWoche: Takže žádná naděje?
Stauss: Ale ano. Je uznávaný a respektovaný a bezpochyby má pro tuto práci nejlepší kvalifikaci. To by se nakonec mohlo vyplatit, pokud Laschet začne pokulhávat. A pokud se SPD podaří v předvolební kampani zažehnout jiskru radosti a naděje.
WirtschaftsWoche: A tak do té doby budou v domě Willyho Brandta neúnavně doufat v koalici SPD s FDP a Zelenými vedenou Scholzem.
Stauss: K tomu by SPD musela předběhnout Zelené – což je proveditelné – ti zároveň nesmí zcela propadnout. A pak ještě potřebuje FDP. Ve skutečnosti by to byl příběh, který by mohl změnit tuto volební kampaň od základu: pokud každá ze tří stran za sebe vyslala signál, že se v této zemi něco změní jen bez CDU/CSU. Ve věcech ochrany klimatu, důchodů, daňového zatížení a digitalizace.
WirtschaftsWoche: A je tu ještě nějaké „ale“?
Musela by to být v podstatě koordinovaná akce. Na to mi chybí, zejména u pana Lindnera (předseda FDP, pozn. PQ), představivost.
Frank Stauss vystudoval politologii na Univerzitě Ruprechta Karlse v Heidelbergu, jako stipendista Fulbrightovy komise na Univerzitě George Washingtona ve Washingtonu a na Institutu Otto Suhra na Svobodné univerzitě v Berlíně. V roce 1992 pracoval Stauss jako student v „National Speakers Bureau“ pro volební kampaň Clinton/Gore. Své zážitky ze svého působení zpracoval v memorandu z roku 1992 adresovaném tehdejšímu předsedovi SPD Björnu Engholmovi, jehož části byly v roce 1993 publikovány v časopise Focus. V březnu 1993 nastoupil Stauss nejprve jako copywriter do reklamní agentury BUTTER, kterou si najal výkonný výbor SPD a Stauss zde v roce 1994 pracoval na spolkových a evropských volebních kampaních SPD. V dubnu 2018 založil v Berlíně agenturu Stauss GmbH für strategische Kommunikation, kterou pak v červenci 2018 spolu s bývalým jednatelem agentury Jung von Matt/Spree Mathiasem Richelem přetvořil na Richel, Stauss GmbH für strategische Kommunikation. Agentura poskytovala strategickou a komunikační podporu SPD ve volbách do Evropského parlamentu 2019. Své zkušenosti z volebních kampaní publikoval Stauss v květnu 2013 v nakladatelství dtv pod názvem Höllenritt Wahlkampf – Ein Insider-Bericht (Pekelná jízda volebních kampaní – zpráva insidera), kniha se stala bestsellerem magazínu Spiegel.
