V boji s pandemií bychom se měli méně soustředit na opatření pod širým nebem, říká vědec Christof Asbach. V rozhovoru pro německý deník Süddeutsche Zeitung vysvětluje, proč jsou zákazy vycházení špatným signálem a proč jsou částečky aerosolu tak zrádné. Rozhovor vedl Philipp Saul.
Christof Asbach je prezidentem Společnosti pro výzkum aerosolů. Spolu s několika kolegyněmi a kolegy zaslal otevřený dopis kancléřce Angele Merkelové a předsedům vlád spolkových zemí, jakožto i zemským a spolkovému ministrům zdravotnictví. V dopise vědci vyzývají politiky, aby zvýšili hlavně povědomí o nebezpečí nákazy v uzavřených prostorech. Debaty o promenádách na březích řek, o běhu a cyklistice jsou oproti tomu kontraproduktivní.
Süddeutsche Zeitung: Proč si myslíte, že lidé stále ještě mají falešné představy o tom, jestli jim hrozí nebezpečí v interiérech nebo exteriérech?
Christof Asbach: Opatření, která v současné době přijala vláda, například nošení roušek při běhu, zákazy zdržování se na určitých místech a podobně, jsou silně zaměřena na venkovní oblast. Zde je ale riziko nákazy extrémně nízké. Venku dochází k pouhé tisícině přenosů všech infekcí koronavirem. S takovými opatřeními klademe důraz na falešná místa. Dochází nám informace od lidí, kteří se omlouvají, že šli ven a někoho tam potkali. Proto musíme naši pozornost obrátit z venku dovnitř.
SZ: Vysvětlete nám, proč je pod širým nebem bezpečněji než vevnitř.
Asbach: Ve vnitřních prostorech může rychle dojít ke koncentraci částeček. Venku jsou vydechnuté částečky velmi rychle rozptýleny prouděním vzduchu, tedy větrem nebo termikou a už je tedy nelze vdechnout v takové koncentraci. Případ, u kterého to neplatí, je, když proti sobě stojí v relativně krátké vzdálenosti dvě osoby a baví se. Během mluvení se před ústy vytváří aerosolový mrak, který je jako usměrněný proud tlačen dopředu. Pokud se protějšek nachází uvnitř tohoto mraku, může tyto aerosoly nebo větší kapénky vdechnout a infikovat se z nich. To je vlastně jediný případ venku, který může být kritický.
SZ: Ale právě k tomuto případu dochází venku velmi často. Například pokud se setkáme na zahrádce u piva.
Asbach: Přesně, pokud v těchto konkrétních případech nedodržíme odstup, není od věci vzít si roušku. V pivních zahrádkách jsou infekce dokonce pravděpodobnější, protože lidé sedí naproti sobě v malé vzdálenosti. Tam dává nošení roušky smysl, sundáme ji krátce jen u jídla a pití. Účinné jsou také zástěny z plexiskla na stolech, protože mohou zadržet kapénky i aerosolové mraky. Kritická místa u gastronomie pod širým nebem jsou ale toalety.
SZ: Jak to?
Asbach: Protože se jedná o uzavřený, často malý vnitřní prostor, ve kterém může dojít ke koncentraci virů. Zrádné na aerosolových částečkách je to, že jsou tak malé, že neklesají, ale dlouho se vznášejí ve vzduchu. Takže pokud opustil infikovaný člověk toaletu a deset minut po něm přijde někdo další, vdechne tyto viry, aniž by vůbec někoho potkal. To je problém všech interiérů: mohu se infikovat a vůbec nepotřebuji nikoho potkat. K tomu může dojít pouze vevnitř. Pokud se lidé přemístí ven, je riziko vždy nesrovnatelně nižší, než kdyby se potkávali například doma. To je nejdůležitější bod.
SZ: Co bychom tedy měli dělat, abychom lépe chránili lidi ve vnitřních prostorách?
Asbach: Nejvyšší prioritou se musí stát zamezení kontaktů v interiérech. To je ze všeho nejdůležitější. Na pracovištích to může být za pomoci nařízení o home office. Také je důležité, aby se například v kuchyňce nesetkávali lidé bez roušek a se zavřenými okny. To jsou situace, kterým lze jednoduše zabránit. Stejně jako v domácnosti: je třeba co nejvíce větrat. Také čističky vzduchu za ještě přijatelné ceny mohou být dost účinné. Pokud někdo přijde, například řemeslník, měli bychom vždy vyžadovat, aby měl roušku. Setkání by se měla, pokud je to jen trochu možné, konat vždy venku a ideálně v pohybu, například při procházce. Pak se aerosoly rychle rozptýlí.
SZ: Jedním z protipandemických opatření jsou zákazy vycházení. Měly by mimo jiné zabránit zbytečnému ježdění dopravními prostředky a návštěvám. Proč jste se ve vašem otevřeném dopise vyslovili proti těmto zákazům?
Asbach: Máme totiž obavy, že to bude špatně vykládáno. U zákazu vycházení se obáváme, že ve skutečnosti nedojde k redukci kontaktů v uzavřených prostorech. Lidé kteří se zatím scházeli, to budou dělat nadále. Ale v hlavách by mohla zůstat informace: „Nesmíme chodit ven, musíme zůstat vevnitř.“ To je ale přesně opačný směr, než který potřebujeme. Důležité totiž je, že vevnitř je riziko nákazy daleko vyšší než venku. Proto nepovažujeme zákaz vycházení za dobrý. Nejvyšším cílem musí být omezení kontaktů v interiérech.
Christof Asbach je vědeckým spolupracovníkem na Institutu pro Energetickou techniku a životní prostředí (IUTA) v Duisburgu, kde se zabývá výzkumem ekologických nanotechnologií a účinkem malých částeček na zdraví a životní prostředí. Po studiu na Gerhard-Mercator-univerzitě v Duisburgu působil na Univerzitě Duisburg-Essen a University of Minnesota. Asbach je také prezidentem německé Společnosti pro výzkum aerosolů se sídlem v Kolíně nad Rýnem.
