Rozhodujícím krokem v zabránění šíření virů je zachování biodiverzity. To je sice drahé, ale ne tak drahé jako pandemie.
Jak důležitá je ochrana životního prostředí? Jak vážně musí společnost, politika i hospodářství brát postupující klimatickou změnu a rostoucí ničení přírody? Stručná odpověď by zněla: je to velmi důležité a velmi závažné. I proto, abychom v budoucnosti lépe zabránili zdravotním krizím, jako je také pandemie koronaviru.
Celosvětový vědecký konsenzus je navzdory některým nezodpovězeným otázkám zcela jednoznačný: zachování neporušených ekosystémů může snížit výskyt infekčních chorob.
Jinými slovy: ničení ekosystémů zvyšuje pravděpodobnost propuknutí nemocí obecně, včetně infekcí pandemických rozměrů. Teprve nedávno Světová rada pro biodiverzitu (IPBES) varovala, že se v budoucnu v důsledku ničení přírody mohou častěji vyskytovat rychle se šířící nakažlivé nemoci.
Tato varování nejsou nijak nová – tváří v tvář koronakrizi s miliardovými škodami pro národní hospodářství po celém světě se však stávají naléhavějšími a přestávají být pouhou teorií.
Je vědecky dokázáno, že velká část lidských patogenů původně pochází ze zvířecí říše, mezi nimi chřipka, HIV a ebola. Odborný termín pro nemoci, které jsou přenášeny ze zvířat na člověka, je zoonóza – a jejich pravděpodobnost stoupá. Velké riziko vychází z trhů s divokou zvěří, kde se spolu ve stísněných podmínkách setkávají lidé s nejrůznějšími druhy zvířat a zvířata jsou skladována za děsných hygienických podmínek.
K úbytku biologické rozmanitosti vedou i monokultury a mýcení lesů. A to s dramatickými následky: mizící biodiverzita také znamená, že se více zvěře stejného druhu ocitne ve stejném životním prostoru. Takto z rovnováhy vyvedený ekosystém má hned dva negativní dopady: patogeny mohou ze svého hostitele snáze přeskočit na jiné druhy nebo rovnou na člověka. A kromě toho se mohou stát potenciálně nebezpečnějšími.
Kdejaký virus se na svého hostitele za mnoho generací evoluce nastavil přátelsky. Když ale dojde k mezidruhovému přenosu viru, klid zbraní již přestane platit, jak to ve své knize „Spillover – Živočišný původ celosvětových epidemií“ (v angl. originále Spillover – Animal Infections and the Human Pandemic“, k dostání např. zde) výstižně popsal vědecký autor David Quammen.
Co tedy dělat, abychom v zájmu nás všech zabránili budoucím pandemiím? Věda nám nabízí především jeden závěr: odklon od intenzivního využívání půdy, odvážnou ochranu klimatu a zachování biologické rozmanitosti. To sice bude stát mnoho peněz, ale v porovnání s náklady pandemie jsou částky vydané na prevenci výrazně nižší.
