Angela Merkelová není zdaleka superpolitičkou. Silácká, rychlá rozhodnutí nechť dělají jiní – ona napřed zvažuje a pak reaguje týmově. To nemusí být v současné době nevýhodou. Komentář Dirka Kurbjuweita pro magazín Spiegel.
Kdo teď čeká rychlá, silácká rozhodnutí, ten žije se špatnou spolkovou kancléřkou. Kdo nyní doufá v láskyplné, povzbuzující projevy, ten se rovněž nedočká. Silnou stránkou Merkelové není ani jedno, ani druhé. Je váhavá a projevů emoce se od ní také dočkáme jen zřídka. Je ale proto špatnou kancléřkou v koronakrizi?
Co jsme s ní zatím zažili? Jak je jejím zvykem, dlouho čekala a dlouho mlčela. Teprve ve středu tohoto týdne se k tématu koronoviru postavila otázkám novinářů. Mluvila pomalu, opatrně, navenek nepotrefeně. Občanům doporučila, aby se místo podání ruky dívali déle než obvykle do očí a při tom se usmáli. Třeba to vejde do dějin jako merkelovský pozdrav.
Až ve čtvrtek večer jsme od ní během tiskové konference poprvé zaslechli slova, která by se dala považovat jako malý proslov k veřejnosti. Co je třeba dělat a naopak nedělat, že to „po nás bude vyžadovat velké nasazení“. Mluvila o „dynamickém sledu událostí“. Zněla spíš jako vědkyně než jako ustaraná kancléřka.
S tím deficitem musíme žít. Můžeme toho litovat, ale sotva ho změníme. Zde musí zaskočit jiní, například spolkový prezident. Na druhou stranu se zdá, že si v současné krizi a s touto kancléřkou vede Německo dost dobře.
Největší možné dilema
Důvodem pro tento předpoklad je právě její klid a neochvějnost. Kdo by nyní chtěl rozhodovat rychle a silově, musel by si být zároveň jakž tak jistý tím, že jsou jeho rozhodnutí správná. O koronaviru toho ale stále ještě víme dost málo, abychom spolehlivě jednali správně. Navíc je situace složitá, protože jde na jedné straně o záchranu životů, na druhé straně by se ale neměla zcela zhroutit ekonomika. Větší dilema si už lze sotva představit.
Kam vedou rychlá a silácká rozhodnutí, opět jednou demonstroval Donald Trump. Když uzavřel hranice pro většinu evropských zemí, falešným oznámením o zákazu importu evropského zboží vyvolal zmatek, který vedl až k pádu burzovních kurzů. Muž, který nemá pod kontrolou ani sám sebe, je výzvou i v klidných časech. V krizi se stává nebezpečným.
V době krize přichází spíš čas politiků z povolání, jako je Angela Merkelová; nastává chvíle pravicovými populisty tak nenáviděného „establishmentu“. Tam lze přece jen očekávat více podstaty než u prskajících přátel jednoduchých řešení. Ta nyní neexistují, ani AfD nemá v takové situaci co nabídnout.
Merkelová je promovanou vědkyní, proto sází na vědu, a i to je dobrým základem v časech krize. Sbírat fakta, aby vznikla široká základna pro rozhodování, občas také pokus a omyl. To je cesta, jak se z této krize dostat. S Merkelovou se na ní můžeme vydat.
Navíc je občas dokonce schopna se ve velkých otázkách rozhodnout rychle. V r. 2011 spontánně rozhodla o útlumu jaderné energetiky. V r. 2015 spontánně rozhodla o přijetí uprchlíků z Maďarska. Obojí bylo správně.
Pokud bychom si vykreslili ideální obraz, jednala by tato kancléřka v koronakrizi rozvážně a obezřetně a občas by ve správné chvíli učinila spontánní a správné rozhodnutí.
Na to neexistuje žádná záruka. Merkelová za svou dlouhou dobu ve funkci učinila i mnoho špatných rozhodnutí, naposledy při oddělení předsednické a kancléřské funkce. Zklamala, nevedla, když vést měla a opakovaně příliš otálela.
Zdaleka není superpolitičkou. Ale ani to nemusí být v dané situaci nevýhodou. Merkelová zná své hranice, ví, že potřebuje ostatní, aby mohla tuto zemi řídit. To dokázala během finanční krize 2007/2008, kdy vsadila především na řešení svých sociálnědemokratických ministrů, a proto byla i relativně úspěšná.
I nyní potřebujeme dobrý tým. Mnohé hovoří pro to, že Angela Merkelová bude jeho dobrým leaderem.
