Její strana to hned nepoznala a pak byla hodně překvapená: Angela Merkelová modernizovala CDU. Důkladně a velmi úspěšně. Nyní se stahuje z vedení. Ať se bude v prosinci o její následnictví ucházet kdokoliv – musí to být osoba, která nakonec stranu znovu spojí. A spojí také společnost.
Sporná uprchlická politika? To bylo možná 5 % její práce. Dějepisci zpětně usoudí, že podzimní rozhodnutí z r. 2015 vedlo k rozdělení Unie – k rozdělení, které bylo nakonec nepřekonatelné a v konečné fázi stálo CDU velké oběti. Angela Merkelová byla v posledních měsících jako předsedkyně strany nejhorší Merkelovou za 18 let jejího stranického předsednictví.
Historikové ale ve své retrospektivě rozpoznají především něco jiného a to představuje těžiště její práce: tato žena modernizovala CDU – a to důkladně. Stranu, která byla vždy uzavřená, mužská a společenskopoliticky křečovitá, otevřela. V rodinné politice, integrační politice, v přístupu k životnímu prostředí, v ženských otázkách, v přístupu k vojenským intervencím, v hospodářské i sociální politice bylo 18 let pod jejím vedením roky usmířením německé společnosti se sebou sama. V každém případě minimálně prvních 15 let.
Unie potřebuje široký střed
Tato žena rychle pochopila, že se s liberální hospodářskou politikou a nemilosrdnou tvrdostí v domácí politice dá sice skvěle obstát na stranických sjezdech CDU, většina voličů se ale získává v politickém středu. Jen to přinese v konečném důsledku dostatek hlasů. Každý (nebo každá), kdo se bude ucházet o její nástupnictví, by si to měl (nebo měla) uvědomit. Sice to některé lidi v Unii hodně rozčilovalo – a rozčiluje je to dodnes – straně ale tato změna po dlouhá léta zajistila širokou akceptaci obyvatelstva.
Ať už budou kandidáty na stranické předsednictví po Angele Merkelové Annegret Kramp-Karrenbauerová, Friedrich Merz, Jens Spahn nebo Armin Laschet: všichni uchazeči o tento post by měli pochopit, že CDU – pokud chce znovu najít svou velikost občanské strany – potřebuje celou šíři. Konzervativní, liberální i sociální složku. Pokud se zaměří jen na jedno křídlo, bude CDU ztrácet.
Merz jako James Dean
Nedávnos někdo ze špičky CDU žertoval: „Friedrich Merz je James Dean CDU.“ Autor tím chtěl říci: už tu není, ale všichni o něm mluví. Merz je ale zřejmě velmi čilý a chtěl by to všem dokázat. Pokud bude třeba, nastoupí po letech abstinence od „skutečné“ politiky na prosincovém sjezdu, což lze chápat i jako jeho osobní odvetu bývalé a permanentní rivalce Merkelové.
Sice pozdě – ale ne příliš pozdě – se Merkelové povedlo, co si vždy přála: řídí svůj vlastní odchod. Po volebním debaklu v Hesensku poznala, že další potřebná modernizace strany už za jejího vedení není možná a uvolňuje cestu. Tím staví dobro strany nad své přání vést nadále CDU spolu s předsednictvím vlády. To je projevem velikosti.
Trvalé spory by byly smrtící
Kromě toho platí: se psaním dějin Angely Merkelové by historikové ještě mohli chvíli počkat. Jako kancléřka pokračuje až do r. 2021.
Aby tato práce byla úspěšnější něž v uplynulých měsících, je podmínkou absolutně loajální souhra mezi stranickou a vládní špičkou. Pokud by došlo k vlekoucím se sporům, čekal by CDU podobný osud jako SPD.
