Přímá volba udělala z prezidenta mocného tribuna lidu. Miloš Zeman právě předvedl, jak špatný nápad to byl.
Když v r. 2012 zavedla Česká republika přímou volbu prezidenta, po celé zemi to bylo považováno za obohacení demokracie. O dvě volby později se nám chce hlasitě zvolat: „Odstraňte tento nesmysl!“ Tušili jsme to už po volbách v r. 2013, nyní to bylo znovu potvrzeno: přímá volba rozděluje zemi a nevypovídá vůbec nic o stavu demokracie. To, co jsme měli během posledních dnů možnost sledovat, byl mix „AZ kvízu“ a pořadu „Česko hledá SuperStar“.
Česko je parlamentní republikou, ve která má prezident relativně omezené pravomoci. Ideou je, že prezident nemá zemi řídit, ale navenek ji reprezentovat. Přímá volba ale z prezidenta dělá tribuna lidu, do kterého volič vkládá svá vlastní přání a naděje. To úřadu, stejně jako vábení kandidátů o přízeň národa, ubírá na důstojnosti.
České zkušenosti navíc ukázaly, že prezident svou volbu prostřednictvím lidového hlasováním využívá k daleko většímu politickému aktivismu, než předpokládá ústava. Vždyť se cítí být, jak zní argumentace, legitimován lidem.
Praxe však ukázala, že přímá volba lid spíš rozděluje. Kdo si myslel, že si Češi po oznámení výsledků padli v duchu státotvornosti do náruče, ten se mýlil. To ale leží především na Zemanovi samotném. Ten ještě večer po oznámení výsledku voleb prohlásil, že nastal čas, aby jeho protivníci, pro které dokonce použil označení „pražská kavárna“, konečně drželi hubu.
Pro své druhé volební období tím už nyní nastavil výhybky. Jak už svým prvním funkčním obdobím dokázal, starému muži zjevně působí potěšení rozdělení společnosti ještě více prohlubovat. Přímá forma volby mu k tomu dává jen ještě více munice.
