Slabost vyzyvatele kancléřky Merkelové v nastávajících německých parlamentních volbách nebyla nikdy tak zjevná, jako během jeho výpadu ve věcech uprchlické politiky, myslí si lingvistka Elisabeth Wehlingová. Rozhovor pro Süddeutsche Zeitung vedla Karin Jankerová.
Martin Schulz se už poněkolikáté pokouší najít slabé místo neochvějně úřadující kancléřky. Jeho nejnovější výpad se týkal uprchlické politiky: v několika rozhovorech varoval kandidát německých sociálních demokratů SPD před opakováním krize z r. 2015, za což sklidil kritiku od svých politických soupeřů, ale i ze strany médií. Ti mu předhazují vypočítavost. Lingvistka Elisabeth Wehlingová, která pro deník Süddeustche Zeitung (SZ) pracuje jako volební pozorovatel, kritizuje, že si zpravodajství všímá příliš málo obsahu.
SZ: Paní Wehlingová, po vlažném pokusu udělat si z uprchlíků své volební téma Martin Schulz toto téma odhodil jak horkou bramboru. Přepočítal se?
Elisabeth Wehlingová: Schulz to uchopil dost nešťastně: načrtl katastrofický scénář, při tom ještě přeháněl a ještě k tomu svalil veškerou vinu na Angelu Merkelovou. Tento plán nevyšel, místo toho se na něj sesypala kritika, protože šíří strach a tím jde na ruku AfD.
SZ:Byla tato kritika oprávněná?
Wehlingová: Je pochopitelné a správné, že se tohoto tématu chopil; jedná se přece jen o důležitou politickou výzvu. Vlastně by všechny strany měly mluvit o tom, jak by tuto věc chtěly uchopit. Ale Schulz se nedopustil jen té chyby, že kritizoval Merkelovou za něco, co neudělala: ona přece hranice v r. 2015 neotevřela, pouze je nezavřela. V rozhovoru používal i velmi ploché formulace, nedal najevo, čím se liší od svých politických soupeřů. Jako kandidát progresivní strany, jako je SPD, se měl tohoto tématu zmocnit jinak.
SZ: A to jak?
Wehlingová: Měl ukázat, že problém chápe v takové šíři, jakou opravdu má. Při jiných příležitostech už Schulz dokázal, že je schopen vidět více faktorů, což je pro vypořádání se s výzvami, jako je útěk a migrace nutné. K tomu není třeba jen spolupráce evropských zemí, ale i řešení příčin migrace. Schulz už vícekrát mluvil o snížení exportu zbraní a boji proti vykořisťování v Africe. Měl by daleko více zdůrazňovat, že má na zřeteli celek, když mluví o azylové politice. V rozhovoru to sice letmo zmínil, ale nebylo to jeho hlavním tématem.
SZ: Proč by mu to mělo prospět?
Wehlingová: Na univerzitě Berkeley zkoumáme, jak se liší myšlení lidí, kteří zastávají konzervativní nebo progresivní postoje. Je empiricky dokázáno, že konzervativní osoby přemýšlejí spíš přímo a kauzálně, spojují tedy příčinu s přímým následkem. Osoby s progresivní ideologií oproti tomu přemýšlí systemicky kauzálně, nebo, pokud chcete, komplexněji. Vidí několik zasíťovaných příčin problému. Poněvadž jsou progresivně nastavení lidé potenciálními voliči SPD, musí Schulz oslovit právě je.
SZ: A to by dosáhl tím, že bude zdůrazňovat, jak je svět komplexní a příčiny uprchlictví různorodé?
Wehlingová: Ano, v každém případě daleko lépe, než jak to zatím dělá. Schulzovou volební strategií by mělo být zdůrazňování, že má na zřeteli celou síť příčin a ne že věří na jednu jedinou – jako např., že kancléřka v r. 2015 otevřela hranice.
SZ: Třeba má Martin Schulz strach, že když to bude neustále zdůrazňovat, jak je svět komplexní, na lidi to bude moc složité a nepochopí to.
Wehlingová: Komplexní také neznamená příliš komplexní. Schulz tímto způsobem mrhá jedním trumfem SPD. Náš výzkum navíc ukazuje, že dokonce i konzervativně založení lidé mají sklon k progresivním politickým rozhodnutím, pokud jsou konfrontováni se spolu souvisejícími faktory a systematickým myšlením. Pokud by se více zaměřil na tuto strategii, mohl by tedy dokonce získat nové voliče.
SZ: Na čem záleží, jestli někdo upřednostňuje spíš systematické nebo přímé kauzální myšlení?
Wehlingová: Je to psychologická preference, která, jinak než bychom si možná mysleli, nesouvisí s inteligencí ani se vzděláním. Daleko spíš je utvářena různými životními zkušenostmi. Například u lidí, kteří více čtou, vzrůstá schopnost empatie a jejich schopnost zaujmout různé perspektivy. To pomáhá systematickému myšlení.
SZ: Že mají politici tendenci dávat jednoduché odpovědi, ale může být i důsledkem zpravodajství: velmi často jsou komplexní skutečnosti zjednodušovány, aby byly srozumitelné a názorné.
Wehlingová: To je pravda. V této souvisloti je také zajímavé, že se Schulz rozhodl poskytnout rozhovor o uprchlících magazínu Bild am Sonntag, kde není doslovně citován celý rozhovor, ale pouze jednotlivé věty, či dokonce slova. Zde došlo k dodatečnému zjednodušení, které jeho výpovědi uškodilo a které ho v konečném důsledku mohlo přivést k ústupu z této tematiky.
SZ: Vraťme se ještě krátce ke kritice médií a tedy vlastně zároveň i k sebekritice. Právě proto, že vše zřejmě nasvědčuje znovuzvolení Merkelové, soustředí se mnoho komentátorů na analýzu taktiky jednotlivých kandidátů. Budou se volební strategie tak dlouho rozebírat, až se úplně ztratí jejich obsah?
Wehlingová: V předvolebních dobách je třeba hodnotit strategie stran a kandidátů, ale také jsem si všimla, že je tato rovina momentálně hodně v popředí zájmu. Schulzova ofenzíva ve věcech uprchlické politiky tak vyprovokovala především otázku: z jakých důvodů s tímto tématem přišel právě teď a neuškodil tím nakonec sám sobě? Jiná reakce by mohla znít: Co přesně v této věci zamýšlí? Jak jí chce konkrétně uchopit? Pokud nepoložíme tyto otázky, vezmeme voličům šanci být konfrontováni s vlastním obsahem politiky, s její podstatou.
Elisabeth Wehlingová se narodila v r. 1981 v Hamburku, je lingvistkou a kognitivní vědkyní na University of California v Berkeley. Zabývá se výzkumem působení politická mluvy a ideologií na člověka, mimo jiné za použití mozkových skenů. Ve své knize „Auf leisen Sohlen ins Gehirn. Politische Sprache und Ihre heimliche Macht“ („Po špičkách do mozku. Politická mluva a její tajná moc“, napsaná spolu s Georgem Lakoffem, nakl. Carl-Auer-Verlag, 2008, pozn. překl.) představuje „tajnou moc“ politické řeči. Její zatím poslední knihou je „Politisches Framing. Wie eine Nation sich ihr Denken einredet – und daraus Politik macht“ („Politický framing. Jak si národ namlouvá své myšlení.“ nakl. Halem Verlag, 2016, pozn. překl.) O framingu si můžete přečíst více v předchozím rozhovoru s Elisabeth Wehlingovou pro magazín Die Zeit Campus, na mém blogu opět v češtině.
