14 věcí, které může udělat každý Čech, aby zastavil Putina

Článek je převzat z německého vydání Huffington Post Deutschland, kde vyšel pod názvem „Těchto 14 věcí může udělat každý Němec, aby zastavil Putina“ a je částečně převeden do českých reálií. Příspěvek napsal německý novinář a spisovatel Boris Reitschuster, který dlouhá léta působil jako zahraniční korespondent a šéfredaktor několika německých periodik v Rusku (viz info na konci článku).

Ruský prezident Vladimír Putin napadl Ukrajinu, ve své vlastní zemi srovnal město Groznyj se zemí, stejně jako Aleppo v Sýrii. Jeho armáda je podle nizozemských vyšetřovatelů zodpovědná za sestřelení civilního letadla nad východní Ukrajinou s více než 300 obětmi. Britský soudce ho označuje za viníka vraždy poloniem Alexandra Litviněnka.

Vladimír Putin vede proti Západu hybridní válku, to zcela otevřeně přiznává i velitel jeho generálního štábu. Míchá se do voleb v USA, ve Francii a v Německu (a v Česku také, viz např. volba prezidenta – pozn. překl.), chce zničit západní zřízení, jeho demokracii a právní stát.

V americkém prezidentovi Donaldu Trumpovi nalezl protějšek, který se stejně jako on netají svým pohrdáním médii, dělbou moci a demokratickými institucemi. Vzniká nová „Internacionála“ nepřátel demokracie za „předmoderní“, ultrapravicovou (kontra)revoluci – které je smrtelným ohrožením našeho svobodomyslného společenského systému.

Tolik špatné zprávy.

Dobrou zprávou je, že proti tomu můžeme každý něco udělat. Zde je 14 věcí, které mohou pomoci zastavit Putinovu agresi:

1. Nepřenechejte internet trollům

Se svými trolly, kteří pro něj za peníze získávají příznivce, ovlivňuje Putin veřejné mínění v těch zemích, ve kterých zrovna sleduje strategické cíle. Mnoho novinářů až po šéfredaktory si mezitím vypěstovalo zábrany o Putinově dezinformacích psát – vědí, že by se na ně pak sesypaly nenávistné reakce a stížnosti.

Kdo nechce Putinovým trollům přenechat pole působnosti, musí sám sáhnout po klávesnici.

2. Odhalte propagandistické lži…

Moskevské propagandistické lži se pevně usadily v hlavách mnoha Čechů. Přitom se každý a s minimální námahou může informovat a být vůči nim odolný. Tři příklady:

• Nikdy například nedošlo ke slibu NATO, že se nebude rozšiřovat dále na východ. Tyto země právě kvůli Rusku snažně prosí o přijetí.
• Když v r. 2014 více než 90 % obyvatel Krymu v referendu udalo, že chtějí patřit k Rusku, byly už na místě ruské okupační jednotky s nabitými samopaly. Tolik k tématu svobodné volby.
• Rusko začalo ve velkém stylu posílat své jednotky k hranicím zemí NATO. Severoatlantická aliance jako odpověď vyslala na své hranice zlomek tohoto počtu. Nic víc.

3. …a podivné postavy, které je šíří

Je přijatelné, aby v diskuzních pořadech vystupovali obhájci Putina – ale ne, aby se pravidelně nepřiznávalo, za koho doopravdy mluví a aby bylo zamlžováno, že tito lidé patří k propagandistické mašinerii.

Televizní stanice Phoenix představila ředitele RT, tedy dřívější Russia Today Ivana Radionova jako běžného novináře, nebo u generála Haralda Kujata nezmínila jeho spoluúčast v Putinovi blízkém „výzkumném“ ústavu.

Zamlčení takových zásadních souvislostí posouvá jejich výpovědi do zcela jiného světla.

4. Čtěte kritická média a knihy

Na internetu najdete tyto zdroje:

• Relativně kriticky z Moskvy zpravuje anglickojazyčná „The Moscow Times“.
• Pravidelná odhalení falešných zpráv a propagandy přináší i v češtině ukrajinská stránka „Stop Fake„.
• Vybrané ruské zprávy překládá stránka „Dekoder“ (něm.) – soustředí se na malý počet kritických médií, která nejsou Rusy téměř vnímána.
• Na Twitteru jsou velmi aktivní oba korespondenti německé veřejnoprávní televize ARD Golineh Atay a Udo Lielischkies.
• Pravidelné kritické pohledy najdete i na webové stránce Borise Reitschustra a také na jeho Facebookovém a Twitterovém účtu.

Vyšla celá řada kritických knih o poměrech v Rusku, o Kremlem šířeném extrémně pravicovém smýšlení a o Putinově hybridní válce. V diskuzi s obdivovateli Putina jsou důležitou argumentační podporou.

• „Putinův ruský svět: Jak Kreml rozděluje Evropu“ (něm.) od Manfreda Quiringa
• „V Putinově hlavě – Filozofie čistého demokrata“ (něm.) od Michella Eltchaninoffa
• „Systém Putin: Kam míří nová ruská říše?“ (něm.) od Igora Eidmana
• „Putinova skrytá válka – jak Moskva destabilizuje Západ“ (něm.) od Borise Reitschustera; česky zatím vyšla pouze jediná autorova kniha, „Vladimír Putin: Kam kráčíš, Rusko?„
• „Nic není pravda a vše je možné“ (angl., kniha vyšla i česky u nakl. Dokořán) od Petera Pomeranceva
• „Technologie duše“ (něm.) od Ulricha Schmida
• „Winter ist coming“ (angl., kniha vyšla i česky pod názvem  Zima přichází u nakl. Jota) od Garry Kasparova

5. Poukažte na nesmyslnost srovnávání Ruska s USA

Jinak než za dob Sovětského svazu už nechce dnešní ruská propaganda – navíc špičkově vyladěná americkými profesionálními agenturami – lidi přesvědčovat o moskevském společenském modelu, nýbrž má za cíl zničit důvěru lidí v lidská práva, demokracii a v hodnoty obecně.

Kritika ruských poměrů se pravidelně odbývá poukazem: „A co dělají Američané?“ Toto srovnání je naprosto nesmyslné. Garry Kasparov to přesně popsal: „Srovnávat Rusko a USA je, jako byste srovnávali masového vraha Jacka Rozparovače s chirurgem, protože oba mají skalpel a řežou do lidí.“

6. Nazývejte věci pravými jmény

Označení „Ukrajinská krize“ je zavádějící: jedná se o válku, ve které už přišlo o život 10.000 lidí. Stejně tak zavádějící je pojem „proruští separatisté“: ti se na východní Ukrajině sice doopravdy nachází, jsou ale používáni jako ochranný štít Moskvy k maskování vlastní vojenské intervence v Ukrajině.

Rusko oblast integruje do svého hospodářského území a to až k zavedení rublu. Jedná se tedy o skrytý vojenský vpád a v důsledku toho i o okupovaná území.

7. Buďte sebevědomí

Máme fungující sociální, zdravotní, vzdělávací systém a žijeme ve fungujícím právním státě a ve fungující demokracii.

Můžeme se spolehnout na to, že když zavoláme tísňovou linku, tak nám policie pomůže i bez úplatků. Že přijede záchranka, i když nám je přes 70.

V autoritativních zemích jako v Rusku tomu tak není. Proto také jejich vládci a jejich modely vládnutí nepředstavují žádnou alternativu. To je třeba jasně říct.

8. Staňte se členy Memorialu…

Jedna z nejrenomovanějších ruských lidskoprávních organizací má svou pobočku také v Německu: Memorial (ruské stránky Memorialu, Wikipedia česky).

Memorial vznikl jako občanské hnutí za časů perestrojky. Jejím nejdůležitějším posláním je zpracovávání stalinistické hrůzovlády a vzpomenout na její oběti. Prvním předsedou Memorialu byl atomový fyzik, dizident a nositel Nobelovy ceny míru Andrej Sacharov.

Organizace je ze strany ruského státu pravidelně šikanována a pronásledována. Naposledy byla umístěna na listinu „zahraničních agentů“ – pojem, který byl ražen za éry diktátora Stalina a v Rusku plní úlohu cejchu.

9. …nebo se angažujte v České republice

70 let po skončení 2. světové války a čtvrt století po pádu Berlínské zdi považuje mnoho lidí demokracii, právní stát i svobodu za přírodní zákon. Jenže demokracie umírá, pokud o ni nepečujeme.

Angažovat se lze v demokratických a západně orientovaných stranách nebo v nevládních organizacích jako Amnesty International (globální stránky, Wikipedia česky). I sebemenší aktivita je lepší než nedělat nic.

Amnesty International se ostatně za komunistické totality silně zasazovala za dodržování lidských práv v České republice.

10. Vyjděte do ulic

Statisíce lidí demonstrovaly v Německu proti válce USA v Iráku, v České republice protestovaly tisíce proti americkému radaru v Brdech. Když ruské bombardéry cíleně srovnávaly se zemí syrské Aleppo, vyšlo do ulic pár stovek lidí. Chybějící protest na Západě je Moskvou vykládán jako povzbuzení k dalším akcím.

Ukrajinci v Německu pravidelně pořádají demonstrace proti ruské agresi vůči jejich vlasti, naposledy např. při příležitosti Mnichovské bezpečnostní konference. Informace o demonstracích najdete na sociálních médiích.

11. Požadujte po vašich politicích odpovědnost

Každý může svého poslance či senátora vyzvat, aby se daného tématu ujal.

Smysluplné jsou i dopisy politikům, kteří se vůči Putinovi chovají obzvlášť přátelsky a například horují za zrušení sankcí. V Německu mezi ně patří i bavorský ministerský předseda Horst Seehofer (CSU) nebo jeho dolnosaský kolega Stephan Weil (SPD) až po Sigmara Gabriela (SPD), který se zasazuje za Putinův oblíbený projekt – druhou větev kontroverzního plynovodu Baltským mořem.

U nás v České republice je situace daleko jasnější a velmi dobře víme, o koho se jedná. Na rozdíl od Německa se dotyční své snahy už ani nesnaží skrývat. Od hradní stafáže až po nejrůznější nadšené vítače Nočních vlků, a podobné rádobypolitiky. Dobře vědí, že by se v demokracii neuživili, aby zabetonovali své pozice, směřují naši zem k plutokracii.

12. Jeďte na dovolenou do Ukrajiny

Ukrajina je nádhernou zemí s působivými památkami a pamětihodnostmi: Lvov, bývalý Lemberg, je jedním z nejhezčích evropských měst se středomořskou atmosférou, Karpaty nabízí krásnou přírodu a v zimě lyžování. Oděsa je fascinující svými plážemi.

Díky směnnému kurzu ukrajinské národní měny hřivny je pro západoevropany dovolená v Ukrajině vysloveně levná, aspoň pokud se budete držet stranou nóbl hotelů.

Dovolenou v Ukrajině vysíláte Ukrajincům jasný signál solidarity. Nemějte strach: mimo válečná území na východě Ukrajiny je země bezpečnější než Chicago.

13. Rozvíjejte přátelství

Pro kriticky smýšlející občany v Rusku je podpora ze Západu obzvlášť důležitá – a pro nekritické představuje setkání s jinými názory rozšíření jejich horizontů.

Mnoho Rusů a Ukrajinců mluví anglicky a německy. Čeština je zase velmi podobná řeč, Rusové žijící v České republice našemu jazyku většinou bez problémů rozumí. Jednoduše se pomocí sociálních sítí zkontaktujte s lidmi z Ruska i Ukrajiny, budujte a udržujte kontakty.

14. Přispějte svými nápady

Máte další návrhy, jak se dá Vladimír Putin a jeho autoritářská (kontra)revoluce zastavit? Napište mi nejlépe do komentářů pod článkem na webu nebo na Facebooku!

Boris Reitschuster (osobní stránka) se narodil v r. 1971 v německém Augsburgu (Aušpurk). Známým se stal především díky svým knihám o současném Rusku. V letech 1992 až 1994 působil jako ruský korespondent několika deníků, od r. 1999 až do r. 2015 byl vedoucím moskevské kanceláře magazínu Focus. Reitschuster se ve svých článcích a knihách vyjadřuje kriticky k současnému ruskému politickému systému a na adresu ruského prezidenta Vladimíra Putina. V Rusku mu bylo vyhrožováno i smrtí, proto byl nucen vést od r. 2011 redakci časopisu Focus z Německa. V současné době působí jako nezávislý autor a jeho články často vycházejí v internetovém deníku Huffington Post. Za svou práci obdržel i několik ocenění, mimo jiné medaili Theodora Heusse.