V saském Budyšíně (něm. Bautzen) došlo před několika dny ke střetu 20 mladých žadatelů o azyl s 80 pravicovými extremisty. Radnice i policie přijala tvrdá opatření ve snaze zabránit dalším střetům. Die Welt přinesla názor Jacquese Schustera o tom, jak by v takové situaci měl postupovat demokratický právní stát.
Německo není rájem, bohužel i zde existuje násilí, nenávist k cizincům a netolerance. Takové jevy ale nejsou trpěny. Máme proti nim nástroje. Místo frází je třeba nasadit autoritu.
To, co se v současné době odehrává v Budyšíně, bychom neměli bagatelizovat. Přesto by bylo na místě tamní situaci neposuzovat s obvyklým rozrušením a frázemi zatracení, které posluchačům zprostředkují mylný dojem, jako by Sasko zrovna bylo požíráno pavoukem s velkým hákovým křížem na zádech.
Pokud by tomu tak bylo, byli by náckové z let 1933 – 1945 spíš neškodným spolkem a tyto výroky by představovaly výraz nejvyšší bezradnosti. „V Německu není pro násilí, nenávist k cizincům a netoleranci místo“, zaujala prostřednictvím své tiskové mluvčí povinné stanovisko kancléřka.
„Dobře jsi to vystihla, šéfko!“, chtěli bychom zvolat. Ale bohužel to není pravda. V Německu pro násilí, nenávist k cizincům i netoleranci – stejně tak jako v každé jiné zemi na světě – místo je. Pokud by tu místo neměly, žili bychom v ráji. Tak tomu ale není, což na druhou stranu neznamená, že by většina občanůnásilí, nenávist a netoleranci trpěla.
Od toho jsme naštěstí hodně vzdáleni. Právě tato skutečnost by měla vést k umírněnosti na obou stranách, bez toho aby přišla o odhodlání bojovat s blbostí.
Argumentace nemá v tomto případě žádný smysl
S blbostí je to vůbec taková věc: začíná tam, kde se lidé ve větším počtu srocují a dovolují si vše, co by jedince ani ve snu nenapadlo. To platí pro chuligány v metru stejně jako pro budyšínské občany nebo dospívající uprchlíky.
Nakonec to končí tím, že se skupinka lidí rozhodne svou bezmeznou tupost veřejně prezentovat, když se heslem „My jsme národ“ pokouší označkovat vše, co jejím kolibřím mozečkům připadá cizí.
Je vážně třeba této duševní slabosti čelit argumenty? Musíme takovým lidem opravdu vysvětlovat, že 2.500 uprchlíků ve volebním okrese s více než 300.000 obyvateli nepředstavuje zánik západní civilizace? Ne, nemusíme. Nemělo by to smysl. Zde pomůže jen jedno: právní stát.
Prostřednictvím právního státu kriminálníci – bez ohledu, jestli to jsou budyšínští občané nebo uprchlíci – pocítí tvrdost zákona.
A to přesně ve smyslu velkého politologa Dolfa Sternbergera: „Svoboda potřebuje autoritu – autoritu všech institucí a sil, které svobodu zaručují. Pokud se tyto autority stanou bezzubé, hrozí, že se i svoboda každým okamžikem rozpadne v anarchii, občanskou válku, pouliční násilí a tyranii.“
