Originál článku vyšel v německé mutaci The Huffington Post.
„Cizinci jsou vyžírky, říká se. Přicházejí do Německa jen proto, aby se nechali živit daňovými poplatníky. Jsou nevděční a chtějí pořád více.“
Tak začíná článek Lisy Mayerhoferové, pojednávající o osudu 5 členné irácké rodiny, která utekla do Německa před hrůzami války z Iráku. Autorka dále konstatuje, že je stále mnoho lidí ještě ovládáno předsudky, soudí imigranty, aniž by s nimi v životě prohodili byť jedno jediné slovo. Nedávno potkala otce se svými dětmi, jak jim říká: „Podívejte se, v tomto krásném novém domě bydlí azylanti“. Co naplat, že se ten dům nacházel v neobydlené průmyslové zóně.
„Když se minulý rok začalo mluvit o uprchlících, rozhodla jsem se zapojit. Chtěla jsem sama poznat lidi, kteří do Německa uprchli. Stala jsem se tak prostřednictvím organizace „Save me“ (provozovaná sdružením Pro Asyl, pozn. aut.) kmotrou uprchlické rodiny. Moje úloha: podporovat rodinu při jejích prvních krocích v novém životě.“
Poprvé potkala autorka „svou“ rodinu před rokem. Začalo tak přátelství, které ji naučilo mnoho o životě. První setkání nebylo zrovna veselé, rodina se právě dozvěděla, že jejich bratr nemůže vycestovat za nimi. Rodina přitom pochází z Mosulu, který dobyla teroristická organizace IS. Otec rodiny Ghazwan, jeho žena Lena a jejich tři děti Rana, Merna a Rami museli uprchnout, neboť jsou křesťané. Dříve nebo později by byli zavražděni. Měli jedinou volbu: buď zemřít, nebo utéct.
Rodina se do Německa dostala díky uprchlickému programu Spojených národů UNHCR. Děti nyní navštěvují přechodovou třídu, kde se rychle učí německy. Za svou druhou šanci jsou vděčni, milují svou novou vlast i nový život, který jim nabízí daleko více svobody i možností. Začátky však vůbec nebyly lehké. Nové prostředí a neznalost jazyka, mnoho papírování s úřady. I matka Lena se však učí jazyk, aby si brzy mohla sehnat dobrou práci. Postavit se na vlastní nohy a nebýt závislý je velkým hnacím motorem.
Dále autorka pokračuje: „Rami navštěvuje školku a jednou by chtěl být fotbalistou. Jeho velkým vzorem je Christiano Ronaldo. Jedenáctiletá Merna sní o kariéře zpěvačky. Se svými kamarádkami píše texty. Rana by si přála být lékařkou. Jsou to sny, které mají i německé děti. Nemají na ně Rana, Merna a Rami stejné právo?
„Nemohu uvěřit tomu, že se najdou lidé, kteří by tuto rodinu nejraději vyhnali. Zpět na smrt, nebo kamkoliv jinam. Jedno kam, jen ne tady.“
Mysleli byste si to, pokud byste znali Ghazwana, Lenu a jejich děti osobně? Pokud byste je znali tak dobře jako já?
Ghazwan a Lena jsou lidé se smyslem pro spravedlnost a s velkým srdcem. Jsou velkorysí, přestože nic nevlastní. Jsou čestní a přátelští. Jinými slovy: jsou lepšími lidmi než mnoho našinců, které znám. Jsem ráda, že tu jsou.“
