Sociolog Dennis Krämer o intersexualitě ve vrcholovém sportu, problémech binární genderové segregace a nedostatku sebeurčení v profesionálním sportu.
Frankfurter Rundschau: Pane Krämere, intersexualitou ve vrcholovém sportu se zabýváte již více než deset let. Na olympijských hrách bylo toto téma předmětem vášnivé debaty kolem Imane Khelifové. Proč je toto téma pro vrcholový sport takovým oříškem?
Dennis Krämer: Pohlaví mělo pro sport vždy obrovský význam. V minulosti se často diskutovalo o tom, zda a v jakých disciplínách se mohou účastnit ženy. Jako příklad uveďme olympijské hry: v roce 1896, kdy byly hry znovu zavedeny, se jich nesměly účastnit žádné ženy. Ve 20. století se mnohé změnilo. Na olympijských hrách v Paříži v roce 2024 nastala poprvé parita – zúčastnilo se jich 5250 mužů a 5250 žen. V současné době je na pořadu dne další důležitá otázka, protože naše znalosti o genderu a genderové diverzitě se v posledních desetiletích také výrazně prohloubily. Organizovaný profesionální sport se musí této situaci přizpůsobit.
Případ Imane Khelifové: intersexualita jako politické téma
FR: Co je tedy vůbec intersexualita?
Krämer: Intersexualita je termín z biomedicíny, který v roce 1915 zavedl německý biolog Richard Goldschmidt. Existují i další termíny, například „Differences of Sex Development“, tedy DSD, nebo také jednoduše intersex. Intersexuálové jsou lidé, kteří vykazují odchylky ve fyzickém vývoji pohlaví. Mají tedy fyzické pohlavní znaky, které nelze přiřadit výhradně k mužskému nebo ženskému pohlaví. Tento ne jednoznačně ženský nebo jednoznačně mužský vývoj mohou ovlivňovat různé oblasti, jako jsou chromozomy, gonády, geny nebo pohlavní hormony.
FR: Jaké předpisy již platí pro intersexuální osoby v vrcholovém sportu?
Krämer: Jejich účast v ženském sportu je některými svazy regulována, i když se samy označují za ženy. Současné pravidlo Světové atletické federace například uvádí, že osoby s určitými syndromy DSD a hladinou testosteronu vyšší než 2,5 nanomolů na litr krve nesmějí soutěžit v ženských disciplínách. Svaz chce zajistit rovné příležitosti a předpokládá zásadní narušení soutěže v důsledku zvýšené hladiny testosteronu.
FR: Pokud tedy intersexuální osoba překročí hranici 2,5 nanomolů na litr krve, jako například běžkyně na střední tratě Caster Semenyaová, jaké má možnosti?
Krämer: V podstatě má tři možnosti. Může přestat soutěžit v ženské kategorii a odstoupit ze soutěže. Může soutěžit v mužské kategorii, což, pokud vím, ještě nikdo nikdy neudělal. Nebo může podstoupit terapii snižující hladinu testosteronu.
FR: Co si o tomto pravidle myslíte?
Krämer: Myslím si, že je problematické. Testosteron jako takový je považován za nepřípustnou biologickou výkonnostní výhodu, což je v mnoha disciplínách kontroverzní. Navíc, pokud bychom myšlenku výkonnostní výhody související s testosteronem posunuli o krok dál, museli bychom rozlišovat i mezi hladinami testosteronu v mužském sportu. To by znamenalo, že muži s nadprůměrnou hladinou testosteronu by také požívali nedovolenou výhodu. V případě mužů se však a priori předpokládá, že všechny hodnoty jsou přípustné. Kromě toho přípravky na snížení hladiny testosteronu nejsou žádná lízátka. Sportovkyně, jako je Caster Semenyaová, se proti této léčbě a důsledkům léků snižujících hladinu testosteronu brání již několik let, a to i u Mezinárodní sportovní arbitráže (CAS) a Evropského soudu pro lidská práva (ESLP).
FR: S jakým výsledkem?
Krämer: V případě Semenyaové současný rozsudek ESLP uvádí, že požadavek na snížení hladiny testosteronu pomocí léků představuje závažný zásah a že dosud neexistují žádné vědecké důkazy o tom, že by ženy se zvýšenou hladinou testosteronu měly ve sportu výhody. Tento postup je proto eticky, vědecky i právně problematický.
FR: Jak to?
Krämer: Protože tento názor předpokládá představu o přípustných a nepřípustných sportovcích ve sportu, která se omezuje na jediný biologický ukazatel, jako je hladina testosteronu. To je však ve sportu velmi kontroverzní. Dimenze jako trénink, talent nebo vytrvalost jsou z tohoto pohledu zcela vyloučeny. Intersexuálové se takto viděno jeví jako neoprávnění účastníci, kteří by měli být buď léčeni, nebo vyloučeni z ženských kategorií.
FR: Jsou takové zásahy běžné i mimo výkonnostní sport?
Krämer: Praxe nechtěných lékařských zásahů do těl intersexuálek je již mnoho let ostře kritizována. Na tuto skutečnost již bylo reagováno i právně a bylo posíleno sebeurčení, například zavedením zákona o odlišném pohlaví v roce 2018, zákazem chirurgických zákroků u intersexuálních dětí přijatém v roce 2021 a zákonem o sebeurčení, který vstoupí v platnost v listopadu 2024.
FR: Dávala by smysl třetí, samostatná kategorie pro intersexuální osoby?
Krämer: Rozdělení intersexuality na dvě kategorie je přinejmenším problematické, protože nezohledňuje aspekt genderové rozmanitosti. Třetí kategorie by to však umožnila jen v omezené míře, protože intersexualita zahrnuje osoby s více než 80 variantami biologického vývoje pohlaví.
FR: Jaké existují další návrhy na realizaci inkluzivnějšího přístupu?
Krämer: Německý fotbalový svaz (DFB) a Německý svaz házené (DHB) vydaly v posledních letech dokumenty o inkluzi. Uvádí se v nich, že intersexuální osoby v amatérském sektoru si mohou svobodně vybrat, ve které kategorii budou soutěžit.
FR: Myslíte si, že je to smysluplné řešení i pro vrcholový sport?
Krämer: V každém případě si myslím, že je velmi důležité, aby zásada sebeurčení platila i ve vrcholovém sportu. Sportovci jako Imane Khelifová, Caster Semenyaová a Barbra Banda se narodili, vyrůstali a byli vychováváni jako dívky. Vyvinula se u nich ženská pohlavní identita a měly by mít také možnost soutěžit jako ženy. Pro mě jako sociologa je sport také oblastí společnosti, která se nevyvíjí odděleně od ostatních oblastí. To, co pozorujeme v pluralitních společnostech již několik desetiletí, je posun důrazu směrem k většímu zviditelnění rozmanitosti a důrazu na sebeurčení. Odpovídající institucionální rozhodnutí tento princip chrání. Například podle zákona o sebeurčení, který vstoupí v platnost 1. listopadu, již nepotřebujete lékařskou zprávu k atestaci, že jste intersexuál nebo transsexuál, ale můžete to prohlásit sami.
Slavný americký válečný hrdina byl ženou nebo intersexuálem
FR: Někdo namítá, že pokud se tolik posílí právo na sebeurčení, naruší to férovou soutěž. Co byste na to řekl vy?
Krämer: Semenyaová nikdy neuběhla světový rekord. Ten na 800 metrů stále drží Češka. Jarmila Kratochvílová běžela v 80. letech minulého století o celou sekundu rychleji než Semenyaová. A stále je o 13 sekund pomalejší než nejrychlejší běžkyně v mužské kategorii. Chci tím říct, že neexistuje žádný vědecký důkaz o tom, že by se jakékoliv zkreslení sportovních soutěží dalo připsat výlučně hladině testosteronu.
FR: Caster Semenyaová oznámila, že se chce stát prezidentkou Světové atletické federace. Co myslíte, že by se v důsledku toho v soutěžním sportu změnilo?
Krämer: Semenyaová je od roku 2009 v mezinárodních médiích přítomna jako žádná jiná atletka. V roce 2023 vydala knihu, v níž popisuje svou situaci profesionální atletky. Již několik let také vede kampaň za svá práva a za zamezení diskriminace v ženském sportu. Vzhledem k tomu, že Světová atletická federace dosud nikdy neměla prezidentku, zní to jako osvěžující změna, ne?
Dennis Krämer je sociolog na Univerzitě v Münsteru a již několik let se zabývá výzkumem životních situací intersexuálních osob, zejména v oblasti sportu. Jeho studie „Intersexualita ve sportu“, publikovaná v roce 2020, byla oceněna Německou sociologickou asociací (DGS) a Německým olympijským sportovním svazem (DOSB).
