Vysoké teploty mají samozřejmě vliv na lidský organismus. Co je onou mezní teplotou, při které se ještě naše tělo dokáže ochladit, odborně nazývanou „teplota mokrého teploměru„?
Zatímco na severu Evropy panovaly začátkem zimy nezvykle nízké teploty, jihozápad Evropy nyní naopak souží vysoké teploty. V červnu loňského roku podnikla německá vláda první kroky k vytvoření národního plánu pro horka, který má lépe předvídat budoucí vlny veder a poskytnout domovům důchodců, místním úřadům a nemocnicím konkrétní koncepty.
Jakou roli hraje v našem těle teplota?
Lidské tělo si musí udržovat relativně stabilní teplotu jádra kolem 37 stupňů Celsia. Pouze pokud neustále produkujeme teplo, mohou naše buňky plnit své úkoly a například spalovat potravu a vyrábět energii. „To je jednou ze základních funkcí existence savců“, vysvětluje Zachary Schlader, vědec a fyziolog z Indiana University Bloomington.
Schellnhuber: „Na změnu klimatu nejsme vůbec připraveni“
Abychom udrželi teplotu v rovnováze, neustále ztrácíme teplo. Většiny z něj se zbavujeme kůží, která ohřívá vzduch kolem nás. Pocení tento proces urychluje. Zároveň může být regulace organismu vyvedena z rovnováhy, pokud jsme vystaveni extrémnímu horku. Když se tělo přestane dostatečně rychle ochlazovat, může dojít k řetězové reakci, které sahá od přetížení srdce až po selhání ledvin a jater.
Kdy už je pro člověka příliš horko?
Stejně jako u většiny věcí týkajících se člověka, jeho těla a zdraví, není ani zde snadné určit jasnou horní teplotu. „Je to složité“, říká Schlader, protože termoregulace těla závisí na řadě faktorů. Věk, zdravotní stav, léky a návyky určují, kolik tepla může tělo uvolnit. Lidé, kteří jsou velmi staří nebo velmi mladí, mají větší potíže s termoregulací. A zároveň úroveň aktivity určuje, kolik tepla tělo vyprodukuje, kterého se potřebuje zbavit.
Obecně je vědecky stanovena mezní teplota ochlazení lidského těla, takzvaná teplota mokrého (nebo vlhkého) teploměru (angl. wet-bulb temperature), na 35 stupňů Celsia. Teplota vlhkého teploměru je neobvyklý ukazatel, který se snaží shrnout teplo i vlhkost do jednoho čísla. Zjednodušeně řečeno se jedná o teplotu, kterou by teploměr naměřil, kdyby byl zabalen do mokré látky. V suchém prostředí voda, která se z látky odpařuje, ochlazuje prostředí a snižuje teplotu. Pokud je však vzduch již nasycen vlhkostí, odpařování je nižší, a ochlazování je proto menší.
Dva příklady podmínek, za kterých je dosaženo teploty vlhkého teploměru 35 stupňů Celsia:
- v převážně suchém vzduchu musí být teplota vyšší než 54 stupňů Celsia, aby bylo tohoto limitu dosaženo;
- při relativní vlhkosti vzduchu 50 % by naopak již teplota 43 stupňů Celsia vedla ke stejné mezní teplotě ochlazování.
Teplota mokrého teploměru poskytuje informaci o tom, jak moc může pot lidské tělo ochladit. Při teploty mokrého teploměru 35 stupňů Celsia již tělo nedokáže odpařováním potu ztrácet dostatek tepla. Odhaduje se, že zdravý člověk odpočívající ve stínu vydrží při mezní teplotě ochlazování kolem 35 stupňů Celsia přibližně šest hodin. Jedná se však pouze o teorii, která nebyla z pochopitelných důvodů nikdy ověřena v praxi.
Emise: náš CO2 budget je již dávno vyčerpán
Výzkumy naznačují, že tento limit může být pružnější, ale také nižší, než se dříve předpokládalo. Studie z roku 2022 zjistila, že ani u zdravých mladých dospělých lidí se ztráta tepla nedá udržet již při teplotách nižších než 35 stupňů Celsia, zejména ve vlhkém prostředí.
Věda se tedy stále snaží zjistit, kde je horní hranice lidské odolnosti vůči teplu a jak moc závisí na určitých faktorech životního prostředí a zdraví. Některé výzkumy také ukazují, že tolerance vůči teplu se může v průběhu času měnit, a to jak s věkem, tak s množstvím tepla, kterému jsme vystaveni. Klíčovým slovem je zde aklimatizace.
Jak se můžeme lépe vypořádat s horkem?
„Pokud jsme neustále vystaveni teplu, naše tělo prochází určitými změnami“, říká Zachary Schlader. Začne produkovat více plazmy, čímž se v podstatě zvětší celkový objem krve. To znamená, že srdce už nemusí pracovat tak usilovně, aby udržovalo krevní oběh. Mění se také pocení: začínáme se potit dříve, zvyšuje se množství potu a ten je více zředěný, takže se ztrácí méně elektrolytů. Stejně jako se umíme přizpůsobit nižšímu obsahu kyslíku ve vysokých nadmořských výškách, může se tělo přizpůsobit i vyšším teplotám.
Obchodní model fosilních koncernů je založen na zabíjení lidí
Před časem se na internetu rozhořela vášnivá debata o článku v deníku Washington Post, který se týkal právě této skutečnosti. Komunita se přela nejen o to, zda tato forma aklimatizace na teplo skutečně existuje, ale také o to, zda neodvádí pozornost od nutnosti bojovat proti klimatickým změnám. Ve smyslu: nějak se už stále teplejší planetě přizpůsobíme.
Na jedné straně, jak zdůrazňuje Schlader, má naše tělo jako celek neuvěřitelnou schopnost přizpůsobit se nejrůznějším okolnostem. Na druhou stranu tato fyzická adaptace není řešením ochrany člověka před změnou klimatu.
V průběhu několika týdnů se tělo může přizpůsobit nárůstu tepla o několik stupňů, vysvětluje Schlader. To však nestačí k ochraně lidí v extrémních podmínkách, zejména pokud musí v horku pracovat. Jedna věc je horko prostě snášet a druhá aktivně s ním žít. Existuje jen určité množství tepla, které je lidský organismus schopen snést. To se může lišit v závislosti na osobě a místě, ale limity přesto existují.
Jaderná energie je z ekonomického hlediska absolutní nesmysl
Vzhledem k tomu, že globální teploty neustále překonávají rekordy, musí se lidé spoléhat na způsoby, jak zůstat v bezpečí, ať už používáním chladicích zařízení, jako je klimatizace a ventilátory (které s sebou samozřejmě přinášejí další problémy), vyhledáváním stínu nebo přerušením fyzické aktivity, pokud je to možné. Z tohoto důvodu je mimochodem horko stále častěji i problémem nerovnosti: ne každý má přístup k moderním chladicím technologiím nebo k prostředkům, jak se chránit, když teploty stoupají.
Teplotu vlhkého teploměru v České republice zobrazuje např. server Meteologix.
