Katharine Hayhoeová je přední klimatoložka, evangelická křesťanka a hvězda sociálních sítí. V rozhovoru pro berlínský deník TAZ prozrazuje triky, jak mluvit o klimatické krizi.
TAZ: Paní Hayhoeová, žijete v konzervativním Texasu a jako evangelická křesťanka patříte k jedné ze skupin, které v USA nejčastěji popírají změnu klimatu. Co jste se dozvěděla z rozhovorů s popírači změny klimatu?
Katharine Hayhoeová: Když mi bylo dvacet, přestěhovala jsem se do USA a poprvé jsem se tam setkala s lidmi, kteří si říkali křesťané a nevěřili ve změnu klimatu způsobenou člověkem. Bylo to pro mě zvláštní. V Kanadě to bylo vždycky tak, že tráva je zelená, nebe modré a lidé ohřívají planetu. Tento rozdíl ve mně vzbudil zvědavost. Začala jsem se vyptávat.
Benecke: „To přesahuje jakoukoli vědeckou představivost“
TAZ: Jak vám lidé svůj postoj vysvětlovali?
Hayhoeová: Vznášeli mnoho vědeckých nebo nábožensky znějících námitek. Tvrdili, že je přirozené, že Zemi ohřívá Slunce. Nebo že za všechno je nakonec zodpovědný Bůh a svět stejně skončí, takže je jedno, co my lidé nyní uděláme.
TAZ: Docela fatalistické.
Hayhoeová: Přesně. V první knize Starého zákona, Genesis, se však píše, že my lidé jsme zodpovědní za veškeré živé tvorstvo na Zemi. Zajímavé je, že vzdát se tváří v tvář představám o soudném dni existovalo už před dvěma tisíci lety, kdy byl napsán Nový zákon. Výmluvy tedy nejsou nové. A poněkud zjednodušeně řečeno, apoštol Pavel těmto lidem odpověděl: „Najděte si práci! Vaše rodiny a společnost vás potřebují.“
JAK ZVĚTŠIT DOPADY SVÉ ANGAŽOVANOSTI?
Otázka
Co můžeme osobně udělat pro řešení klimatické krize? Katharine Hayhoeová a 30 dalších vědců se snaží na tuto otázku systematicky odpovědět. Jejich projekt vznikl jako součást filmu „Don’t Look Up“. Ve filmu astronomové zjistí, že se k Zemi řítí asteroid, ale nejsou schopni přesvědčit světovou veřejnost o naléhavosti přijetí opatření: podobenství o klimatické krizi. Akční platformu, kterou Hayhoeová a její kolegové vytvořili, najdete na dontlookup.count-us-in.com.
OdpověďVědci vysvětlují šest způsobů, jak maximalizovat efektivní angažovanost, které nejsou zaměřeny pouze na individuální uhlíkovou stopu. Návrhy jsou následující:
- mluvte o problémech,
- připojte se ke skupině pro boj proti změně klimatu,
- investujte své prostředky udržitelným způsobem,
- oslovte politiky,
- přineste nápady na pracoviště a do škol,
- žádejte po médiích klimatická témata na titulních stránkách.
Pro každou z klimatických otázek existují vědecky podložené důkazy.
Pozn. PQ: Potřebujete pomoci s argumentací? V klimatické rubrice magazínu POLITIQ najdete nejen nejdůležitější fakta ke změně klimatu, ale i k příbuzným tématům jako jsou např. energetika, nerovnoměrné rozdělení bohatství, automobilismus atd. Nejčastější mýty popíračů klimatických změn, seřazených do přehledného seznamu, také vyvrací vědec John Cook na stránkách Skeptical Science.
TAZ: Pokud to není z náboženských důvodů, proč jsou evangelikální křesťané tak skeptičtí vůči změně klimatu?
Hayhoeová: V USA se slovo evangelikál stalo synonymem pro politicky konzervativní, republikánský. Ve skutečnosti evangelikální znamená jen vlastní víru založenou na Bibli. Šílené je, že 40 % těch, kteří se označují za evangelikální křesťany, chodí do kostela jen jednou ročně nebo vůbec. Informace získávají především z konzervativních médií, jako je Fox News, která je silně polarizují. Studie opakovaně ukazují, že názory lidí na změnu klimatu jsou mnohem více určovány ideologií a politickou orientací než vzděláním nebo znalostmi.
Odborník na energetiku: „Neznalost politiků je děsivá“
TAZ: Takže nakonec jde jen o politiku? Není to příliš jednoduché?
Hayhoeová: Samozřejmě se za tím skrývají složitější procesy. Na psychologické úrovni hovoříme v této oblasti o „averzi k řešení“ (angl. solution aversion; pozn. PQ). Nechuť přijímat rozhodnutí. Mnoho lidí si myslí, že jediný způsob boje proti klimatickým změnám je bolestivý a nepříjemný. Zničení hospodářství. Vzdát se svého auta, své svobody. Nebo potraty – opravdu, to jsem slyšela už velmi často.
TAZ: Také v Evropě si mnoho lidí spojuje ochranu klimatu se zákazem a ztrátou. Co proti tomu lze dělat?
Hayhoeová: Musíme si mnohem více představovat, jak dobrý by svět byl, kdybychom s klimatickou krizí aktivně něco dělali. Svět, kde znečištěné ovzduší nezabíjí miliony lidí ročně. Kde má každý přístup k čisté vodě. Kde se nemusí bát přírodních katastrof. Proto v klimatickém hnutí potřebujeme nejen politiky, vědce a aktivisty, ale také umělce a kreativce. Musíme pochopit, že změna klimatu stojí mezi námi a tímto lepším světem.
TAZ: Aktivisté a aktivistky z hnutí Poslední generace vyrážejí do ulic za větší ochranu klimatu. Je to pro vás jako pro odborníka na komunikaci o klimatu účinný způsob, jak upozornit na změnu klimatu?
Hayhoeová: Potřebujeme různé formy aktivismu. Samozřejmě ne každý souhlasí s metodami Poslední generace. Ale věřím, že jejich protesty mají smysl.
Friederike Ottová: „Na tom, co děláme na globálním Severu, hodně záleží“
TAZ: Jaký přesně?
Hayhoeová: Občanská neposlušnost může ovlivnit veřejný diskurz. Házení bramborové kaše na ochranné sklo Monetova obrazu přitáhne větší pozornost než zveřejnění vědecké studie. Údaje z Yaleova programu pro komunikaci o klimatu ukazují, jak velkého úspěchu může protest celkově dosáhnout: ve Švédsku a Německu se o klimatu mluví více než v kterékoli jiné zemi. Pro mě je to jednoznačně dáno tím, že zde pozvedlo svůj hlas mnoho mladých lidí.
TAZ: Činy Poslední generace se však často setkávají s nepochopením a hněvem. Není to tedy kontraproduktivní?
Hayhoeová: Nyní se dostáváme ke slabým stránkám této strategie. Stejně jako mnohé zprávy a rozhovory o klimatických změnách v nás akce Poslední generace vzbuzují negativní emoce. Hněv. Strach. Bezmoc. Nepříjemné pocity, kterým se raději vyhýbáme. Proto o klimatu s přáteli a rodinou dodnes mluvíme jen zřídka.
Gaia Vince: jak klimatická migrace mění náš svět
TAZ: Není však tento strach nutný k tomu, abychom konečně začali brát změnu klimatu vážně a začali jednat?
Hayhoeová: Poté, co se New York letos v létě zahalil do oranžového kouře z lesních požárů v Kanadě, si mnoho lidí řeklo: pokud nás tohle nepřiměje změnit kurz, tak už nic. A dočkali jsme se letos v létě velké změny v klimatické politice? Ne. Nemyslím si, že další špatné zprávy nám pomohou jednat v klimatické krizi rozhodněji.
TAZ: A proč ne?
Hayhoeová: V klimatické krizi nás strach více ochromuje a paralyzuje, než aktivizuje. Dochází k nedorozumění: mnozí z nás čtou o klimatické krizi ve zprávách, ale téměř neslyšíme, že by o ní někdo v našem okolí mluvil. V důsledku toho si myslíme, že jsme jediní, kdo má obavy, zatímco většina společnosti si žije bezstarostně dál. Ve skutečnosti se však klimatických změn obává obrovská část populace.
TAZ: Podle studie společnosti More in Common to v roce 2021 bylo 80 % německé populace.
Hayhoeová: A v USA je to přibližně 70 %. Zároveň se 50 % lidí cítí v této otázce bezmocných a pouze 8 % se cítí skutečně aktivizováno. Naším problémem není malá část populace, která změnu klimatu popírá, ale velká část populace, která má strach, ale zatím nepodniká žádné kroky.
TAZ: Jak musíme komunikovat, abychom lidi skutečně inspirovali k činům?
Hayhoeová: Tím jsem se zabývala posledních deset let. První věc, kterou musíme udělat, je propojit hlavu se srdcem.
TAZ: Jak to myslíte?
Hayhoeová: Všechna fakta a znalosti máme v hlavě. Znalosti jsou však často izolovány od toho, co je pro nás skutečně důležité. Potřebujeme propojit fakta s místy a lidmi, kteří jsou pro nás důležití. Jako pro matku jsou pro mě důležité mé děti, jako pro milovníka zimních sportů zasněžené hory, jako pro křesťana spravedlivý svět. Musíme zjistit, co je důležité pro jiné lidi. Každý člověk je už nyní ideální osobou pro to, aby podnikl kroky proti klimatické krizi. Jen o tom ještě neví.
Pokud vytěsňujete změnu klimatu, přečtěte si tento článek
TAZ: A co pak? To, že si děláte starosti ohledně klimatu, ještě neznamená, že je zachráněno, že?
Hayhoeová: Starosti samy o sobě samozřejmě nestačí. Pokud lidé sami nevědí, co mohou udělat, nic se nestane. Musíme tedy také spojit svá srdce s rukama. Musíme ukázat, co se dá dělat. A to je často daleko víc, než si myslíme.
TAZ: V USA jste založila skupinu Science Moms. Proč?
Hayhoeová: Matky se přirozeně bojí o své děti. A v souladu s tím i o svět, ve kterém budou jejich děti vyrůstat. Proto jsme společně s jednou neziskovou marketingovou společností spustili kampaň za 10 milionů dolarů, která reaguje na obavy rodičů o budoucnost jejich dětí a ukazuje jim způsoby, jak se zapojit. To je to, co mám na mysli, když říkám, že musíme propojit naše hlavy s našimi srdci.
TAZ: Když s přáteli mluvím o klimatické krizi, často si připadám jako kazisvět. Jak mohu toto téma konstruktivně otevřít?
Hayhoeová: Když upozorňujeme na rizika klimatické krize, mnozí lidé to vnímají přímo jako odsudek. Když mi někdo řekne, že něco dělám špatně, nemám chuť to měnit. Chceme-li iniciovat změnu, musíme místo toho mluvit o chytrých řešeních. Řešeních, která vám umožní stát se autentičtější verzí sebe sama. Například ještě lepším otcem, ještě lepším podnikatelem nebo ještě lepším fotbalovým fanouškem.
Sami klima nezachráníte? Psycholog vysvětluje nejčastější výmluvy
TAZ: A jak to může vypadat?
Hayhoeová: Jedna z mých oblíbených anekdot na toto téma pochází od mého přítele, australského vědce Johna Cooka. Jeho otec je přesvědčený konzervativec. John se s ním léta hádal o klimatických změnách. Dokonce vytvořil webové stránky Skeptická věda, kde rozebírá otcovy argumenty popírající klima (web má i částečný český překlad, v angl. verzi je v současné době vyvráceno 219 mýtů klimapopíračů; pozn. PQ).
TAZ: Šílené. Pomohlo to?
Hayhoeová: Vůbec ne. Dokud John svému otci neukázal novou vládní iniciativu, která mu umožňovala nakupovat zlevněné solární panely a následně prodávat elektřinu. Najednou mu Johnův otec každý měsíc začal posílat vyúčtování svých solárních panelů a sčítal mi, kolik vydělal. A o dva roky později Johnovi řekl, že změna klimatu je vážný problém a že si to myslel již vždy. John tomu nemohl vůbec uvěřit.
TAZ: A co nakonec Johnova otce přesvědčilo?
Hayhoeová: Ukázat mu, že může být součástí řešení. Že může být hrdinou, a ne jen padouchem. Musíme lidem pomoci, aby se viděli jako součást lepší budoucnosti. Můžeme se zapojit mnoha různými způsoby, všichni se nemusíme přilepovat k vozovkám.
TAZ: Individuální změny ve spotřebě, jaké provedl Cookův otec, však k boji proti klimatické krizi nejspíš nestačí, nebo?
Hayhoeová: Když se mě lidé ptají, co potřebujeme, zda individuální nebo systémovou změnu, odpovídám: no, systémy se skládají z lidí. A individuální změna je nakažlivá. Nejlepším příkladem jsou solární panely. Pokud si jeden člověk v sousedství nainstaluje solární panely, sousedé ho často napodobí. Pak vědí, že to zvládl někdo s podobným příjmem a v podobné situaci. A mohou to odpovídajícím způsobem udělat také. O věcech, které děláme, musíme mluvit. Jen tak můžeme oslovit více lidí.
Moje e-Porsche, moje morálka, moje čisté svědomí
TAZ: Na novinových článcích o klimatické krizi je frustrující, že po jejich přečtení často otočíte stránku a nic se nezmění. Kdyby měli čtenáři po tomto rozhovoru 15 minut: co byste jim doporučila udělat?
Hayhoeová: Položila bych si nyní tři otázky. Co je pro mě důležité? Jaký vliv na to má klimatická krize? A jaká existují řešení? Pak jsem dobře připravena promluvit si s ostatními lidmi v práci, ve škole nebo ve svém okolí, abychom se spojili a něco změnili.
Katharine Hayhoeová je vědkyně zabývající se atmosférou na Texaské technické univerzitě a vedoucí vědecká pracovnice nevládní organizace The Nature Conservancy. Vystudovala fyziku a astronomii na Torontské univerzitě a magisterské a doktorské studium věd o atmosféře na University of Illinois at Urbana-Champaign. Napsala více než 125 vědeckých prací a obdržela čtyři čestné doktoráty. Jako velvyslankyně Světové evangelikální aliance (World Evangelical Alliance) se Hayhoeová angažuje za křesťansky motivovanou ochranu klimatu. Je spoluautorkou několika zpráv pro Americký výzkumný program globálních změn (US Global Change Research Program) a pro Národní akademii věd. Byla též expertní recenzentkou Čtvrté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC).
