I když mnozí už nechtějí slyšet žádné další špatné zprávy, faktem je, že se klimatická krize nadále stupňuje. A to jsem ještě pořád na začátku. Environmentální ekonomka Maja Göpelová prosazuje co nejrychlejší změnu spotřebních návyků. Vzdejme se starých zvyků, abychom získali aspoň trochu budoucnosti!
Časy plné nejistot jsou vyčerpávající. Časy plné nejistot nás popuzují. Někdy dokonce proti sobě navzájem. Zvyky a rutina se rozpadají. To, co je může nahradit, již svítá na obzoru, ale ještě není zcela hmatatelné. Nebo je jen nezvyklé. Jiné. Méně pohodlné. Přinejmenším to platí o cestě k cíli.
Neomezený růst na planetě s omezenými zdroji
Někdy se nám podaří vnímat tuto cestu jako inovaci, jindy převládá pocit ztráty. Vždy záleží na tom, z jaké perspektivy se díváme. Proto je tak důležité tuto perspektivu vnímat a také se ptát, čí perspektiva je zohledněna a do jaké míry. Například perspektivu přírodních věd dnes mnozí vnímají jako velkou výzvu.
Proč tomu tak je? Především je vědecky podložená. Výzva pak spočívá spíše v důsledcích, které jsou z ní vyvozovány. Konkrétně jde o gigantickou potřebu inovací. O proměnu našich výrobních a spotřebních vzorců. O zřeknutí se starých návyků, abychom získali budoucnost.
Doby nejistoty jsou výzvou. Vyžadují totiž, abychom zpochybňovali status quo. V však tom také spočívá velká příležitost.
Maja Göpelová, transformační vědkyně
Zní to jako velký úkol a tak to také je. Nejlépe se ho zhostíme ve spolupráci. Proto jsou to právě naše sociokulturní výdobytky, které mohou v nejisté době dát vzniknout jistotě našich očekávání. Jasný pohled na podstatné věci, etická a normativní vodítka, která nám pomáhají třídit, určovat priority a neuhnout v transformaci z kurzu.
Musíme začít využívat půdu tak, aby chránila druhy a klima
Pokud se podíváme na podstatu, zjistíme, že současnou normalitou toho dost ztrácíme. Například dostatečně rozsáhlé přírodní bohatství. Stabilní základy života. Bez přírodních surovin, obnovitelných zdrojů, spolehlivých zásob vody a zdravé půdy, která nás zásobuje potravinami, bude naše budoucnost velmi nepříjemná. Technologicko-digitální revoluce nás možná dokáže katapultovat na Mars, ale proč by zrovna tam mělo být prostředí, kde by se biologické bytosti mohli radovat ze života, zůstává otázkou.
Život v ekonomice nulového růstu a proč by se nám mohl líbit
Místo toho bychom mohli využít svého inovativního nadšení k opětovnému růstu často opomíjených hodnot živých systémů. Například pro využití půdy, které regeneruje biologickou rozmanitost a pohlcuje CO2, chrání biodiverzitu a respektuje faunu, nabízí ve zdravém množství zdravé potraviny pro zdravé lidi. To samozřejmě zahrnuje i další vývoj našich stravovacích návyků. Což jsme ostatně v historii lidstva už několikrát udělali.
I v sociální interakci se vyplatí hledání podstaty a také otázka, proč se dnes mnohého zříkáme? Za jakých podmínek se například lidé cítí zajištěni a v bezpečí? Proč tedy pečovatelské aktivity leží na spodní hranici příjmové a reputační škály? Proč považujeme za pokrokové, když všichni v rodině pracují 40 hodin a na péči a výchovu jim nezbývá čas? Jak je možné, že se nám tragicky jasná reflexe systémově relevantních povolání a smysluplného využití času po koronavirové pandemii opět tak rychle vytratila?
Vystupme z komfortní zóny
Tak snadno jsme vše podstatné ztratili ze zřetele proto, poněvadž to nenajdeme v číslech a vyprávěních, kterými řídíme naše činnosti. Kde je v hrubém domácím produktu započítána přirozená přidaná hodnota ekosystémů nebo nekompenzovaná pečovatelská práce? Proč není pro společnost ekonomicky výhodné co nejvíce regenerovat přírodní zdroje? O co vlastně jde při úspěšném hospodaření a jak znovu získáme jasný pohled na svět?
Alternativy k hrubému domácímu produktu
Časy nejistoty jsou výzvou. Vyzývají nás totiž, abychom zpochybnili status quo. V čemž také spočívá velká příležitost. Psychologové popisují jako růst, když vystoupíme ze své komfortní zóny. Pokud možno bez toho, abychom se dostali do panické zóny. Proto se vyplatí vědomě změnit perspektivu: od zpětného zrcátka k obzoru. Nezapomínejme při tom ani na pozorný pohled do strany. Kýžená budoucnost je společným dílem.
Maja Göpelová (osobní stránky) je německá ekonomka, transformační vědkyně, odbornice na udržitelnost a socioložka se zaměřením na transdisciplinární myšlení. V roce 2016 vydala knihu The Great Mindshift, která vychází z výzkumu systémových transformací, politické ekonomie a řízení změn a zaměřuje se na návrhy na změnu mindsetu a kompetencí, které formují technické, ekonomické a sociální instituce. Göpelová byla a nebo je mimo jiné generální tajemnicí německého Poradního sboru pro globální změny (WBGU), členkou Rady pro bioekonomiku německé spolkové vlády, Mezinárodního římského klubu, Světové rady budoucnosti, poradního sboru Bartlett School of Environment, Energy and Resources (BSEER) na University College London, jakož i ZOE Institute for Sustainable Economies. Od r. 2019 je čestnou profesorkou na Leuphanské univerzitě v Lüneburgu. V témže roce představila spolu s dalšími vědci iniciativu Scientists for Future (Vědci pro budoucnost), založenou na podporu studentských protestů Fridays for Future. V únoru 2020 vydala knihu literatury faktu Unsere Welt neu denken. Eine Einladung („Chápat svět nově – pozvánka“, Ullstein Verlag), která se dostala na třetí místo výročního žebříčku bestsellerů magazínu Spiegel a byla na něm i v roce 2021. V žebříčku ekonomů Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) se v roce 2021 umístila na 17. místě. Na Twitteru je Maja Göpelová aktivní pod účtem „beyond_ideology„.
