Názory na pracovní elán mladé generace se různí. Quiet quitting, s nímž jsou spojováni zejména mileniálové, je již nějakou dobu trendem na sociálních sítích. Novinářka Şeyda Kurtová se tímto fenoménem zabývala.
„Co ty tak děláš?“ – na tuto otázku obvykle automaticky odpovídám popisem svého zaměstnání. A často hned vzápětí cítím hluboký nepříjemný pocit, jako bych svou odpovědí utvrdila nemilosrdnou realitu meritokracie: jsme tím, čím jsme v práci.
Takzvaní „quiet quitters“ se chtějí z tohoto systémem víry vymanit. Quiet quitting, česky „tichá výpověď“, znamená práci podle předpisů. Quiet quitters vykonávají na pracovišti jen tolik práce, kolik je smluvně stanoveno a zaplaceno. Nic víc a nic míň.
A to nyní hlásá generace, která byla dosud spíše synonymem pro hesla jako „kultura vyhoření“ (burnout culture) nebo „workoholismus“ (workaholism): mladí lidé s ambiciózními kariérními plány, kteří se nevyhýbají přesčasům a sebevykořisťování.
Dobře placená práce bez významu
V mém okolí jsou to například lidé z marketingu nebo podnikoví poradci. Pozice, které jsou nadprůměrně ohodnocené, ale které kulturní antropolog David Graeber nazývá „bullshit jobs„. Bullshit, protože tato pracovní místa nemají žádný společenský význam. A dokonce i sami zaměstnanci je často vnímají jako nesmyslné. Nesmyslná zaměstnání jsou příznakem společnosti, v níž se výdělečná činnost stává cílem sama o sobě.
Ulrike Herrmannová: „Potřebujeme zelené smršťování“
A pak jsou tu IT odborníci, kteří mají na trhu práce silnou vyjednávací pozici jako žádaní specialisté. Nebo inženýři, jako je 24letý Zaid Khan z New Yorku. Termín quiet quitting zpopularizoval v červenci videem na TikToku, na které klikly miliony lidí.
Jeho citát: „Stále plníte své povinnosti, ale už se neřídíte mentalitou hustle culture, podle které musí být vaše práce vaším životem.“
Druh nového třídního vědomí
Přinášejí tedy quiet quitters revoluci nejen na trhu práce, ale i v celé společnosti? Na jedné straně lze quiet quitting chápat jako nové třídní vědomí. Stále méně mladých lidí je ochotno obětovat se pro neoliberální příslib prosperity, který se však splní jen několika málo vyvoleným.
Již v roce 2017 Mezinárodní měnový fond zjistil, že mileniálové v průmyslových zemích jsou navzdory dobrému vzdělání v průměru o 40 % chudší než jejich rodiče. V roce 2022 vedla inflace ke snížení reálné mzdy o přibližně 5 %. Zároveň si stále více uvědomujeme, jak nutkání k produktivitě ničí nejen lidskou psychiku a vztahy, ale také životní prostředí.
Wolfgang Müller: „Budoucnost je minulost“
A na mnohé quiet quitters, zejména ženy, nečeká po skončení pracovní směny jen volný čas: asi 2,5 milionu pracujících v Německu se stará o své příbuzné a k tomu ještě často také o děti. Quiet quitting je v tomto případě zoufalým bojem o zdroje jako jsou čas a energie.
Individualizace místo spolupráce
Na druhou stranu quiet quitting dokonale zapadá do individualistické kultury rezignace: nejedná se o hlasitý, společenský odpor požadující lepší pracovní a životní podmínky pro všechny. A který by byl organizován, například odbory.
Navíc, kdo si vůbec může quiet quitting dovolit? Co lidé, jejichž pobytový status závisí na jejich zaměstnání? Co pokladní, kterému na krk nedýchají jen zkoumavé oči vedoucího pobočky, ale také píchačky?
Konec spravedlnosti založené na výkonu
Quiet quitters se místo společenské změny vyhraňují. Zároveň však zůstává jedna naděje: že quiet quitters budou v čase, který získají svým tichým odporem, hledat odpovědi na závažnější otázky. Nechceme třeba společnost, ve které se lidé mohou se svou prací identifikovat? Nebo: chceme opravdu společnost, ve které musí lidé prodávat svou práci výměnou za lepší život?
Celý pořad si můžete (v němčině) vyslechnout na stanici Deutschlandfunk Kultur (odkaz níže).
Şeyda Kurtová studovala filozofii, romanistiku a kulturní žurnalistiku v Kolíně nad Rýnem, Bordeaux a Berlíně. Jako novinářka na volné noze píše pro vydavatelství Zeit a byla sloupkařkou divadelních fejetonů nachtkritik.de. V dubnu 2021 vyšel její bestseller literatury faktu „Radikální něha – proč je láska politická“ (Radikale Zärtlichkeit – Warum Liebe politisch ist), v němž zkoumá normy lásky v silovém poli kapitalismu, kolonialismu a patriarchátu.
