Marcel Fratzscher, ředitel Německého institutu pro hospodářský výzkum (DIW), kritizuje státní podporu v energetické krizi. Namísto soukromých domácností z ní příliš těží firmy. Rozhovor německého deníku Augsburger Allgemeine Zeitung.
Augsburger Allgemeine: Pan profesore Fratzschere, po koronakrizi se Německo ocitlo v energetické krizi vyvolané válkou na Ukrajině. Nakolik nás zasáhne krize v roce 2023?
Marcel Fratzscher: Upřímná odpověď zní, že to nikdo nedokáže říci s dostatečnou mírou přesnosti. Navíc jsme se za posledních 70 let jsme se jen málokdy setkali s větší nejistotou. Nadějné je, že v nejpravděpodobnějším scénáři budeme procházet mírným poklesem. Prognóza předpokládá pokles hospodářského výkonu v roce 2023 o 0,3 až 0,5 %. Pozitivní je také to, že navzdory poklesu nepozorujeme krizi na trhu práce. Očekáváme, že zaměstnanost zůstane na rekordní úrovni.
To zní zvládnutelně…
Fratzscher: Bohužel se toho může také hodně pokazit. A největší obavy mám z toho, že bude nedostatek energie nebo plynu. Nemusí to být nutně teď v zimě, může se to stát i příští zimu 2023/24. Nemyslím si nyní, že je to příliš pravděpodobné, ale tato možnost pořád existuje. Kdo ví, co se v této válce na Ukrajině ještě stane? Pak by došlo ke zhroucení ekonomiky o šest, sedm procent, podobně jako tomu bylo během světové finanční krize. Druhým rizikem jsou jistě dodavatelské řetězce, které by se mohly opět dostat pod silný tlak v důsledku uvolněné čínské pandemické politiky. Mnoho milionů Číňanů je vystaveno riziku nákazy koronavirem. A za třetí je tu obchodní konflikt mezi Čínou a USA, který by mohl Evropu také dostat do úzkých.
Hartmut Rosa: „Stvořili jsme systém, který lze udržet už jen růstem“
To zní pro změnu hrozivě…
Fratzscher: Možnost vážné recese existuje. Ale i když se věci vyvíjejí relativně dobře, bude nový rok pro mnoho lidí v Německu těžký. A to kvůli inflaci.
Ta má podle odhadů klesat…
Fratzscher: Správně. Je pravděpodobné, že se bude postupně snižovat. Ale zní to lépe, než to je. Situace mnoha lidí bude v příštím roce ještě dramatičtější než letos. Mnozí si budou muset ještě více utáhnout opasky.
Například proto, že v té době už budou jejich rezervy vyčerpány, nebo proto, že zvýšení cen elektřiny, plynu či topného oleje je zastihne až tehdy?
Fratzscher: Podle našeho nejpravděpodobnějšího scénáře nyní očekáváme v příštím roce 7% inflaci – po 9 až 10 % v průměru v roce 2022. Inflace a ceny se však často zaměňují. To, že inflace klesá, stále znamená, že ceny rostou, jen ne tak výrazně. Problémem je, že v letošním roce jsme při 10% zaznamenali průměrný nárůst mezd o 4 %. Podobný nárůst mezd očekáváme i v příštím roce při 7% inflaci. To znamená, že lidé budou muset letos vystačit s kupní silou nižší o 5 %. A příští rok o další 3 % nižší kupní síly.
Z jakého důvodu je cenový tlak stále tak silný?
Fratzscher: V této souvislosti je často zmiňována fráze mzdově cenová, popř. inflační spirála. To znamená, že odbory prosazují vysoké zvýšení mezd kvůli inflaci, a tím inflaci dále zvyšují. S tím také souvisí varování zaměstnancům, aby to nepřeháněli. Mzdové vyrovnání je však výrazně nižší než míra inflace. Nic nenasvědčuje tomu, že bychom se dostali do inflační spirály. Právě naopak: máme tu ziskově cenovou spirálu.
Marcel Fratzscher: Nezvyšování mezd prohloubí inflaci
Co to znamená?
Fratzscher: Mnoho firem naskakuje na rozjetý vlak a chce si opět namastit kapsy a alibisticky svést růst cen na náklady na energie nebo válku na Ukrajině. Tahounem inflace v příštím roce nebude růst cen energií, ale spíše to, že řada podniků bude pokračovat ve zvyšování cen. A to většinou nejsou malé a střední podniky. Nebude to pekárna za rohem, ale spíše velké korporace, které takové záměry mohou velmi dobře realizovat.
Není vaše kritika poněkud paušální?
Fratzscher: Vůbec ne, data to ukazují zcela jasně. A pak si samozřejmě klademe otázku, zda je správné, aby spolková vláda těmto společnostem vnucovala další miliardy v podobě zastropování cen plynu a elektřiny. Myslím si, že obě cenové brzdy jsou kolosální chybou. Vzniká nerovnováhu ve dvou smyslech. Mnohem větší část této pomoci dostávají firmy a příliš malou část domácnosti. To je pro mě první nerovnováha. Druhá nerovnováha spočívá v tom, že lidé s vysokými příjmy a vysokým majetkem dostávají mnohem více peněz než lidé s nízkými příjmy.
Vaši kolegové ekonomové říkají, že tento nástroj není ideální, ale vzhledem ke krátkému času není jiné cesty. Spolková vláda tvrdí totéž…
Fratzscher: Tyto nástroje jsou vždy prezentovány jako bezalternativní, ale to není pravda. Z ekonomického a sociálního hlediska jsou nejlepší přímé platby. Stejně jako tomu bylo v případě paušálu na energie pro důchodce a studenty. Peníze dostane každý, kdo je potřebuje. Vyplácení podpor by mohlo být upraveno podle výše příjmu. Domácnosti s – řekněme – hrubým příjmem vyšším než 100 000 eur ročně by žádnou podporu nedostaly, protože ji nepotřebují. A podniky mohly být, stejně jako při pomoci za pandemie koronaviru, osvobozeny od daně prostřednictvím daňových poradců. Výsledek by byl cílenější, spravedlivější a mnohem levnější.
Marcel Fratzscher: Ne méně, ale více ochrany klimatu a to hned!
Podnikatelská sdružení varují před deindustrializací Německa, pokud by se firmám v době energetické krize nedostalo komplexní podpory v podobě dotací. Politici přece politici nemohou riskovat…
Fratzscher: Deindustrializace je stejným strašákem jako mzdově cenová spirála. V konečném důsledku je to strašidlo, které se vytváří, aby se z politiků vytáhly peníze. Hrozí, že některé energeticky náročné podniky zkrachují nebo se přestěhují? Ano, riziko existuje. Tomu by se pravděpodobně nedalo vyhnout ani bez energetického cenového šoku. Protože Německo nikdy předtím nemělo nákladovou výhodu v oblasti energií. Dlouhodobě máme vysoké náklady. Jsem velmi optimistický a věřím, že náš průmysl bude schopen tento šok dobře absorbovat. A že se nyní urychlí nezbytná transformace směrem k obnovitelným zdrojům energie, novým technologiím a zelenému vodíku. Pokud BASF nyní základní chemikálie vyrábí levněji v USA, je to celkově pro koncern lepší, a tím i pro německé hospodářství.
Marcel Fratzscher je známým německým ekonomem. Od roku 2013 vede Německý institut pro hospodářský výzkum (DIW) a je profesorem makroekonomie na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Předtím byl od roku 2008 vedoucím oddělení analýzy mezinárodní politiky v Evropské centrální bance (ECB) ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 2007 obdržel Fratzscher cenu Kiel Institute Excellence Award in Global Economic Affairs za výzkum globálních vazeb mezi finančními trhy a měnovou politikou a cenu CEPR 2007 za nejlepší výzkumný článek centrální banky za práci o bublinách na finančních trzích a globální nerovnováze. V žebříčku ekonomů německého ekonomického magazínu Handelsblatt 2011, který od roku 2007 hodnotí výzkumný výkon přibližně 1500 ekonomů na základě kvality jejich publikací, se umístil na čtvrtém místě. V roce 2016 se umístil v první desítce žebříčku nejvlivnějších ekonomů Německa, který sestavuje deník Frankfurter Allgemeine Zeitung. Marcel Fratzscher je také častým hostem německých médií, kde komentuje ekonomická a hospodářská témata.
