Vtipné je, že mnoho lidí, zejména konzervativců, nechápe, že přání „vrátit vše do starých kolejí“ a ochrana klimatu jsou jedno a totéž. Příspěvek Wolfganga Müllera.
V minulosti nikdo nelítal na dovolenou za 89 eur. Neexistovaly levné dovolené na Mallorce, maso bylo luxusní zboží a nové oblečení si lidé kupovali, až když bylo staré tak obnošené, že už se nedalo ani opravit. Automobilů bylo stokrát méně a většina lidí používala veřejnou dopravu. Nebylo plastové nádobí, téměř žádné předměty na jedno použití a nic se nebalilo do igelitu. Nápoje se prodávaly ve skleněných lahvích. Mám pokračovat? Přesně toto znamená, když se říká, že vše bude jako dříve. Já jsem pro.
Čas na radikální odklon od nadměrné spotřeby
Dogmatem kapitalismu je, že uspokojení i té nejmenší potřeby je měřítkem všech věcí a toto dogma stojí nad vším, včetně zachování světa, jak ho známe. Pokud za vyvraždění všech delfínů zaplatíte byť jen jeden dolar, bude provedeno, protože vynese dolar. Za posledních 50 let jsme na této planetě spotřebovali tolik zdrojů, že předchozích 10 000 let vypadá jako postní kúra, a přesto politici neustále odsuzují odříkání a omezování jako něco téměř obscénního. Přestože je to ta nejpřirozenější věc na světě a po tisíce let bylo považováno za samozřejmost. Ještě naši rodiče, ve smyslu poválečné generace, vyrůstali ve skromnosti, která nemá obdoby, alespoň podle dnešních západních měřítek. Nyní se mluví o „zákazech“, jakmile se někdo odváží zpomalit nebo změnit směr zcela neomezeného konzumu na úkor budoucích generací.
Život v ekonomice nulového růstu a proč by se nám mohl líbit
Domnívám se, že odříkání a omezování bude naprosto nezbytné a že to nebude žádné drama. Dělaly to všechny generace, které žily na světě před námi, a v mnoha zemích světa je tomu tak dodnes. Neznamená to vrátit se do doby kamenné, znamená to soustředit se na podstatné, a to není narvat si život co nejvíce věcmi a jezdit dvakrát ročně na dovolenou, protože právě to NENÍ normální, i když to tak dnes cítíte.
Wolfgang Müller je hamburský textař, hudebník a vypravěč. V roce 2007 vydal své debutové album „In der Zwischenzeit“ na malém labelu Rintintin Michyho Reinckeho. Následují další čtyři studiová alba, vystoupení v pořadech Inas Nacht a TV Noir a více než 200 koncertů po celém Německu. V roce 2012 založil vlastní vydavatelství Fressmann, distribuované společností Indigo, na kterém od té doby kromě jeho vlastních alb vychází i projekt pohádek bratří Grimmů „Es war einmal und wenn sie nicht“ a „Krokodilslange Geschichten„, příběh pro děti od Giny Ruck-Pauquèt, který čte Tom Liwa. V roce 2015 vytvořil s Markusem Langerem ze společnosti Oetinger Media úspěšnou sérii dětských písní „Unter meinem Bett“ a byl kurátorem prvního alba. Magazín Stern o něm píše: „Wolfgang Müller naštěstí bere své umění velmi vážně. Takové texty – chytré, zádumčivé, soustředěné – jsou v Německu velmi, velmi vzácné.“
