Putin chce svou zemi dovést k nové imperiální velikosti, vidí Rusko na stejné úrovni jako USA nebo Čínu. Celému světu ale předvádí, jak zaostalá jeho vlast je a jak neschopný je on sám. Pro lidstvo to představuje velké nebezpečí.
Ti, kdo si, stejně jako vedení Kremlu, vytvářejí vlastní realitu, nakonec svým vlastním představám uvěří. „Náš prezident je velmi moudrá, prozíravá a kultivovaná mezinárodní osobnost“, prohlásil nedávno Dmitrij Peskov, mluvčí ruského diktátora Vladimíra Putina. Absurdní omyl, za který nese odpovědnost i Západ. Putin byl po léta líčen jako mazaný lišák a chytrý stratég. Jak se nyní ukazuje, je to všechno nesmysl. Putin je rádoby car obklopený diletanty a pochlebovači.
Svět je v současnosti svědkem jeho sebedestrukce. Putin se prezentuje jako neúspěšný politik, kterému vlastní velikášství zcela zastřelo pohled na realitu. Jeho oblíbeným prostředkem je hrozba násilím a jeho použití. To nemá nic společného se strategií. Nejsilnější žák ve třídě, který bije nebo šikanuje své spolužáky a neustále jim slibuje výprask, pokud neudělají to či ono, také není chytrý taktik, ale surovec, před kterým je lepší se krčit, pokud si chcete ušetřit problémy.
K cíli ale vede pouze chytrý kalkul. Putin ho nedosáhne. Na hony je vzdálen dobytí Ukrajiny, dovedení Ruska k staronové velikosti či ke smazání údajných ponížení. Naopak, jeho země jako málokdy předtím odhaluje své očividné slabiny. Má blíže k rozvojové zemi než k impériu. Podnikatelská, intelektuální a umělecká budoucnost zemi houfně opouští. Exodus bude mít pravděpodobně podobné rozměry jako za Velké říjnové socialistické revoluce v roce 1917.
Sovětský svaz se již nevrátí
Západ, Evropská unie a NATO jsou díky Putinovi sjednoceny jako už desítky let ne, skandinávské země zvažují vstup do západní vojenské aliance, která v současnosti posiluje svou přítomnost ve východní Evropě jako nikdy předtím. Vzkříšení Sovětského svazu tedy zůstane Putinovým přáním. I kdyby totiž Rusko anektovalo Ukrajinu úplně, nikdy tam nebude mír, protože okupovaný národ se bude „návratu do říše“ bránit v partyzánské válce, která bude trvat roky.
Navíc bývalá sovětská republika Kazachstán podporuje Ukrajinu a obrací se k Západu. Náměstek ministra zahraničních věcí Roman Vasilenko hovořil v deníku Die Welt o novém začátku ve své zemi: podle něj má být posílen parlament, demokracie a právní stát a obyvatelé mají získat větší podíl na hospodářském bohatství. „Stát má sloužit především občanovi, nikoli občan státu“ – to zní spíše jako Ukrajina než Rusko.
Už před sankcemi bylo Putinovo impérium ve smutném stavu. Chudoba je velmi rozšířená, sociální stát fakticky neexistuje, miliony obyvatel nejsou ani napojeny na centrální zásobování pitnou vodou. Rusko jako stát shromažďuje velké množství peněz a zlata. Údajný vrchní stratég Kremlu však nepočítal s blokádou rezerv moskevské centrální banky.
Rusko nepatří ke světové technologické špičce a jeho ekonomika je slabá. Ruské bohatství je založeno výhradně na surovinách, protože v zemi téměř neexistuje zpracovatelský průmysl. Vojenské výdaje jsou obrovské, válka stojí každý den stovky milionů dolarů. Rusko čekají ekonomicky těžké časy, ve skutečnosti je již v koncích, hrozí mu státní bankrot. Pokud mu Čína pomůže, Putin a jeho impérium budou ekonomicky i geopoliticky navždy závislí na milosti Pekingu.
Desítky let korupce dokonce i v armádě
Vše, co je řízeno ruským státem, je změtí chaosu a zmatku. Média financovaná Kremlem předčasně oznamují vítězství na Ukrajině nebo proti vůli Kremlu zveřejňují pravděpodobně správný počet padlých ruských vojáků ve válce proti Ukrajině. Ani televize není schopna odvysílat diktátorův projev bez chyby. Jediná odvážná novinářka dokáže propagandu zatahat za nos.
Vrcholem je armáda, na kterou je (naštěstí) z technického, logistického a strategického hlediska žalostný pohled. Putin vybudoval Potěmkinovy vesnice; kromě hypersonické rakety „Kinčal“ není ve vybavení jeho vojsk moderního vůbec nic. Plánovaná blesková válka se nezdařila, ztráty na vojácích a materiálu jsou obrovské. Podle všech odborníků je vojenské vedení takticky na úrovni druhé světové války a není schopno koordinovat útok na zemi, ve vzduchu a na vodě.
Šedesátikilometrový konvoj, který byl snadným cílem, se stal symbolem ruské vojenské neschopnosti. Logistika, údržba a telekomunikace vypadají jako přežitky z pravěku. Rozkazy a další komunikace probíhají prostřednictvím mobilních telefonů a zcela obyčejných vysílaček. Desetiletí korupce, která postihla i ruský vojenský aparát, měla vážný dopad. Zřejmě byly účtovány peníze na údržbu vojenských vozidel, aniž by však opravy byly realizovány. Existuje podezření, že pneumatiky a další díly byly nahrazeny levnými nebo použitými díly.
Rusko je slabé, ale nebezpečné
Putin je mezinárodně izolován a za spojence už má jen pár zmetků, jako jsou například Kim Čong-un a Bašár al-Asad. Přitom Putinovým ušlechtilým cílem bylo, aby si Rusko opět získalo respekt po celém světě – přičemž se beztak jednalo o domnělé pohrdání. Nejpozději od masakru v Buči existuje vysoké riziko, že celý svět skutečně zachvátí „rusofobie“, o níž už léta tak vášnivě mluví kremelská propaganda. Psycholog Stephan Grünewald se obává, že se vytvoří nový obraz nepřítele, když „si lidé v průběhu války uvědomí, že ruský národ stojí jednotně za Putinem. Pak už nebude možné hrozbu personifikovat jako ‚Putinovu válku‘.“ Jinými slovy: nenávist pak schytá ruský lid.
„To vše nakonec povede k posílení naší nezávislosti, soběstačnosti a suverenity“, prohlásil Putin se vší vážností po několika dnech válečného tažení. Opravdu těmto nesmyslům věří? Pravděpodobně ano. Vojevůdce je uvězněn ve své propagandistické bublině, kterou sám vytvořil.
Závěr je trpký: Rusko je slabší než kdykoli předtím a nachází se na nejlepší cestě k sebezničení. Pro Putina je východisko z války, při kterém by si zachoval tvář, prakticky nemožné. Jeho osobní moc slábne; pokud z Ruska neudělá Severní Koreu, dříve či později padne. V tom však spočívá velké nebezpečí pro lidstvo. Putin se pokusí o všechno lidské i nelidské, aby uhájil svůj kremelský trůn.
Hans-Jürgen Wirth, bývalý profesor sociální psychologie na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem, poukazuje na Putinovu značnou destruktivitu, která je zaměřena i dovnitř. „Bere v potaz i zničení vlastního národa“, vysvětlil nedávno listu Tagesspiegel. Podle Wirtha je použití jaderných zbraní „pro takovou destruktivně narcistickou osobnost jednou z možností“. Lze to považovat za rozšířenou sebevraždu nebo amok: „Pokud už mám jít ke dnu – jako člověk, jako národ – pak s sebou chci stáhnout do záhuby co nejvíce lidí.“
