Když se nesnášenlivost stane protilékem: Bernhard Pörksen o vyrovnávání se s Putinovou propagandou, Zelenského vítězství v komunikaci a vlastním smutku. Rozhovor pro berlínský deník Der Tagesspiegel vedl Joachim Huber.
Bernhard Pörksen je profesorem mediálních studií na univerzitě v Tübingenu. Brzy vyjde jeho nejnovější kniha „Digitální horečka. Zkrocení velkého byznysu s dezinformacemi“ (nakladatelství Palgrave Macmillan).
Tagesspiegel: Pane Pörksene, každá válka je také označována za informační válku. Vede ruská invaze také jen ke komunikačnímu byznysu ‚as usual‘, nebo má nějaké zvláštnosti?
Bernhard Pörksen: Váhám s odpovědí ze dvou důvodů. Zaprvé, informační válečný smog, změť polopravd a čtvrtpravd, pocítí každý, kdo stráví půl hodiny na internetu. Na druhou stranu rychlá, zdánlivě suverénní odpověď, odpověď, mi připadá jako cynický myšlenková útěk – zamluvení hrůz, které je zcela odpoutáno od reality utrpení.
Michail Chodorkovskij: „Rychle se blížíme k Putinovu konci“
Tagesspiegel: Jak to myslíte?
Pörksen: Chci říct: interpretace v takových nepřehledných, existenciálních situacích mohou sloužit i k potlačení vlastního smutku a šoku. Výklad jako uklidňující rituál. Možná by bylo důležitější darovat peníze a zaregistrovat se na platformě pro přijímání uprchlíků, ne?
Tagesspiegel: Snaha o pochopení není přece zbytečná.
Pörksen: Ne. Ale v tak dramatické válečné situaci to chce nějaký úvod, který by mohl znít například takto: mediální studia jsou nekonečnou analýzou komunikačně zprostředkovaných reakcí na reakce, tedy vždy na odvozené, nepřímé dění. Před několika dny jeden můj bývalý student spontánně odjel na berlínské hlavní nádraží a přijal dvojici ukrajinských studentů. Mám pro to bezmezný obdiv.
Tagesspiegel: Ale nyní k tématu. Ruský prezident Vladimír Putin disponuje vojenskou silou, ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj získal sílu sympatií. Je to opravdu síla, nebo je to jen sympatické?
Pörksen: Ve skutečnosti se zde střetává vojenská a mediální moc – a dvě paralelní reality, které formují vnímání: realita války a realita komunikace. V první válečné realitě má navrch Putin, v druhé komunikační realitě je to Volodymyr Zelenskyj, kdo prostřednictvím Telegramu, Twitteru a formou videozpráv svým krajanům, ruské armádě či evropské a americké politice vede konektiv mnoha lidí, umožněný digitálními médii.
Tagesspiegel: Konektiv, co tím myslíte?
Pörksen: Organizace bez organizace, hejno se zaměřením, které – na rozdíl od Putinových přísně hierarchicky strukturovaných trollích armád – umožňuje individualitu a komunitní zkušenost, sebevyjádření a usměrněnou participaci. Zde se setkáváte s lidmi, kteří zveřejňují válečné příběhy na stránkách doporučujících restaurace v Moskvě, aby rozvrátili ruskou informační kontrolu. Jinde se zas člověk setkává s týmy Wikipedie, které v reálném čase dokončují články o invazi, objevuje americké vojenské experty, kteří dávají online tipy, jak blokovat silnice, slyší o hackerech, kteří pronikají do ruské státní televize s válečnými zprávami, nebo o aktivistech, kteří prostřednictvím profilu na Twitteru vyzývají k sankcím proti londýnské dceři údajné Lavrovovy milenky. Bolestí těchto dní je, že ačkoli síla médií může otřást evropským společenstvím hodnot, nemůže zastavit zabíjení na Ukrajině.
Tagesspiegel: Putin brání komunikaci, kde může. Zelenskyj šíří komunikaci všude, kde může. Jedná Ukrajinec úspěšněji, chytřeji?
Pörksen: Začal bych jinak. Současné informační dění lze podle mě chápat jako strašlivý lidský a mediální experiment, který se zabývá pokusem o maximálně agresivní kontrolu informací v digitálním věku. Na jedné straně: Putin, který se snaží svou zemi brutálně dovést – vzpomeňme na pronásledování novinářů, zaškrcení platforem, nové zákony proti falešným zprávám – do informační izolace. Na druhé straně však existuje komunikační prostředí v podobě digitálně propojených médií, které lze jen stěží restrukturalizovat totalitním převratem, rozhodně ne pro více než 144 milionů Rusů.
Madman z Moskvy: uvrhne Putin svět do jaderné války?
Tagesspiegel: Putinova komunikace se řídí zákonem: oznamuji, vy poslouchejte, věřte a následujte mě. Může tento model fungovat i v Rusku roku 2022?
Pörksen: Regály v obchodech se vyprazdňují, západní firmy mizí, z války, která by se neměla nazývat válkou, se vracejí ranění, přes WhatsApp stále přicházejí zprávy, dokonce i v Rusku, že státní verze reality není pravdivá. Jak bude reagovat ruský lid, zejména z dlouhodobého hlediska? Sociální vědy diskutují o dvou hypotézách. Zaprvé: dojde ke změně názorové většiny a stále masivnějšímu odporu vůči válce.
Tagesspiegel: A hypotéza číslo dvě?
Pörksen: Většina – to je předpoklad zpětné reakce – bude o to odhodlaněji následovat Putina a mentálně se do něj vžije. Sám argumentuji jako mediální vědec, který se zabývá formami ztráty kontroly v podmínkách digitální sítě. Moje hypotéza: imploze Putinovy propagandistické budovy je nevyhnutelná. Scénář, který by mohl následovat: stále tvrdší pronásledování protestujících a krutá hra o moc v Kremlu – s nepředvídatelnými geopolitickými důsledky.
Tagesspiegel: Facebook podporuje nenávist a rošetvávání, Twitter byl Trumpovým ochotným nástrojem a Telegram spojuje koronapopírače a Putinovy pochopy. V současnosti se však sociální média stávají oslavnou platformou ukrajinského hrdinství a odbojného Ruska. Byly obecné soudy o těchto médiích a jejich síle příliš ukvapené, nebo dokonce mylné?
Pörksen: Historik technologií Melvin Kranzberg kdysi řekl, že technologie nejsou ani dobré, ani zlé, ani neutrální, ale mají zostřující účinek. Objevné je, že po stále rozhodnějším boji proti dezinformacím v důsledku pandemie koronaviru se mnohé platformy s válkou na Ukrajině konečně dostaly do fáze změny pozice – od ideologie neutrality, od pouhého pohodlného, chamtivostí poháněného laissez-faire ke stále jasnějším zásahům. V současné době se lidé prostě chovají jako vláda, spolupracují s Ukrajinou, koordinují. To ukazuje, že sociální sítě lze využít jako nástroje humanizace a demokratizace. To však vyžaduje politickou vůli, společenský tlak, soustředění světového veřejného mínění a možná také extrémní situaci takové válečné katastrofy, která nutí k přehodnocení. Stručně řečeno: mediální technologie lze propůjčit velmi odlišný účel. Za směřování jsou ovšem zodpovědní sami lidé.
Tagesspiegel: V zemích Evropské unie bylo zakázáno šíření ruských státních médií, jako jsou RT a Sputnik. Je tento krok oprávněnější než zákaz Deutsche Welle v Rusku a Putinův mediální zákon, který kriminalizuje jakékoli objektivní zpravodajství?
Pörksen: Ano, zejména v současné výjimečné situaci. Je také pravda, že rozhodující je politický kontext; nelze srovnávat mediální legislativu v demokratických a autokratických systémech. A proč by právě teď mělo být šíření Putinovy válečné propagandy ponecháno v klidu?
Tisíce mrtvých ruských vojáků: proč Putinova armáda tak selhává?
Tagesspiegel: Přispívá však takový zákaz vůbec k tomu, o co usilujeme: k ukončení dezinformací a propagandy?
Pörksen: Očekávat konec dezinformací a propagandy – to by bylo přehnané. Je to spíše prohlášení, akt pohrdání, normativní ubezpečení. A ještě jedna věc, a to zcela osobní. Dlouhodobě zastávám názor – bez ohledu na současnou situaci – že prožíváme přechodnou fázi vývoje médií, digitální pubertu zasíťované společnosti.
Tagesspiegel: A nyní?
Pörksen: Po kampaních za brexit, Trumpově volebním vítězství a volně se šířící fake news o pandemii jsem toho názoru, že obrovské náklady za dezinformace vyžadují, aby se otevřené společnosti bránily ostřeji. To odhaluje paradox tolerance, na který upozornil liberální filozof Karl Popper: někdy je třeba netolerance tváří v tvář netoleranci. To samozřejmě vyžaduje maximálně svědomitou reflexi. A rozhodně to není krásné ani elegantní řešení, protože otevřené společnosti vzkvétají na ideálu vyspělosti a osvícenosti. Liberální demokracie však také musí chránit své intelektuální prostředí v podobě veřejné sféry. Jedině tak totiž může dojít k osvícení a boji za lepší argumentaci.
Všechny články o ruské válce proti Ukrajině najdete ve zvláštní rubrice.
Bernhard Pörksen vystudoval germanistiku, žurnalistiku a biologii v Hamburku. Na pozvání Ivana Illicha absolvoval výzkumné pobyty na Pennsylvania State University. V současné době je profesorem mediálních věd na Univerzitě Tübingen. Jeho ústředním badatelským tématem jsou dynamika veřejného pohoršení, mediální skandály, mediální etika a komunikační modely. Dalším předmětem jeho vědecké činnosti je krizová komunikace. Pörksen ja autorem a spoluautorem mnoha knih, vědeckých publikací a držitelem několika ocenění. Naposledy mu vyšla kniha „Velké podráždění. Cesty z kolektivního rozrušení.“ (orig. „Die große Gereiztheit. Wege aus der kollektiven Erregung„) u nakl. Hanser. V ní podrobněji rozvádí svou představu u redakční společnosti. Viz i video v článku (v němčině).
