Profesor politologie Dieter Ruloff se domnívá, že Vladimír Putin je obětí koronaviru, že se příliš dlouho izoloval s knihami o historii a nyní chce znovu oživit Sovětský svaz. Studenou válku tím však nemyslí.
Jednotky Ruské federace mezitím postoupily do oblasti ukrajinského hlavního města Kyjeva. Dieter Ruloff, emeritní profesor mezinárodních vztahů, je autorem klasického díla „Jak začínají války„, v němž analyzuje a kategorizuje ozbrojené konflikty. V tomto rozhovoru klasifikuje útok na Ukrajinu a vysvětluje, s čím nyní musí Evropa počítat.
Aargauer Zeitung: Dietere Ruloffe, psal jste o válkách a jejich vzniku. Co teď vidíme na Ukrajině?
Dieter Ruloff: Je to invaze s oznámením. Západní zpravodajské služby invazi předpovídaly, ale Vladimír Putin vše až do posledního okamžiku popíral. Zahájení války manévrem je ve vojenské historii klasikou. Abyste mohli provést takovou bleskovou válku, musíte dostat vojáky na pozice co nejblíže hranicím. Putin tedy naplánoval manévry, shromáždil potřebné jednotky a řekl, že jde jen o cvičení. A když byla situace příznivá, šel do toho.
AZ: Válka tedy byla plánována dlouho dopředu?
Ruloff: Ano, nevěřím, že si Putin dělá iluze, že jeho maximální požadavky budou splněny. Chce vrátit kolo dějin takříkajíc před rok 1991. Zpochybnil dokonce členství pobaltských států v NATO.
AZ: Co teď Putin bude dělat?
Ruloff: Ukrajinci se budou bránit, ale pravděpodobně nebudou schopni zabránit Putinovi, aby v Kyjevě dosadil prezidenta, který se mu líbí. Pravděpodobně chce dosadit nějakého Quislinga. Vidkun Quisling byl ministerským předsedou, kterého nacisté dosadili v Norsku. Nechtěli ve vládě svého člověka, ale Nora, který by se obětoval. Po válce byl Quisling souzen, odsouzen a zastřelen.
Myslím si, že Putin je obětí koronaviru.
AZ: Co Putina pohání?
Ruloff: Myslím si, že Putin je obětí koronaviru. Během koronakrize seděl sám v Kremlu, obklopen jen několika přitakávači. Co v takové situaci děláte? Věnujete se historii. Samozřejmě četl jen knihy od pisálků věrných režimu. A v určitém okamžiku se musel rozhodnout, že v dějinách sehraje větší roli: chce obnovit Sovětský svaz nebo alespoň učinit několik kroků tímto směrem. Je přece jen dost zajímavé, že se nyní vidí v jedné řadě s tyranskými vládci Sovětského svazu. Vzhledem k posledním dvěma projevům, v nichž částečně ztratil nervy, si člověk klade otázku: Nezbláznil se?
Michail Chodorkovskij: „Rychle se blížíme k Putinovu konci“
AZ: Zabere Rusko ještě další území?
Ruloff: Kdyby pobaltské státy nebyly v NATO, mohli bychom se toho obávat. Zejména pokud by se ukrajinská záležitost běžela hladce. To se však nedá očekávat. Putina bude tato válka zaměstnávat několik let. Navíc se bude obávat zaútočit na členský stát NATO. Pak by mu hrozila masivní odveta až po jaderný úder. V zemích, jako je Finsko nebo Švédsko, je situace jiná. Lidé jsou tam nervózní. Zvažují, zda by země neměly vstoupit do NATO. Finové měli v minulosti se Sovětským svazem špatné zkušenosti a přišli o velkou část svého území. NATO je však nepřijme hned, nanejvýš později. Ale nevěřím, že Putin zaútočí i tam. Má dost práce s Ukrajinou.
Pokud tam Putin zaútočí, napadne prakticky na Německo.
AZ: Opravdu by USA v případě nouze pomohly státům NATO všemi dostupnými prostředky?
Ruloff: K tomu by skutečně došlo. Přímá hrozba jadernými zbraněmi nehrozí, ale země bude podporována vojenskými jednotkami. V Pobaltí jsou také umístěny evropské jednotky, například německé. Pokud tam Putin zaútočí, napadne tak prakticky Německo. A USA mají své jednotky i ve střední Evropě. Vedlo by to k velkému konfliktu mezi velmocemi. To je pro Putina o několik čísel větší. Zvlášť když má plné ruce práce s Ukrajinou a nedaří se mu tak, jak si představoval. Myslím, že podceňuje odpor.
Válka na Ukrajině: „Německo by mělo právo zasáhnout“
AZ: Běží to z jeho pohledu opravdu tak špatně? Ruské tanky jsou až v Kyjevě.
Ruloff: Těžko říct. Ale pokud je v milionovém Kyjevě několik tanků, není to konec příběhu. Předpokládám, že Rusko pošle další vojáky, kteří pak obsadí vládní budovy a vytvoří po v ulicích „klid a pořádek“. Ovládnout zvenčí milionové město proti nepřátelskému obyvatelstvu je však velmi, velmi obtížný úkol.
AZ: Máme tedy očekávat obléhané město jako Sarajevo?
Ruloff: Sarajevo je ve srovnání s Kyjevem miniaturní město. Nebude to tedy probíhat stejně. V Kyjevě je také mnoho bunkrů ze sovětské éry, jsou zde stanice metra a především vstřícné obyvatelstvo, které by jistě bylo ochotno ukrýt někoho, kdo by například zaútočil zápalnou lahví na ruský tank. Rusko vyhrálo v roce 2008 bleskovou válku proti Gruzii za méně než týden. Ale už na Kavkaze se jednalo vleklý příběh. Ukrajina bude pro Putina velmi obtížnou záležitostí.
Především sankce proti Putinovu jsou bolestivé. Sankce však mají z krátkodobého hlediska jen malý účinek.
AZ: Dosáhne Putin útokem na Ukrajinu svého cíle?
Ruloff: Naopak. Putin si přeje slabou Evropu, o kterou USA nemají zájem, a nejlépe rozpuštění NATO. To je naprostá iluze. Sen. Dosáhl pravého opaku. Spolupráce je silnější než kdykoli předtím. Od roku 1990 se vedly diskuse o tom, zda je NATO stále zapotřebí. Nyní je NATO silnější a Američané se opět sblížili s Evropou. A německá vládní koalice najednou opět uvažuje o vyzbrojení.
AZ: NATO posílilo, mohly by se připojit další státy, nevyvolá to konfrontační spirálu?
Ruloff: To si nemyslím. Finsko v NATO je vzdálený projekt. Nyní se řekne: nechceme Putina zbytečně provokovat.
AZ: Jsou sankce více než jen symbolem?
Ruloff: Především sankce proti Putinovu jsou bolestivé. Sankce však mají z krátkodobého hlediska jen malý účinek. Většinou jsou obcházeny. Rusko si od Číny koupí to, co už si na Západě koupit nemůže. Ruská ekonomika však utrpí. Kurz rublu se zhroutil, přestože Ruská národní banka rozhazovala zahraniční měnu na podporu kurzu. Pochybuji ale, že to Putina přiměje ke změně kurzu. Mezinárodní společenství však muselo nějak reagovat.
„Pane Krasteve, je Putin ještě racionální?“
AZ: Jsme nyní v nové studené válce?
Ruloff: Nevěřím v obnovení studené války. Rusko je mnohem menší než tehdejší Sovětský svaz. A zbytek světa je k Rusku spíše skeptický. I Čína má své výhrady. Nedůvěřuje mu. Nesmíme zapomínat: Ruská federace má stále problémy s otevřenými hranicemi s Čínou. I tam docházelo ke konfliktům. Nepředvídatelné politiky nechce nikdo za partnery. Řečeno bonmotem: pokud chce mít Čína Putina za přítele, nepotřebuje už žádné nepřátele.
AZ: Magazín „Time“ přinesl titulek: „Historie je zpět“. Nebyla teze o konci dějin vždycky hloupá?
Ruloff: Není to hloupá teze, ale předběhla historii. Pokud jde o západní Evropu, je to pravda. Západní země již mezi sebou nemají žádné zásadní problémy. Dějiny, chápané jako velké konflikty o bezpečnost a území, jsou u konce. Ve zbytku světa však bude ještě chvíli trvat, než se tak stane.
Všechny články o Putinově válce proti Ukrajině najdete ve zvláštní rubrice.
Dieter Ruloff je emeritní profesor mezinárodních vztahů. Po maturitě na Goetheho gymnáziu ve Frankfurtu nad Mohanem studoval historii, politologii a ekonomii na univerzitách ve Frankfurtu nad Mohanem, Kostnici, Curychu a Ann Arboru. V roce 1971 získal titul magister artium v oboru historie a politologie na Univerzitě v Kostnici a v roce 1974 dokončil doktorát na Univerzitě v Curychu prací o modelování mezinárodních konfliktů. Profesní život Dietera Ruloffa je převážně spjat s Curyšskou univerzitou, kde v roce 1980 habilitoval na filozofické fakultě prací o interdisciplinárních metodologických otázkách v oblasti historie a politologie v r. 1987 tam byl jmenován profesorem. Je zakládajícím členem Centra pro srovnávací a mezinárodní studia CIS ETH a Curyšské univerzity a v letech 2000-2012 byl také ředitelem Institutu politických věd na Curyšské univerzitě. Ruloff se ve své práci zabývá problémy logiky vědy a metodologie v politologii a klasickými tématy mezinárodních vztahů. Do konce studené války se ve svém výzkumu zaměřoval mimo jiné na otázky vztahů mezi Východem a Západem, kontrolu zbrojení a příčiny válek, poté na světový obchod, mezinárodní politiku životního prostředí a švýcarskou zahraniční politiku. Jeho nejprodávanější knihou je „Wie Kriege beginnen“ (Jak začínají války). Jeho hlavními výzkumnými zájmy jsou mezinárodní vztahy, otázky globalizace, komparativní výzkum, zahraniční a bezpečnostní politika, otázky vědecké teorie, metodologické otázky historie a sociálních věd.
