Ruský prezident Vladimír Putin opakovaně varoval před přijetím Ukrajiny do NATO a vyzval k ukončení rozšiřování obranné aliance směrem na východ. Jaká je přesně situace ohledně expanze na východ a proč Putin obviňuje Západ z podvodu?
Ve svém televizním projevu 21. 2. 2022, v němž uznal samozvanou Luhanskou a Doněckou lidovou republiku za nezávislé státy, Putin řekl: Kreml je připraven pokračovat v dialogu se Západem pouze v případě, že se vzdá rozmístění systémů protiraketové obrany a NATO se stáhne na pozice z roku 1997. Jaká je ve skutečnosti situace s takzvanou expanzí na východ a proč Putin obviňuje Západ z podvodu?
Smlouva dva plus čtyři
Ukrajina má zájem o vstup do NATO, ale aliance dlouhodobě zdůrazňuje, že vstup země není na pořadu dne. Putin nicméně v této souvislosti obviňuje Západ z porušování dohod z počátku 90. let s expanzí na východ. V té době probíhala jednání s USA, tehdejším Sovětským svazem, Francií a Velkou Británií o sjednocení Německa, o němž bylo rozhodnuto 12. září 1990 smlouvou „dva plus čtyři„. Z jednání se dochoval zápis, podle něhož se tehdejší politici – americký ministr zahraničí James Baker, německý kancléř Helmut Kohl a německý ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher – dohodli, že nedojde k rozšíření NATO na východ.
Vídeňský historik Wolfgang Müller v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Deutschlandfunk vysvětlil: „Takové sliby skutečně existovaly, ale ve vztahu k Německu. Byly rovněž stanoveny v článku 5 Smlouvy „dva plus čtyři“. Podle toho v bývalé NDR neměly být a nebyly umístěny žádné cizí ozbrojené síly ani jaderné zbraně. Tehdejší německý ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher však naznačil, že takový slib zdržet se přijímání dalších zemí do NATO by se mohl týkat i východní Evropy, vysvětluje Müller.
Na počátku 90. let 20. století by tento postoj obecně odpovídal názorům v rámci NATO. Tehdejší generální tajemník aliance Manfred Wörner vyjádřil toto stanovisko také před ruskou delegací v květnu 1991. Závazky, na které se nyní ruský prezident odvolává, však byly přijaty v poměrně krátkém časovém období v letech 1990/91 a nejsou nijak právně závazné, zdůraznil historik Müller. „Byly to výroky, které politici v té době učinili podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“
Budapešťské memorandum
Podle dlouholetého ruského zpravodaje ARD Johannese Grotzkyho je Putinovo trvání na tajné dohodě „vybíráním třešniček“. „V současné době má člověk dojem, že v administrativě Vladimíra Putina si Rusko vždy vybírá to, co se mu hodí do historického obrazu,“ říká Grotzky. Například samotné Rusko se k Budapešťskému memorandu nepřipojilo a zpochybnilo jeho platnost, protože ho podepsal Jelcin. Ve třech samostatných prohlášeních se Rusko, USA a Velká Británie zavázaly Kazachstánu, Bělorusku a Ukrajině, že budou respektovat suverenitu a stávající hranice těchto zemí výměnou za to, že se vzdají jaderných zbraní.
Studená válka
Odpor Ruska proti rozšiřování NATO na východ má kořeny ve studené válce, kdy Varšavská smlouva, vedená Sovětským svazem až do roku 1991, představovala protiváhu USA a jejich spojenců v NATO. Východní rozšíření začalo přístupovými rozhovory v roce 1997, kdy byl ruským prezidentem Boris Jelcin, a změnilo sféru vlivu Ruska. Polsko, Česká republika a Maďarsko se v roce 1999 staly prvními zeměmi bývalé Varšavské smlouvy, které konečně vstoupily do NATO. Dalších jedenáct zemí následovalo do roku 2020.
Postoj Moskvy k rozšíření NATO na východ se od konce studené války změnil. Historik Müller vysvětluje, že až do roku 1993 včetně ruská vláda pod Jelcinovým vedením zastávala názor, že vstup Polska do NATO je záležitostí této země a aliance. V souladu s tím neexistuje neustálý ruský nesouhlas s přijetím zemí východní a střední Evropy do NATO, jak to nyní prezentuje Putin.
Putinova představa o Ukrajině
Podle novináře Grotzkého je Putinova politika vůči Ukrajině na jedné straně založena na zastaralém pohledu na dějiny z carské éry, aby přesvědčil intelektuály v Rusku o svém jednání. Ruský prezident se domnívá, že Ruská federace byla v roce 1991 vytvořením Ukrajiny okradena a že neexistuje žádný ukrajinský národ, ale pouze jeden velký ruský národ, jehož je Ukrajina součástí. Na druhou stranu však Grotzky v Putinovi rozpoznává „vlastně docela normální bezpečnostní obavy“. „Rusko chce mít své vnější hranice a pohraniční území pod kontrolou,“ říká dlouholetý ruský zpravodaj. Putin chce rozšířit svůj bezpečnostní pás kolem Ruska, včetně všech bývalých sovětských republik – včetně Kavkazu, Ukrajiny a Běloruska.
Historik Müller považuje za rozhodující pro Putinův postup v současném konfliktu také domácí faktory: „Rusko není de facto vojensky ohroženo Severoatlantickou aliancí a už vůbec ne Ukrajinou, jejíž armáda je mnohem slabší než ruská.“
