Extrémně pravicové skupiny se stále otevřeněji účastní protikoronových demonstrací. Pro politoložku Nataschu Stroblovou, která poskytla rozhovor švýcarskému magazínu Watson, to není nijak překvapivé. Naopak: vidí v tom určitý systém.
Watson: Paní Stroblová, demonstrací proti pandemickým opatřením v Curychu, Bernu, Vídni a Madridu, které se konaly v posledních týdnech, se otevřeně účastnily krajně pravicové skupiny. Otázka je teď možná trochu neobratná, ale přesto: proč?
Natascha Stroblová: Důvodů je hned několik. Na jedné straně lze již několik let pozorovat, že se extrémně pravicové skupiny snaží více vystupovat na veřejnosti. Jakmile se něco děje ve veřejném prostoru, snaží se to spojit se svými vlastními tématy a ideály.
Watson: Můžete mi uvést konkrétní příklad?
Stroblová: Počínaje uprchlickou vlnou v roce 2015 se k mnoha demonstracím připojily i pravicově extremistické skupiny, které samy o sobě extrémně pravicové nejsou. V rukou pak drží transparenty s nápisy jako „Chraňte naše hranice“.
V dobách krize k sobě nachází cestu to, co k sobě vždy patřilo.
Watson: Dobře, dává smysl, že pravicoví extremisté chodí na demonstrace proti uprchlíkům. Ale co má pravicový extremismus společného s koronakrizí?
Stroblová: Zde existuje mnoho styčných bodů. Například v esoterické oblasti. Nebo v konspiračních ideologiích. Nechci tvrdit, že se tyto ideologie stoprocentně překrývají, ale existují styčné plochy. Zejména v jednom bodě: základní kritika všech protikoronových demonstrací se podobá narativu, který pravicově extremistické skupiny používají už desítky let.
Watson: Jaký to je?
Stroblová: Pravicoví extremisté dlouhodobě propagují autoritářský protistátní postoj. Nedůvěřují všem autoritám, které jakýmkoli způsobem ovlivňují společenský život. S touto nedůvěrou se setkáváme i na demonstracích proti pandemickým opatřením. A netýkají se jen politiků – patří sem i média.
Watson: Nespočívají ale kořeny antiestablishmentových postojů pravicových extremistů a koronaskeptiků někde úplně jinde? Pravičáci brojí proti migraci a cizincům, kovidoví demonstranti protestují proti nepřiměřeným opatřením.
Stroblová: Ano i ne. V konečném důsledku jde o to, kdo by měl být ve společnosti chráněn a kdo ne. Skeptici zde zastupují ideologii „přežití silnějšího“. Pravicoví extremisté to dělají už dlouho.
Watson: Mluvíme teď o sociálním darwinismu?
Stroblová: Správně. Sociálně darwinistická otázka, kdo by měl být v případě pandemie chráněn a jakými prostředky, zde může být báječně využita. Demonstranti se domnívají, že stát v této otázce masivně přehání. Stejně jako neonacisté. Existují různé ideologie se sociálně darwinistickými prvky. V době krize se však spojuje to, co snad vždy patřilo k sobě.
Ještě nikdy žádná fašistická vláda neřekla: ‚Prosím, nechte se očkovat, protože chceme zachránit vaše životy‘.
Watson: Budiž – ale jak to, že někteří skeptici vždy tvrdí, že se vláda stala fašistickou a diktátorskou? To je denunciace, dokonce démonizace krajní pravice.
Stroblová: Tento jev již nějakou dobu také pozoruji. Stručně řečeno, nikdy neexistovala fašistická vláda, která by řekla: „Prosím, nechte se očkovat, protože chceme zachránit vaše životy“. Je absurdní, co se v současnosti nazývá fašistickým. Ale k vaší otázce: jsme svědky nové definice pojmu fašismus. Mění se z ideologie na techniku. Vše, co mi nevyhovuje, je fašistické. Každý, kdo mi říká, co mám dělat, je fašista.
Watson: Ať už je tím myšleno cokoli – termín fašismus si přesto zachovává negativní konotaci.
Stroblová: To je pravda. Pravicoví extremisté si tak ale už neříkají. Z historických důvodů se „fašismus“ stal sprostým slovem. To vědí dokonce i pravicoví extremisté. Obratně toho využívají. Ti, kdo nazývají druhé – v tomto případě vlády – fašisty, jimi sami už být nemohou. Totéž lze pozorovat například u feminismu. Mnoho pravicových extremistů tvrdí, že oni jsou ti praví feministé, protože jsou proti migraci a všichni cizinci přece znásilňují.
Watson: Řekl bych, že mnozí demonstranti by se přesto od pravicového extremismu rozhodně distancovali, kdyby se jich na to někdo konkrétně zeptal. Přesto protestují po boku těchto skupin. Můžete to vysvětlit?
Stroblová: To je právě ona kognitivní disonance. V případě protikoronových demonstrací je to působivé, ale v žádném případě ne nové. Existují studie o německém hnutí Pegida. Mnozí z nich uvedli, že vyšli do ulic ze strachu o budoucnost svých dětí. Tento strach ze sestupu můžeme pozorovat i letos. Když se těchto lidí zeptáte, zda jsou proti nacistům, řeknou samozřejmě ano. Pravděpodobně by také řekli, že Bill Gates nebo lidé z WHO jsou skuteční nacisté. Jednoduše už nevědí, co nacionální socialismus a fašismus skutečně znamenají.
Watson: …a tím pádem již nerozeznají skutečné pravicové extremisty.
Stroblová: Přesně tak. Pak je tu zkušenost z ulice. Každý, kdo demonstroval s pravicovými extremisty za stejné cíle a třeba spolu i pili pivo, už neřekne: „Hele, to jsou neonacisté“. Protože ve skutečnosti byly docela v pohodě. Emocionální pouto, které vzniká díky společnému zážitku na ulici, rychle odsouvá ideologické přesvědčení druhé osoby do pozadí.
Pokud otec dvou dětí s rodinným domem a funkčním oblečením skanduje extrémně pravicová konspirační hesla, pak to tak musíme pojmenovat, i když to on vidí jinak.
Watson: A krajně pravicová scéna si je toho všeho vědoma? Jsou to všechno marketingoví profesionálové?
Stroblová: Spoléhají se pouze na osvědčené prostředky. Krajní pravice už více než 100 let ví, že konspirační myšlení je v době krize velmi důležité. Vzpomeňte si na Protokoly sionských mudrců (antisemitský pamflet založený na padělcích, pozn. red.). Byly přeloženy do různých jazyků, obletěly Evropu. Dnes by se řeklo: staly se virálními. Tato konspirační ideologie se stala legitimizačním základem pro likvidační antisemitismus. Pravicový extremismus tedy samozřejmě dokáže emocionálně manipulovat. To je a vždy bylo jeho hlavní činností
Watson: Jedním z důvodů náchylnosti skeptiků ke konspiracím je pravděpodobně jejich odmítání tradičních médií. Myslíte si, že média zvolila špatný způsob, jak se vypořádat s tímto protestním hnutím? Jsou lidé odsuzováním ze strany médií tlačeni do náruče krajně pravicových konspiračních teoretiků?
Stroblová: Sami se chytají do pasti konspirace. Nic takového jako údajný monolitní blok médií neexistuje. Už jen tím, že média zaškatulkujeme, znemožňujeme jakoukoliv věcnou diskusi.
Watson: Byl jsem přistižen.
Stroblová: K vaší otázce: aby člověk mohl odpovědně informovat, musí napsat, co se děje. K tomu patří i odstup od klišé a pozorný pohled. Pravicový extremismus je otázkou ideologie, nikoli stylu oblékání. Takže pokud otec dvou dětí s rodinným domem a funkčním oblečením skanduje extrémně pravicová konspirační hesla, pak to tak musíme pojmenovat, i když to on vidí jinak.
Watson: Paní Stroblová, malujeme zde velmi pochmurný obraz. V neděli však švýcarští voliči v referendu 62 procenty schválili nový protikoronový zákon. V Německu bude vládnout zelená, sociálně-liberální vláda. Děláme mnoho povyku pro nic?
Stroblová: Není to bezvýznamné. Tyto proudy je třeba brát vážně, i když historie ukázala, že jen několika málo lidem se podařilo dlouhodobě nebezpečně ovlivnit společnost. Ale ano, samozřejmě: jsou tu i ti druzí, mlčící většina. Možná bychom si měli častěji klást otázku, co můžeme udělat pro to, aby tito lidé neztratili důvěru v naše soužití. Nesmíme se nechat příliš rozptylovat lidmi, kteří křičí nejhlasitěji.
Natascha Stroblová je rakouská politoložka. Je považována za odbornici na pravicový extremismus a novou pravici a je autorkou studie o radikalizaci konzervativních stran Radikalisierter Konservatismus (Suhrkamp, 2021) a spoluautorkou odborné publikace o strategiích a cílech identitářského hnutí v Evropě. Studovala v norském Bergenu a na Vídeňské univerzitě. V roce 2010 absolvovala magisterské studium skandinavistiky s prací o sociálních systémech v Norsku a Rakousku a v roce 2012 magisterské studium politologie s prací o ideologii a strategii nové pravice. Několikrát byla hostem televizní talk show Im Zentrum televizní stanice ORF. Příspěvky Nataschy Stroblové jako hostující autorky se objevují v denících Standard, Zeit Online, Falter, taz, Neues Deutschland a v publikacích Momentum Institute. Její kontextualizace rozhovorů s politiky i jejich projevů pod hashtagem „#NatsAnalyse“ na Twitteru je podle Saschy Loba příkladem kvality politických analýz na Twitteru.
