Ernst Rauch je geovědec a hlavní klimatolog zajišťovny Munich RE. V rozhovoru hovoří o rostoucím riziku velkých škod způsobených ekologickými katastrofami a o tom, jak je pojišťovny kryjí. Pro německý ekonomický magazín WirtschaftsWoche s ním mluvila Karin Finkenzellerová.
WirtschaftsWoche: Pane Rauchu, jaký byl váš osobní dojem, když jste viděl záběry ze zaplavených oblastí a krátce poté se dozvěděl o mnoha desítkách mrtvých v Německu?
Ernst Rauch: Humanitární rozměr je nejen obzvlášť politováníhodný, ale také obzvlášť nápadný. Ukazuje se, že prvek nepředvídatelnosti působí obzvlášť silně. Z ničeho nic přišla přívalová povodeň, rychlost vody byla tak strhující, že se to na mnoha místech vůbec nečekalo. Něco podobného jsme viděli v roce 2016 v Braunsbachu v Bádensku-Württembersku a Simbachu v Bavorsku. I tam byly celé vesnice během krátké doby masami vody a sesuvy bahna doslova smeteny.
WirtschaftsWoche: Jak k tomu dochází?
Rauch: Jedná se o další závažnou událost z kategorie tzv. letních bouří. To, co nyní zažíváme, má na jedné straně prvek tzv. bleskové povodně: velmi lokálně nebo regionálně se vyskytující vysoké srážky s dopady nejen na hladiny řek. I v oblastech, které se nenachází v blízkosti řek, najednou a ve velmi krátké době protéká voda městy a budovami. Jedná se o obzvlášť nebezpečný jev, který je velmi podceňován. Tyto bleskové povodně jsou typickým vedlejším účinkem klimatických událostí. Lokálně jsou způsobeny silnými srážkami, ale mohou zahrnovat i krupobití a dokonce i tornáda. Nedávno jsme to viděli v České republice.
WirtschaftsWoche: V Kalifornii opět hoří lesy, ale zprávy o mnoha mrtvých v důsledku povodní jsme zatím ve střední Evropě znali především ze zpráv – například z Asie. Dorazily smrtící důsledky klimatických změn i k nám?
Rauch: Pokud jde o příčinné souvislosti, musíme být opatrní. Stacionární výkyvy počasí, které se u nás již delší dobu objevují stále častěji, např. s opakujícími se silnými bouřkami, krupobitím a také tornády, ale také vlnami veder a epizodami sucha, však s velkou pravděpodobností se změnou klimatu souvisejí. Meteorologický termín se nazývá perzistence. Tuto vytrvalost pozorujeme již několik let. Tryskové proudění vzduchu (tzv. jetstream) jako hnací prvek střídání oblastí vysokého a nízkého tlaku vzduchu je opět ve fázi zpomalování a výraznějšího rozšíření k jihu a severu.
WirtschaftsWoche: Munich RE již od 70. let minulého století zaznamenává velké škody. Dalo se předpokládat, že se zvýší riziko i ve střední Evropě?
Rauch: Ano. V případě těchto tzv. konvektivních bouří, tj. bouřek s výrazným přívalovým deštěm, krupobitím a tornády, jsme v posledních desetiletích zaznamenali zřetelný nárůst škod a rovněž zvýšení jejich četnosti. Existují náznaky, že tento trend škod, který můžeme jednoznačně doložit, může s určitou mírou pravděpodobnosti souviset také se změnou klimatu.
WirtschaftsWoche: Za celý rok 2020 museli pojistitelé v Německu vyplatit 1,95 miliardy eur za následky přírodních nebezpečí, jako jsou bouře, krupobití a povodně. Jen za červen letošního roku se již odhadují na 1,7 miliardy eur. A to bez nejnovějších událostí. Co to znamená pro ekonomiku, která musí být na takové extrémy připravena?
Rauch: Musíme vycházet z toho, že tyto škody budou stále častější a intenzivnější. Pohled do minulosti to jasně ukazuje. Z toho lze vyvodit, že nejdůležitější je přizpůsobit se této změně.
Ochrana přírody souvisí s pandemiemi daleko více, než by se na první pohled mohlo zdát.
WirtschaftsWoche: Pojišťovny mohou upravit pojistná plnění, ale jak by tato úprava měla vypadat?
Rauch: Je třeba klást větší důraz na preventivní opatření před vznikem škod. V Německu se zatím běžně objevují škody ve výši několika miliard eur ročně. Dá se předpokládat, že letošní rok bude rokem vysokých škod. Budeme muset vyvinout větší úsilí, abychom tento nárůst ztrát, tuto křivku, srovnali. V opačném případě se dostaneme do situace, kdy se rozdělení škod mezi ty, kteří je musí zaplatit, stane sociální otázkou. Pojišťovny totiž finance jen rozdělují. Odškodnění má vysokou ekonomickou hodnotu, ale pokud se zvyšují rizika, musí se zvyšovat i pojistné. To však nejde dělat libovolně dlouho.
WirtschaftsWoche: Rizika se zvyšují a zejména v současné době se zvyšují i náklady na odstraňování škod způsobených nedostatkem stavebních materiálů. Pojišťovnám se to prodražuje.
Rauch: Ale právě kvůli tomu pojištění máme: identifikovat rizika a odebrat je zákazníkům. V ročním srovnání zde hraje velkou roli konkurence. Z dlouhodobého hlediska však musí pojistné odpovídat riziku. V opačném případě je celý model pojištění neudržitelný. Obchodní model funguje pouze tehdy, pokud jsou prémie přiměřené riziku.
WirtschaftsWoche: Ze strany pojišťoven často slyšíme výzvu, abychom se pojistili proti přírodním rizikům. Jaká bychom však měli přijmout preventivní opatření?
Rauch: Otázka prevence se musí dostat do popředí. Prvním krokem k prevenci je transparentnost. Majitel domu a každý sám za sebe musí vědět, jaká nebezpečí existují a na jakých místech hrozí. To je předpokladem pro to, abyste byli schopni jednat kompetentně a preventivní opatření vůbec přijmout. To bylo doposud velmi zanedbáváno. Takzvané světové mapy přírodních nebezpečí nebo mapy nebezpečí Německa dříve existovaly na papíře. Dnes jsou k dispozici v digitální podobě. Firmy si již mohou nechat provést přesnou analýzu svých lokalit z hlediska rizik způsobených různými přírodními nebezpečími. Nástroje jsou k dispozici, používáme je každý den. Používají je naši zákazníci, primární pojišťovny. V soukromém sektoru je však zatím ještě nevidím.
WirtschaftsWoche: A co boj proti změně klimatu jako způsob prevence? Není na to už pozdě?
Rauch: Jedná se o druhou úroveň. V krátkém časovém horizontu je nutné se přizpůsobit tomu, čemu se již nelze vyhnout. Vše, co právě vidíme. Z dlouhodobého hlediska se ale nelze vyhnout otázce snižování emisí skleníkových plynů. Jako společnost Munich RE jsme se také zavázali k cílům Aliance vlastníků aktiv s nulovou spotřebou (Net-Zero Asset Owner Alliance) a Aliance Spojených národů pro pojištění s nulovou spotřebou (Net-Zero Insurance Alliance). Svět a – řečeno méně paušálně – my jako jednotlivci a firmy – každý z nás musí přispět svým dílem. Snižování emisí skleníkových plynů však funguje pouze během desítek let, a to i v případě, že bychom je prudce snížili již nyní.
WirtschaftsWoche: Znamená to, že s takovými bouřemi budeme muset počítat ještě několik desetiletí?
Rauch: CO2 působí v atmosféře jako významný skleníkový plyn po dobu přibližně 100 let. S následky se budeme muset vyrovnávat po dvě až tři generace, i kdybychom nyní emise velmi výrazně snížili. Nejdůležitější je zatím adaptace, která je také nejrychlejší cestou.
WirtschaftsWoche: Je likvidace pojistných událostí z dlouhodobého hlediska dražší než prevence?
Rauch: Z dlouhodobého hlediska je očekávaný nárůst škod mnohem dražší, než kdybychom začali s prevencí, která nakonec nárůst škod utlumí. Z dlouhodobého hlediska, tedy v průběhu dvou nebo tří generací, existuje řada důkazů a studií, že adaptace je ekonomicky efektivnějším přístupem.
Všechny články o změně klimatu, ekologii a globálním oteplování najdete ve zvláštní rubrice.
Ernst Rauch studoval v letech 1981-1986 na Institutu pro obecnou a aplikovanou geofyziku na Mnichovské univerzitě. Po dvou letech práce vědeckého asistenta nastoupil v červnu 1988 do oddělení výzkumu georizik společnosti Munich RE (Münchener Rück). Ve své práci se zaměřil na analýzu rizik přírodních katastrof a vývoj simulačních modelů přírodních katastrof. Na začátku 90. let se oblast působnosti Ernsta Raucha rozšířila o klimatické změny. Ernst Rauch je členem Německé geofyzikální společnosti, Společnosti pro větrné technologie (WTG, Německo), Australské společnosti pro zemětřesení a Americké asociace pro větrné inženýrství.
