K dosažení klimatických cílů Pařížské dohody o klimatu nám utíká čas, říká výzkumník v oblasti energetiky Volker Quaschning. Současná koronakrize přitom ukazuje, že chyby z pandemie nesmíme v případě klimatické krize znovu opakovat. Dopady globálního oteplování jsou totiž nesrovnatelně dramatičtější. Rozhovor s Volkerem Quaschningem vedl pro rozhlasovou stanici Deutschlandfunk Georg Ehring.
Mezinárodní klimatické hnutí „Fridays for Future“ uspořádalo minulý pátek první letošní globální klimatický protest. Pod mottem #NoMoreEmptyPromises – už žádné prázdné sliby – vyzvali organizátoři ve více než 50 zemích k protestům proti těžbě fosilních paliv a proti, podle jejich názoru, chybné klimatické politice. Demonstranti vyzvali k zásadnímu obratu v ochraně přírody. K odvrácení klimatické krize je třeba během několika málo let zásadně omezit tvorbu skleníkových plynů.
Podle Volkera Quaschninga, profesora pro regenerativní energetické systémy na Technické a ekonomické vysoké škole (HTW) v Berlíně se čas dosažení cílů Pařížské dohody o ochraně klimatu extrémně krátí. Poukázal při tom na současné problémy s koronakrizí, na pandemii jsme totiž byli špatně připraveni (ačkoliv na ni vědci po desítky let soustavně upozorňovali, pozn. PQ). „Chyby, kterých jsme se nyní dopustili v koronakrizi, bychom v klimatické krizi už neměli opakovat“, prohlásil na stanici Deutschlandfunk.
Georg Ehring: „Pane Quaschningu, kdy musí být dokončen odklon od uhlí, pokud chce Německo dodržet své klimatické cíle?“
Volker Quaschning: Ano, to bychom se spíše měli orientovat podle jiných evropských zemí. Například Maďarsko se chce uhlí zbavit v r. 2025. Rakousko už z uhlí vystoupilo, stejně jako další země.
Německo je s rokem 2038 v nejzadnějším středním poli Evropské unie. Pokud budeme tímhle tempem přecházet na obnovitelné zdroje, tedy především solární a větrné elektrárny, což potřebujeme kvůli pařížské dohodě, tak z hospodářských důvodů stejně nemůžeme provozovat uhelné elektrárny déle než do r. 2030. Měli bychom tedy být k horníkům upřímní a říct jim, že nejpozději v r. 2030 je konec.
Výstavba solárních a větrných elektráren je příliš pomalá
Ehring: To by ale konkrétně znamenalo, že musíme velmi rychle rozšiřovat obnovitelné zdroje a přijít s mnoha nápady, abychom zajistili stabilní energetický systém?
Quaschning: Ano, samozřejmě! Obnovitelné zdroje zajistily minulý rok jen 50 % spotřeby elektrické energie. Máme ale i další spotřebu, teplo a dopravu. A pokud chceme něco vypnout, potřebujeme samozřejmě něco jiného, čím by se to dalo nahradit. Takže musíme výstavbu solárních a větrných zdrojů, která je příliš pomalá, výrazně urychlit. A samozřejmě že Slunce a vítr kolísají, což se vždy kritizuje a je to používáno jako výchozí argument.
Jako inženýr k tomu mohu jen říct: samozřejmě, že tyto zdroje kolísají. Na to máme řešení: jsou jím zásobníky. Ty je třeba budovat spolu s obnovitelnými zdroji.
Ehring: Nakolik potřebujeme jako překlenovací zdroj plyn?
Quaschning: Na to je třeba se dívat velmi diferencovaně. Víme, že pokud chceme dodržet pařížskou klimatickou dohodu, musíme být za 15 let klimaticky neutrální. Mám trochu starost, velké energetické koncerny a politika masivně sází na plyn, v tuto chvíli na fosilní zemní plyn. Zemní plyn je prakticky jen nepodstatně lepší než uhlí, protože sice při spalování produkuje méně emisí CO2, ale při jeho těžbě dochází k masivnímu úniku metanu, který má vážný skleníkový efekt. Existují studie, například ohledně frakčního plynu v USA, že je úplně jedno, zda spalujete plyn nebo uhlí. To je třeba zcela jasně říct.
Samozřejmě potřebujeme i plán vystoupení ze zemního plynu a to během příštích 15 let, ten však politika nemá. Slibuje se, že jednou přijde zelený vodík. Ten je ale velmi drahý, je velmi neefektivní ho vyrábět a tento slib nevyjde. Proto mám velké obavy, že opět sázíme na špatného koně.
Ehring: Velkou část zplodin CO2 má na svědomí mobilita. Je elektromobil všelékem?
Quaschning: Víme, že pokud bychom přenesli německé „automobilové šílenství“ na zbytek světa, pak bychom potřebovali ještě další tři miliardy vozidel. V Německu máme zhruba 47 milionů aut na 83 milionů obyvatel. To nemůžeme ve zbytku světa udělat stejně. Proto potřebujeme dopravní koncept, který si vystačí s daleko menším množstvím automobilů. To znamená, že potřebujeme více veřejné dopravy, potřebujeme více jízdních kol.
Zároveň je ale také zcela jasné, že si ani za 15 let nevystačíme zcela bez aut. Můžeme tedy stejně jasně říct, že vozidla, která v té době ještě budou jezdit, musí být elektrická. Je ale třeba zároveň zajistit, že při jejich výrobě budou použity obnovitelné energie a napájení elektromobilů musí být rovněž obnovitelné. Pokud současně nebudeme rozšiřovat sluneční a větrné elektrárny a budeme auta na elektrický pohon provozovat proudem z uhelných elektráren, nakonec nic nezískáme.
„Musíme zajistit, aby okamžitě nebyly instalovány žádné olejové a plynové topné systémy“
Ehring: To znamená, že konec výroby spalovacích motorů od poloviny příštího desetiletí, jak si ho představuje ministr dopravy Andreas Scheuer, není v souladu s Pařížskou klimatickou dohodou?
Quaschning: Definitivně ne! Víme, že auta se spalovacími motory mají relativně dlouhou životnost. VW v tomto případě bohužel produkuje velmi dobrá auta, která po naší planetě jezdí i přes 20 let. Pokud budou na silnici i v roce 2035 přicházet nová auta se spalovacími motory, tak se tam budou pohybovat ještě dalších 20 let a to je příliš dlouho.
Jak souvisí koronakrize s klimatickou krizí?
Jezdila by na naší planetě v době, kdy už musíme být dávno klimaticky neutrální. Proto potřebujeme co nejrychlejší zákaz produkce benzínových a naftových motorů.
Ehring: Podívejme se na téma sanace budov. Jak rychle musíme přidat v této oblasti a čím máme topit, dejme tomu ve středně zatepleném domě, pokud už nemáme používat plyn.
Quaschning: I zde již desítky let varujeme, že musíme energetickou míru renovací výrazně zvýšit. Pak tu konečně budeme mít diskuzi, kterou vedeme už léta. Moc času bohužel nemáme. Energetická renovace budov je relativně nákladná a za 15 let ještě nestihneme sanovat všechny domy. To znamená, že se musíme aspoň pokusit omezit škody, znovu se podívat na to, co je ještě možné udělat.
Je třeba také zlepšit standardy nových staveb. Olejové a plynové vytápění je také fosilní, s ním se tedy daleko nedostaneme. V našich scénářích jako na alternativní metodu vytápění zcela jasně sázíme na elektrické tepelné čerpadlo. To je výrazně efektivnější. Při této metodě se vyrábí teplo z elektrické energie, ale zároveň se užívá i teplo okolí. Technicky to nelze provést u všech budov, ale u většiny jde o schůdnou cestu.
Proto zde musí politika nastavit jasné hranice. Musí pokud možno okamžitě zajistit, aby nebyly instalovány žádné nové topné systémy na olej a plyn. I ty mají životnost 20 až 30 let a jednou způsobí neřešitelné problémy.
„Musíme vyjít s menším množstvím masa“
Ehring: Musí se z nás všech stát vegani a veganky?
Quaschning: I to je napínavá otázka. Právě před jedním nebo dvěma lety jsme se znepokojením pozorovali obrovské lesní požáry v Brazílii a požadovali, aby deštné pralesy chránila. Jsme ovšem součástí tohoto problému, neboť i v Brazílii jsou mýceny pralesy kvůli pěstování krmiva pro zemědělská zvířata.
Právě produkce krmiva je obecně velmi problematická. Jak pro využívané zemědělské plochy, ale i pro biodiverzitu a vymírání druhů této planety a v konečném důsledku samozřejmě také pro změnu klimatu. Právě skot je příčinou velkého množství metanu, a proto se musíme zamyslet nad tím, jak při rostoucím počtu populace vyjít s menším celkovým množstvím masa.
Jak ochrana přírody a klimatu pomáhá i v boji s pandemiemi?
To se nakonec podaří, pokud například v Německu spotřebu na hlavu, která leží nad světovým průměrem, výrazně snížíme. V současné době již existují vynikající alternativy, jen je třeba je přijmout.
Ehring: To, co požadujete, jsou velmi zásadní změny. Nemáme v současné době kvůli koronakrizi na práci daleko důležitější věci?
Quaschning: Koronakrize je vlastně prkotina, když si uvědomíme, co se na nás v důsledku klimatické krize řítí. Pokud ji nezastavíme a dál budeme provozovat náš „business as ususal“, stoupnou ke konci století teploty o tři, čtyři nebo dokonce pět stupňů Celsia. Ve světovém průměru.
Německo pak čekají ještě výraznější nárůsty. Můžeme počítat s šesti až osmi stupni. V důsledku toho můžeme dříve či později ve velkých oblastech Německa zapomenout na zemědělství. Ztratíme lesy a dříve či později i města na pobřeží.
A když vidíme, co se na nás valí globálně, je nakonec – jak ukazují některé vědecké studie – zničení lidské civilizace skutečně realistické.
Pokud se na tento potenciál zkázy podíváme, pak nutně musíme dojít k závěru, že korona je sice krize, ano, ale měli bychom se z ní poučit. Vidíme, že se s koronakrizí vypořádáme velmi, velmi špatně. Nejsme na ni prostě dobře připraveni, jedeme jen na dohled a dlouhodobé problémy neřešíme. Tyto chyby, kterých jsme se nyní v koronakrizi dopustili, by se v klimatické krizi již neměly opakovat.
Všechny články na téma ekologie a ochrana životního prostředí naleznete ve zvláštní rubrice.
Volker Quaschning je vědecký inženýr a profesor regenerativních energetických systémů na Technické a ekonomické vysoké škole (HTW) v Berlíně. Vystudoval elektrotechniku na Univerzitě v Karlsruhe a promoval na berlínské Technické univerzitě prací o fotovoltaických systémech. Následně habilitoval na téma klimaticky příznivého energetického zásobování Německa. Od r. 1999 do r. 2004 byl Quaschning projektovým vedoucím systémové analýzy v Německém centru pro letectví a kosmonautiku (DLR) a na detašovaném pracovišti PSA v Almerii ve Španělsku, kde mimo jiné pracoval na solárně-termických elektrárnách. Je autorem publikace „Regenerativní energetické systémy, technologické výpočty a simulace“ (1998), která je mezitím považována za standardní dílo na tomto poli a vyšla již v 10. aktualizovaném vydání. Na laického čtenáře cílí jeho další uznávané dílo – „Obnovitelné energie a ochrana klimatu“ (2008). Volker Quaschning zastává názor, že kvůli globálnímu oteplování musíme co nejrychleji a zcela přejít na obnovitelné zdroje. Za pomoci nejrůznějších scénářů dochází k závěru, že by se to Německu mohlo podařit již v r. 2040. V jaderné energetice a zachycování a skladování CO2 nespatřuje žádnou vážnou alternativu.
