V několika diskuzích jsem narazil na argument, že diskutér sice znal nějaký kritický článek z cizího média (nebo z našeho média o cizině) a tudíž mezi situaci u nás a v cizině automaticky vložil rovnítko. Např. Německo si stěžuje na stav svých dálnic = mají stejně dezolátní dálnice jako v České republice. Jak sami vidíte, pokud autor zrovna nepopisuje situaci z naší perspektivy – což vyžaduje dobrou znalost obou prostředí – vzniká značně zkreslený obraz reality. Jak s tím bojovat? Mimo jiné nám k tomu může pomoci osvojení si metody systemického myšlení.
Byť kulturně a historicky k Západu patříme, prakticky se nám návrat od r. 1989 stále nedaří a v současné době se západní společnosti dokonce ještě vzdalujeme. Při každém článku ze západních médií tak musíme mít neustále na mysli, že se jedná o slova vyřčená ve společnosti, která si sice podle svých vlastních měřítek s problémy (jako např. kvalitou dálnic nebo pandemií) možná neporadila ideálně, oproti české realitě je na tom však (téměř ve všech ohledech) nesrovnatelně lépe. Jde tedy většinou o jejich pohled.
Stejně jako nelze euro, americký dolar či švýcarský frank přepočítávat na korunu kurzem 1:1, nelze ani na informace nahlížet absolutně, ale pouze relativně. Jak to chápat? I informace je napřed nutné zasadit do příslušného kontextu, jinak nikdy nezískáme obraz reality, ale blbost bez jakéhokoliv významu. I tento obraz reality je ovšem opět jen obrazem (byť nesrovnatelně přesnějším), ne skutečností, nebo chceme-li, dokonce „pravdou“. Čili: stále zůstává subjektivní, blíže nám to osvětlí filosofie, biologie, psychologie, teorie vědy, ale i třeba žurnalistika atd. (nic z uvedeného si totiž nečiní nárok hlásat pravdu).
Jako nežijeme ve stejném měnovém prostoru, nedostali jsme se ani po 30 letech do stejné „myšlenkové sféry“, kterou zde označuji vše od etického a morálního základu (tedy kulturu) až po praktickou politiku a naše dennodenní žití a chápání (a aby to nebylo tak jednoduché, vše se navíc neustále vyvíjí). Jinými slovy: vlak nečeká (naopak nám stále rychleji ujíždí) a abychom vůbec měli šanci ho jednou dohonit, musíme konečně přestat přešlapovat na místě. Jaký je praktický dopad? Jednoduše řečeno: vynásobme jako u kurzu vše (např.) dvaceti a získáme razanci, která by vystihovala naši realitu. Samozřejmě ne bez rozmyslu – vždy je nutné chápat kontext – někde by zase bylo na místě dělení.
Výzva k systemickému přístupu
Což je, abych skončil pozitivně, krásná výzva k upuštění přežitého kauzálního myšlení ve prospěch myšlení systemického. O co se jedná? Lineárně-kauzální přemýšlení nám kvůli svým primitivním zobrazovacím schopnostem nabízí jen velmi omezený obraz reality. Navíc ho lze, takříkajíc v „laboratorních podmínkách“, aplikovat jen na neživou hmotu. Jakmile jsou ve hře živé systémy – jako například lidská společnost – je příliš jednoduché, než aby ji dovedlo popsat, natož vyvodit nějaké použitelné závěry. Řečeno na rovinu: jakmile je problematika složitější (a to je dnes téměř každá problematika), kauzální přemýšlení nám odpovědi neposkytne. Je třeba ho nahradit systemickým, tedy cirkulárním, prosíťovaným myšlením. Vše v něm získává význam teprve za daných situačních souvislostí – kontextualitě.
Dnešní problémy nejsou jednoduché, ale komplexní. Proto si už nevystačíme s kauzálním uvažováním, ale musíme začít přemýšlet systemicky.
To je ostatně i důvod, proč mnoho inženýrů a zástupců technických profesí nechápe humanitní vědy. Zjednodušeně řečeno, jsou na ně moc složité. Tam, kde si celý život vystačili s tvrdými vědami, vzrůstá s příchodem tzv. měkkých věd násobně složitost, ale i nejistota, protože ne vše lze zatím změřit či zvážit. A to poslední co chce lidský mozek zažívat, jsou energeticky náročné situace, jiné navíc ani nedokáže vzít v úvahu. V duchu systemického přístupu bychom dodali, že dalšími faktory budou výchova, prostředí (kam spadá i školství), lidská touha po jistotě a možná mnohé další, které v tuto chvíli ani neznáme. Nejspíš bychom pomocí matematické rovnice dokázali popsat psací stroj, nejpozději s příchodem života do celého systému ale musíme začít uvažovat systemicky. Metaforicky řečeno, jednalo by se o celou soustavu „rovnic“ z mnoha různých, vzájemně se doplňujících oborů, vznášejících se a vzájemně se prostupujících v třídimenzionálním prostoru – systemičnost je tedy vždy i multidisciplinární. Abych nekřivdil v úvodu tohoto odstavce zmíněným matematiků a fyzikům: ti největší mozkové si to vždy uvědomovali (a nejspíš tak i přemýšleli) – viz např. korespondence Alberta Einsteina a Sigmunda Freuda).
Systemické uvažování je výhodné všude: na osobní rovině, samozřejmě ve vědě, ale např. i při řízení firmy. Problémy nezobrazuje izolovaně, kde zůstávají skutečné příčiny často bez povšimnutí vně, ale snaží se zachytit celé „neuronové“ sítě příčin a důsledků, odhalit směr jejich působení a dát jim váhu. Získaný obraz reality je tak daleko přesnější a opatření přijatá na základě vyvozených závěrů nesrovnatelně účinnější. Moderní marketing nebo řízení se dnes neobejde bez notné dávky vědy, jako například psychologie – pojmy jako Maslowova pyramida potřeb, Paretův princip, Occamova břitva, transakční analýza nebo dokonce konstelace tam již dávno zdomácněly.
K chápání naprosto běžných a každodenních problémů – podívejme se jen na pandemii koronaviru – dnes musíme získat alespoň základní přehled o mnoha vědních oborech. Proto se mi nelíbí posměšné označení „národ virologů“ a podobně. Psychologie chápe učení jako pozitivní manipulaci, což neznamená nic jiného, než že na konci víme více než na začátku. Je na tom něco špatného? Pokud to uděláme správně (tedy s pokorou a překonáme svou lenost i vlastní předsudky) a výsledek bude přínosný (nejen osobně, ale i pro celek – viz nejvyšší stupeň Maslowovy pyramidy), pak je to rozhodně dobře. A kdo ví, třeba nás jednou systemické myšlení přivede k ještě lepší metodě, stejně jako nám „obyčejné“ počítače pomohly stvořit umělou inteligenci a ta nás jednou (možná) dovede až k všeobecné umělé inteligenci. Otázkou zůstává, jestli to bude dobře nebo špatně, ale to už je jiné téma.
Vše nejlepší v roce 2021 Vám přeje
PS: v češtině se systemickým myšlením ještě mnoho publikací nezabývá, budete proto zatím muset hledat po anglickojazyčných nebo německojazyčných webech, kde je nabídka přece jen širší. Ale i úkolem magazínu POLITIQ je přinášet informace, které tu „nejsou k mání“, takže se možná časem dočkáte i dalších příspěvků na toto téma. Zůstaňme proto v kontaktu a přihlaste se k odběru bezplatných e-mailových novinek nebo sledujte POLITIQ na jedné ze sociálních sítí.
