Donald Trump vejde do dějin jako nejhorší prezident USA: bez sebemenších znalostí, nevzdělaný a bezohledný. Joe Biden by nyní měl vládnout ve stejném duchu, jako vedl svou předvolební kampaň: smířlivě a jako politický centrista. Komentář historika, politologa a amerikanisty Marcuse Pindura pro Deutschlandfunk.
Trump je minulostí – a to je dobře. 45. americký prezident vejde do dějin jako nejhorší americký prezident. Bez nejmenšího tušení, nevzdělaný a bezohledný. Donald Trump byl pro tento úřad charakterově nevhodný. To dosvědčují dokonce i ti, kdo s ním nějaký čas spolupracovali a posléze to podrážděně vzdali: ministr obrany Mattis, šéf štábu Kelly, bezpečnostní poradce Bolton, ministr zahraničí Tillerson, abychom jmenovali aspoň některé. Všichni byli nahrazeni poslušnými dvořany. Naděje, že prezidenta zkrotí štáb ostřílených politických byrokratů, kterou na začátku mnozí chovali, se nenaplnila. Od začátku byl Donald Trump největším problémem svého prezidentství a tím zůstal až do konce.
Trump nebyl usměrněn ani svou stranou. Postavilo se mu pouze několik málo republikánů. Většina z nich – a to je nejděsivější – mu vzdávala hold a ješitného muže v Bílém domě si ještě podbízela. Zářným příkladem je senátor za Jižní Karolínu Lindsey Graham. V předvolebním klání r. 2016 ještě Trumpa označoval za rasistického pokrytce. Během několika málo povolebních měsíců se však Graham změnil v horlivého obdivovatele a vyžíval se v roli jednoho z nejlepších Trumpových spojenců. V Republikánské straně, která zchátrala do role Trumpovy strany, najdeme podobných příběhů bezpočet. Mnoho z nich nyní potápějící se loď opouští, ale jejich obdiv k Trumpově destrukční vládě bude republikány pronásledovat ještě dlouho.
Trump po sobě zanechává otrávené dědictví
Zároveň s Trumpem totiž z politické kultury USA v žádném případě nezmizel trumpismus. Ne každý z Trumpových voličů byl jeho fanouškem. Každý však mohl vědět, kým Trump byl a co představoval. Tento muž po sobě zanechává otrávené dědictví nacionalismu, izolacionalismu, rasismu a strategické bigoterie. To je jeho hlavní odkaz USA. Trump po sobě však zanechává i hlubokou mezinárodní stopu. Diktátorům od Putina po Kim Čong-una podlézal, spojence Spojených států naopak peskoval.
Trump zpochybnil NATO a západní obranné společenství oslabil. I když některé jeho požadavky nebyly špatné, nelze mezi spojenci oprávněné žádosti, jako například cíl 2% výdajů HDP na obranu, prosazovat stylem mezinárodního výpalného.
Diktátoři po celém světě se mohli Trumpem cítit podpořeni. Neučinil svět bezpečnějším, ale nebezpečnějším. Kim Čong-un staví nerušeně dál své rakety. Putinovo mezinárodní vystupování, včetně vražd opozičníků v západním zahraničí, je stále drzejší. Si Ťin-pching se stává čím dál tím větším ohrožením pro své sousedy. Trumpův vztah k Putinovi, který svou rétorikou a řečí těla připomínal vztah vazala ke svému pánovi, bude ještě třeba objasnit. Nemálo lidí se domnívá, že Putin tlačil na amerického prezidenta citlivými informacemi. Jinými slovy: že ho měl v hrsti.
Před Bidenem a Harrisovou stojí těžké úlohy
Odpověď na Trumpa nyní dali voliči. A nakonec přesvědčivěji, než se mnozí na začátku sčítání obávali. Varováním pro demokraty je, že se jim nepovedlo získat více křesel ve Sněmovně reprezentantů a v Senátu. Ukazuje to, že velká část voličů vyslovila Joeovi Bidenovi důvěru, jeho straně však ještě příliš nedůvěřují. Před 46. prezidentem a jeho viceprezidentkou Kamalou Harrisovou stojí těžké úlohy.
I kdyby demokraté navzdory očekávání v Senátu ještě získali většinu, nemohou se s ohledem na hluboké rozdělení Ameriky snížit k bezohlednému vládnutí. Levičáci v Demokratické straně musí být, spolu s jejich socialistickými fantaziemi, drženi na uzdě. Biden nyní musí vládnout stejně, jako vedl předvolební boj: smířlivě a jako politický centrista.
Marcus Pindur vystudoval na Svobodné univerzitě (FU) v Berlíně a na Tulane University v New Orleans dějiny, politologii, severoamerická studia a judaistiku. Byl stipendistou Fulbrightovy nadace, FU Berlin a German Marshall Fundu. V letech 1997 až 1998 pracoval jako politický referent Sněmovny reprezentantů USA. Pindur byl také korespondentem německé ARD v Bruselu, než v r. 2005 přešel k rozhlasové stanici Deutschlandradio. Od r. 2012 až 2016 byl korespondentem v Washingtonu D.C., od počátku r. 2019 je korespondentem stanice Deutschlandfunk pro bezpečnostní politiku.
