Z nedávno zveřejněné studie vyplývá, že se stále více lidí vrací k politickému středu. To působí uklidňujícím dojmem. Na druhé straně však vidíme AfD v parlamentech, nenávist na internetu, uslintané představy o nepřátelském státu – to vše si přece nenamlouváme.
Vzhledem k čerstvým obrazům z berlínské koronademonstrace z předminulého víkendu se jedná o poněkud překvapující zprávu: populistické myšlenky, jak vyplývá ze studie Bertelsmannovy nadace, nachází v Německu daleko menšího uznání než ještě před dvěma lety.
V první chvíli to vyvolává uklidňující dojem. Jednoduché pravdy, kterým by podle tužeb populistů měl věřit celý národ, protože se celého národa týkají, už tak snadno netáhnou. Politikové jsou zkorumpovaní, kompromisy jsou zradou ideálů, „normální občané“ by byli lepšími politiky, politikové už stejně nevědí, co občané chtějí: s takovými větami a náladami nesouhlasil ještě v roce 2018 každý třetí, ale dnes už jen každý pátý.
V zásadě je vždy dobrou zprávou, když existují důkazy, že kultura protikladů ještě nevymřela. Protože zvažování argumentů, namáhavé hledání druhé myšlenky za nabízející se první, ochota sám sebe opakovaně zpochybňovat – to je protiklad populismu.
Když tedy nyní Bertlesmannova nadace ve svém „Barometru populismu“ – tak se skutečně jmenuje – změřila jeho níži, můžeme to považovat za stejně dobré, jako tlakovou výši během prázdnin. O to více, když takové zjištění můžeme v pátém roce po uprchlickém podzimu, kdy populisté dosáhli své výše, považovat za známku udržitelnosti zdravého rozumu většiny populace.
Otázkou ovšem zůstává, k čemu to je, když vnímání zůstává zcela odlišné? AfD, v Německu parlamentární pravá ruka populismu, je stále ještě zde a sedí nezměněně ve Spolkovém sněmu a i ve všech zemských sněmech. Často z populistického zjednodušení vycházející nenávist na sociálních sítích, nelítostný boj mezi mezi idealisty a ideology, zdánlivě se rozšiřující a pod hashtagem #b2908 dohledatelná představa o státu, který považuje své občany ze nepřátele – to vše si přece nenamlouváme.
Z okraje musíte řvát, jinak nejste slyšet
Vycházíme-li ze závěrů Bertlesmannovy studie, roste sice ochota lidí přimknout se opět k politickému středu, ve kterém samozřejmě mohou panovat rozdílné názory, aniž by se k sobě chovali nepřátelsky. Zároveň však, k tomuto zjištění vědci rovněž došli, se radikalizují ti, kteří tento střed nadále odmítají.
Jim zřejmě politický střed připadá jako místo loajální poslušnosti a státem nařízené manipulace, jako domov nenáviděného „mainstreamu“. Jestli se cítí ze společnosti vyloučeni, nebo se z ní sami vyloučili, protože nechtějí být „jako všichni ostatní“, vede ve finále ke stejnému výsledku – jsou nějak venku.
Ale aby bylo z okraje slyšet, je třeba hlasitě řvát, a čím více se tento okraj vzdaluje, tím musí řvaní nabírat na hlasitosti, aby ho rostoucí střed ještě vůbec vnímal. A to se zřejmě právě teď děje.
