Represivní běloruský režim se hroutí a o zemi již dávno probíhá geostrategický mocenský poker. Lepší karty momentálně drží – aspoň tomu vše naznačuje – Kreml. Evropská unie by proto měla své diplomatické iniciativy směřovat i na Moskvu, komentuje pro RND Damir Fras.
Jsou to dechberoucí obrázky. Demonstranti v Bělorusku drží transparenty s nápisy: „Tvůj konec – náš začátek“. Masové protesty v bývalé sovětské republice jsou možná skutečně předzvěstí konce 26 let vládnoucího autokratického vůdce Alexandra Lukašenka.
Týden po Lukašenkově nestoudném volebním podvodu lze říct, že se již opozice nezbaví. Ve vůli zbavit se nemilovaného vládce, je jednotná a sám Lukašenko se již nemůže neomezeně spolehnout na svůj mocenský aparát. Policisté, velvyslanci, ředitelé státních firem, vedoucí univerzit postupně přechází na druhou stranu.
Represivní systém se rozpadá.
Samozřejmě stále ještě může dojít k tomu, že Lukašenko vyšle na opozici armádu, která si vůči němu zatím ještě zachovává loajalitu. Jednalo by se o nelidský rozkaz. Ale ani krveprolití už nezmění nic na tom, že Lukašenko je historií.
Putinova chladná kalkulace
Co přijde pak, je přesto zcela nejasné. O Bělorusko již vypukl geostrategický mocenský poker. Jestli budou mít občané bývalé sovětské republiky skutečně demokratickou a svobodnou budoucnost, nezávisí ani tak na nich, jako spíš na Rusku. A zdá se, že Kreml drží v tuto chvíli lepší karty.
Ruský prezident Vladimír Putin kalkuluje s ledovým klidem. Pokud by ještě nyní podpořil Lukašenka, pak by Rusko okamžitě přišlo o podporu části běloruské společnosti, která chová sympatie k Moskvě.
Zároveň nesmí Rusko připustit, aby se na západním okraji jeho sféry vlivu vydala už zase další země směrem k EU. Jak takový pohyb vnímá, ukázal Putin v letech po r. 2014 v Ukrajině velmi výmluvně.
Anektoval Krym, na východní Ukrajině podporuje separatisty. Z Ukrajiny to učinilo nestabilní útvar – tak, jak se to Kremlu zkrátka líbí.
Je třeba počítat s tím, že Rusko plánuje podobný postup i v Bělorusku. Na internetu již kolují první fotografie kolon nákladních automobilů, ve kterých možná sedí již z ukrajinského konfliktu známí ruští zelení mužíčkové.
EU pochopila vážnost situace rychleji než v r. 2014
Nejvyšší opatrnost je sice namístě, nejedná se však o ověřené informace. Putinovi by však takové jednání odpovídalo. Jeho ministerstvo zahraničních věcí již začalo s šířením známého narativu o účasti zahraničních sil v Bělorusku. Může se stát, že Rusko využije oznámení USA o navýšení počtu vojenských sil v Polsku jako záminku k vměšování v Bělorusku.
Mohlo by to probíhat následovně: Moskva prohlásí, že pouze plní prosbu vlády Minsku. Pak by nehrálo žádnou roli, jestli běloruská opozice a západní vlády namítnou, že v Minsku není u moci vláda, která by získala legitimitu ve svobodných volbách. Zdůvodnění ruského vměšování do syrské občanské války je názorným příkladem taktiky Moskvy.
Evropská unie pochopila vážnost situace přece jen rychleji než v r. 2014. Tehdy se ještě nechala Putinem přechytračit. EU však musí nadále počítat s tím, že se bude historie opakovat. Ruský postup na Ukrajině v r. 2014 může být předlohou pro Bělorusko v r. 2020.
Ani opozice nemá moc v Minsku jistou
Sankce proti Lukašenkovým důvěrníkům, oznámené ministry zahraničí EU, jsou důležité. Nebudou ale dostačující. Pokud se Evropané z anexe Krymu poučili, pak je nejvyšší čas k zahájení diplomatické iniciativy směřující do Moskvy.
EU musí dát Putinovi najevo, že se mu stejný tah jako v r. 2014 podruhé již nepovede. Středeční videosummit šéfů vlád členských zemí EU by byl dobrou příležitostí k vyslání i tohoto signálu do Moskvy.
Pokud k tomu nedojde, jsou vyhlídky opozice v Bělorusku bledé. S největší pravděpodobností se jí podaří zbavit Lukašenka. Ale moc v Minsku tím zdaleka nemá jistou. Pro Kreml totiž není Lukašenkova náhrada s náznakem legitimity žádnou schůdnou volbou. Pokud ale Evropské unii ještě záleží na důvěryhodnosti, nesmí se s tím v žádném případě smířit.
