USA, Rusko, Brazílie a Velká Británie jsou čtyři země s nejvyšším počtem infikovaných. To není náhoda: ve všech těchto zemích vládnou lidé s napjatým vztahem k realitě. Trump, Putin, Bolsonaro a Johnson ztroskotali v absurdní snaze nastolit v koronakrizi svou vlastní pravdu.
O Vladimírovi Putinovi před několika lety Angela Merkelová prohlásila, že „žije ve svém vlastním světě“. Tato poznámka v diplomatických kruzích koluje dodnes.
Hezké to od ní nebylo. A ono to být hezké nemělo.
Krátce předtím anektoval Putin ukrajinský Krym. Zpočátku popíral, že se vojenských akcí zúčastnili ruští vojáci – později je však zcela veřejně vyznamenal. Na Západě z toho mnozí oněměli: jak může někdo tak mocný takhle zacházet s pravdou?
Pravda ve skluzu
Následovaly roky, ve kterých se pravda postupně dostávala do čím dál tím většího skluzu, jako ještě nikdy po Druhé světové válce, i na Západě.
V r. 2016 zvolený Donald Trump byl v předvolebním boji na sociálních sítích podporován skupinami, které jeho soupeřku Hillary Clintonovou obviňovaly z napojení na pedofilní kruhy. Když dnes vychází výstižné, ale kritické zprávy v seriózních denících, jako je New York Times, označuje je za výmysl: fake news.
Co je pravda a co lež? Od podivného Trumpova zvolení je vše jen otázkou názoru.
Už referendum o brexitu v červnu 2016 bylo pochybným způsobem manipulováno, v neposlední řadě slibem oddaných odpůrců Evropské unie, že v budoucnu převedou do britského zdravotnictví 350 milionů liber týdně, místo aby je posílali EU. Že to byla lež, mezitím přiznávají i ti, kdo ji tenkrát šířili. Kuriózní je, že v obou kampaních – Trumpově a brexitu – pomáhala PR firma Cambridge Analytica, specializující se na psychologickou reklamu na sociálních sítích. Firma byla řízena extrémním pravičákem Stevem Bannonem, financována byla americkým miliardářem Robertem Mercerem.
Pravicové kruhy ve Washingtonu a Londýně tehdy systematicky vyvíjely pro západní svět nový, cynický vztah k pravdě. Realita najednou už nebyla tak důležitá, nálady a proudy se přece daly daleko efektivněji řídit prostřednictvím internetu.
Toto myšlení vedlo zjevně i v koronakrizi k tomu, že ve Washingtonu a v Londýně panuje daleko nižší respekt k pravdě než jinde.
Urážky a výsměch zbytku světa
V Rusku se vláda pyšnila, že je připravena lépe než zbytek světa (což nám někoho připomíná, že?, pozn. red. PQ) – jednalo se však jen o ryzí propagandu. Mezitím jsou kliniky zoufale přeplněné, počty mrtvých jsou uměle snižovány. A kdo se odváží kritizovat poměry, je umlčen – stejně jako za dob Sovětského svazu.
Ale i na Západě, a v tom je něco historicky skličujícího, se tři šéfové vlád týdny pokoušeli se svou vlastní pravdou nějakým vlastním, zázračným způsobem z koronakrize vymanit. Trump se chvástal, že vir nevydrží sluneční paprsky a zmizí sám od sebe. Johnson chtěl být zpočátku chytřejší než všechny evropské vlády a zcela vědomě nevyhlásil zákazy vycházení. Jeho plánem bylo, že rychle dosáhne promoření obyvatelstva. Jair Bolsonaro, prezident Brazílie, odmítal omezení pohybu a hřímal, že se celý svět „bohužel zbláznil“ – jen on ne. Všichni ostatní se mýlí: takové myšlení bylo vždy nebezpečné.
Nejnovější čísla Univerzity Johna Hopkinse mezitím už odhalují katastrofální bilanci: čtyři země s nejvyššími počty onemocnění na COVID-19 na celém světě jsou země, jejichž šéfové vlád si vytvořili svou vlastní realitu. První místo: USA (1.552.594 infikovaných), druhé místo: Rusko (317.554), třetí místo: Brazílie (291.579), čtvrté místo: Velká Británie (249.619).
„Mnoho lidí zemřelo, protože se naši politikové dlouho vzpírali nás jen vyslechnout“, napsala Helen Wardová, profesorka uznávané Imperial College London ve svém příspěvku pro Guardian. Nejde jí vůbec o otázku viny, ale o to, aby byly vlády příště lépe přístupné vědeckým faktům.
Pro mnoho Britů přišla změna postojů příliš pozdě. Jen ve Velké Británii zemřelo na koronavirus více než 36.000 osob. Více než v kterékoliv jiné evropské zemi.
Všechny příspěvky věnující se koronakrizi najdete ve zvláštní rubrice.
Otázkou „Proč jsou epidemie stále častější“ se zabývá biolog Matthias Glaubrecht a šéfekonom největší německé banky David Folkerts-Landau v rozhovoru pro deník Die Welt říká, že „Malý vir dokázal to, co se nepovedlo ekologům„.
Německý týdeník Die Zeit přinesl pod názvem „Nová doba už dávno nastala“ rozsáhlou úvahu George Dieze o šancích, které by v souvislosti s koronakrizí neměly zůstat nevyužity. „Vir, který změní svět“ od George Moscola se zabývá dopady současné koronakrize, „COVID-19 vyvolal všechny obvyklé zombie“ od nositele Nobelovy ceny za ekonomii Paula Krugmana poukazuje na temné síly, které pandemie vyvolala. O tom, že bouchání pěstí do stolu vystřídala empatie a porozumění, pojednává článek „Revize pojmu ‚síla‘„.
Mor byl jednou z největších katastrof lidských dějin, přesto z dlouhodobého pohledu hospodářskému vývoji pomohl – o paradoxních následcích epidemií píše v článku „Ekonomie smrti“ Nikolaus Piper. O sociálních dopadech pandemie zase píše sociolog medicíny Matthias Richter v příspěvku „Zdraví je velmi nerovnoměrně rozdělený zdroj„. Psycholog Gerd Gigerenzer z Institutu Maxe Plancka v článku „Co můžeme dělat proti strachu z koronaviru?“ varuje, že strach obvykle napáchá více škod než samotná hrozba a rakouská Wiener Zeitung vyzpovídala ekonoma a filosofa Tomáše Sedláčka, který si myslí, že „Tuto přestávku si můžeme dovolit„.
