Co zbraně ve skutečnosti chrání, je pocit mužnosti

Kdo se nebojí, nepotřebuje nosit zbraň

Co zbraně ve skutečnosti chrání, je pocit mužnosti
Držitelé zbraní samozřejmě nechtějí, aby jejich pocity slabosti, starosti o vlastní identitu a nasazení zbraní za účelem vyrovnání se s těmito stavy, byly odhaleny. Ale každá i sebemenší snaha o zpřísnění podmínek k držení zbraní se setká s jejich vystrašenou hysterickou reakcí.

Studie Harvard Public Health z r. 2015 odhaluje trendy mezi držiteli zbraní v USA. Článek pro Baltimore Sun napsal psychiatr a psychoanalytik Lawrence D. Blum.

Pro mnoho lidí symbolizují zbraně hodně. Vyjadřují zlobu. Ohrožují a zastrašují. Umlčují slova. Tím, že vyvolávají strach, omezují svobodu. Jsou symbolem nezávislosti a vzpoury proti autoritám. Mohou být nástrojem vraždy. Jsou užitečné při lovu. A čas od času chrání i lidi.

Ano zbraním, ne potratům: bigotní postoj amerických církví

Zbraně jsou tím vším a ještě daleko více, ale celá debata o zbraních se důsledně vyhýbá jejich nejzjevnější vlastnosti: jejich vskutku důležité falické symbolice.

Mladí kluci po celém světě ukazují, že jsou hole, luky a pušky hotovými falickými symboly, dospělým je ale nepříjemné to přiznat. Proto ignorujeme skutečnost, že muži, kteří se cítí hodně slabí a plni zloby, často vlastní zbraně proto, aby posílili svůj křehký pocit mužnosti.

Ačkoliv držitelé zbraní tvrdí, že zbraně slouží k jejich osobní ochraně, je pocit mužnosti často to jediné, co ve skutečnosti chrání. Kdyby byly zbraně myšlené k osobní ochraně, byly by nejčastějšími vlastníky zbraní ženy, které se často musí chránit před muži. Převážná většina majitelů zbraní jsou ale muži.

Navíc bylo v lékařské literatuře už dávno zjištěno, že je domácí držení zbraní k osobní ochraně mýtus. Studie z r. 1986 z okolí Seattlu zkoumající 398 úmrtí následkem střelné zbraně v domech, kde byla přechovávána zbraň, došla ke zjištění, že pouze 2 případy byly způsobené vetřelci. Zbývajících 99 % byly sebevraždy, zabití, nehody a malý počet majitelů, kteří byli zastřeleni při sebeobraně.

Zbraně zřejmě nabízejí větší ochranu ve fantaziích než v realitě.

Navíc: nikdo nepotřebuje válečné zbraně, tzn. vojenské útočné pušky, ať už k vlastní obraně nebo k lovu. Jejich jediným určením je uspokojovat násilnické fantazie či reálná vražda a nebo samozřejmě marná snaha cítit se dostatečně velkým, silným a mužným.

Christian Pfeiffer: „Mužská dominance ohrožuje přežití lidstva“

V nedávné době na sebe nedopatřením upoutalo pozornost zuřivé, násilné a misogynní užití zbraní muži, kteří se identifikují s hnutím tzv. incelů (tedy mužů v nedobrovolném celibátu), mezi něž patří minimálně čtyři z posledních masových vrahů.

Většina amerických masových vrahů byli bílí muži, ale když se mladý afroamerický režisér John Singleton zabýval ve svém úspěšném filmu „Boyz In The Hood“ násilím, nebál se na tento aspekt upozornit: „Toto je generace dětí, které vyrůstaly bez otcovského vzoru. Hledají své mužství a skončily u zbraně.“ Singleton si také všiml, že násilí páchané zbraněmi je poháněno pocitem zbavení práv.

Kampaň National Rifle Association (NRA) se skutečně snaží přesvědčit americký národ a Nejvyšší soudní dvůr USA, že druhý dodatek ústavy není ve skutečnosti žádný historický artefakt metod státu k potlačení vzpour otroků, ale daleko spíš zárukou práva jednotlivce vlastnit moderní ničivé zbraně, navíc když během posledních desetiletí bílý muž stále více ztrácí své privilegované postavení. Tato ztráta statutu je často prožívána jako úbytek mužství a představa o vlastnictví mocné zbraně může působit uklidňujícím dojmem.

Muži samozřejmě nechtějí, aby byly jejich pocity slabosti, starosti o vlastní mužství a nasazení zbraní za účelem vyrovnání se s těmito stavy, rozpoznány. Ale každá i sebemenší snaha o zpřísnění podmínek k držení zbraní narazí na ustrašené a rozzuřené výkřiky: „Pokouší se nám vzít naše zbraně!“ Vnitřní dítě, které se cítí nedostatečně vybaveno, je stále přítomno. (V této souvislosti by si zasloužila větší pozornost hrozba kastrací, jak ji v pojednání o oidipovském komplexu popsal rakouský Sigmund Freud – ano, klasik psychoanalýzy nám mám stále co říct, pozn. red.)

Americké matky citující Hitlera

Američtí kongresmani a senátoři nemají strach jen z peněz a politického vlivu NRA. Uvědomují si také, že muži, kteří se cítí slabí a rozzlobení, jsou schopni zoufalých činů a že mnoho těchto slabých rozhněvaných mužů je po zuby ozbrojeno. Naši volení zástupci mají strach – stejně jako i my všichni ostatní. Ale stejně jako policie a hasiči mají povinnost sloužit a chránit a té se vzdali. Co znamená fakt, že jim chybí odvaha?

Jedna z možností spočívá v tom, že (většina) mužských členů kongresu, sloužících jako komplicové NRA a umožňujících tak masové vraždy, si ve své mužnosti nejsou dostatečně jistí a nejsou schopni se postavit těm, kdo nás i je samotné ohrožují. Pokud budou veřejně označeni za zbabělce a pochopí, že nevojenské vlastnictví útočných pušek je znamením slabosti a ne síly, lze možná také očekávat pokrok v přiměřené kontrole zbraní.

Možná by pomohla kampaň s názvem „Skuteční muži nepotřebují zbraně“. Do té doby – vyjádřeno syrovým slovníkem sportovní šatny – můžeme doufat, že našim voleným zástupcům „dorostou koule“.

Titulní fotografie: Specna Arms on Unsplash.


Dr. Lawrence D. BlumDr. Lawrence D. Blum je americký psychiatr a psychoanalytik. Studoval na Harvard College a University of Pennsylvania Medical School. V současné době přednáší na katedře psychiatrie University of Pennsylvania a na Psychoanalytic Center ve Filadelfii a je členem Americké psychiatrické asociace a Americké psychoanalytické asociace. Od r. 1987 vede soukromou psychiatrickou a psychoanalytickou praxi. V r. 1992 založil Psychoterapeutický tréninkový program Filadelfské psychoanalytické společnosti, který vedl 10 let.

O historických souvislostech práva na držení zbraně se můžete dočíst v článku „Navzdory nesčetným atentátům: proč Američané tak milují své zbraně?„.