Maďarský premiér se nechová křesťansky ani konzervativně, místo toho ale brojí proti svobodě. Konečně musí pocítit následky svého chování, myslí si komentátor deníku Süddeutsche Zeitung Stefan Ulrich.
Křesťansko-konzervativní Evropská lidová strana (ELS) měla s maďarským premiérem Viktorem Orbánem velkou trpělivost. Protože Orbán a jeho souputníci, brojící proti uprchlíkům, vylučující Romy ze společnosti a šířící nacionalismus, jsou rozhodně nekřesťanští. Kristus chudým a pronásledovaným pomáhal. Kristus zcela určitě nebyl nacionalistou.
Orbán a jeho strana Fidesz nejsou ani konzervativní: na svobodě, právním státě, pluralismu, toleranci a spolupráci založenou Evropskou unii nechtějí chránit, ale zničit. Z Orbánova projevu za „neliberální demokracii“ dýchá závan autoritářského ducha zaniklé sovětské říše.
Účastní se východevropské země ještě vůbec evropského projektu, pokud nejde jen o jejich finanční výhody?
Orbánova politika ohrožuje nezávislost justice, omezuje svobodu a pestrost médií, vzdělávání a vědy a financuje z peněz daňových poplatníků kampaně proti EU a předsedovi Evropské komise Jean-Claude Junckerovi, zatímco zároveň bere miliardové podpory z Evropské unie. To je podlé a musí to vést k vyhazovu Fideszu z ELS.
Křesťanští demokraté a konzervativci se tohoto kroku dlouho obávali. Bavorská CSU dokonce opakovaně přijímala Orbána jako čestného hosta, aby se oportunisticky slunila v jeho populistickém lesku. Alespoň politik CSU a špičkový kandidát ELS na post šéfa Evropské komise Manfred Weber se nebál Orbána opakovaně kritizovat. Nyní se maďarskému populistovi postavil čelem a vyslovil, co už je dávno zjevné: že se Orbán stále více vzdaluje Evropské lidové straně. Dalším krokem musí být rozchod. Protože to, co k sobě nepatří, spolu nesmí být (volně podle Goetha, v opačném významu použito Wiily Brandtem v r. 1989 při pádu Berlínské zdi, pozn. red.).
Samozřejmě existují argumenty proti takovému kroku. Orbán by se mohl připojit k extrémně pravicovému táboru euroskeptiků a nepřátel EU kolem Itala Mattea Salvinoho. Není ale lepší se nepřátelům postavit čelem, než je nechat řádit ve vlastních řadách? ELS a Weber by mohli potřebovat hlasy Fideszu, aby získali křeslo předsedy Evropské komise. Lze ale dopustit, aby byl nejdůležitější post v Evropské unii závislý na lidech, kteří EU pohrdají?
Státy jako Maďarsko a Polsko se nachází ve stavu, ve kterém by už nemohly být přijaty do EU.
Vyloučení Orbána a Fidesz by mohlo urychlit proces odcizení západní Evropy k jiným, s přibývající měrou autoritářsky a nacionalisticky ovládaným východoevropským zemím jako je např. Polsko. Ale účastní se tyto země ještě vůbec evropského projektu, pokud nejde jen o jejich finanční výhody?
Ve skutečnosti se státy jako Maďarsko a Polsko nachází ve stavu, ve kterém by už do EU nemohly být přijaty. Jejich vládám jsou hodnoty demokracie, tolerance a solidarity, k nimž Evropská unie své členy zavazuje, k smíchu. Je smutné, že vlády v Budapešti, Varšavě a jinde desítky let po pádu železné opony staví ideologickou zeď mezi východem a západem. Ohrožuje to budoucnost lidí na celém kontinentu a natrvalo to znemožňuje lepší spolupráci uvnitř EU.
Nebezpečí a důsledky této politiky musí být jasné všem vládám a občanům. Vyloučení Fideszu z Evropské lidové strany je i proto nezbytné.
