Maďarský premiér Viktor Orbán nařídil nulovou toleranci antisemitismu. Zároveň však vyznamenává vyhlášené antisemity. Jak to jde k sobě? A co za tím vězí?
Iván Héjjas byl uznávaným antisemitou. Po 1. světové válce spoluzaložil partyzánské milice a v letech 1919/20 svévolně nařídil zastřelit židovské a údajně komunistické civilisty. V r. 1947 byl kvůli mučení a vraždě 73 lidí v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Známý důstojník maďarského meziválečného období zemřel v r. 1950 ve Francově Španělsku.
Héjjas je ale zároveň už po dlouhé roky jedním z největších idolů maďarské extrémní pravice, která požaduje jeho právní rehabilitaci. Zatím neúspěšně, proti anulování procesu přece jen převažují jeho průkazně zdokumentované zločiny.
Minimálně ideové rehabilitace se však Héjjas dočkal ze strany Orbánovy vládní strany Fidesz. Sándor Lezsák, viceprezident maďarského parlamentu a jeden z prominentních hardlinerů Orbánovy strany, nedávno Héjjase uctil jako hrdinu a bojovníka za svobodu. Důvodem bylo představení knihy, pojednávající o tomto vůdci milic. Lezsák pronesl slavnostní řeč a později na svůj Facebook napsal: „Toto je den rehabilitace Ivána Héjjase.“
Že jeden z nejvyšších reprezentantů maďarského státu uctil odsouzeného antisemitského vraha je nepřípustné dokonce i pro maďarská oficiální měřítka. Všeobecně platí, co Orbán neustále zdůrazňuje: „Nulová tolerance jakékoliv formy antisemitismu“.
Není to žádná prázdná fráze: jeho vláda již před lety zakázala polovojenské pravicové milice. Pravidelná účast maďarských vládních politiků na pietních aktech za oběti holocaustu se již stala státním obyčejem.
Zároveň je uctívání jako to Héjjasovo součástí nové maďarské politické kultury, která je ovlivněna hlubokým historickým revisionismem. K tomu především patří neustále sílící kult maďarského vůdce meziválečného období, autoritářsky vládnoucího Miklóse Horthyho.
Po Hitlerově boku vedl Maďarsko do války proti Sovětskému svazu a na jaře a v létě r. 1944 trpěl deportaci statisíců maďarských Židů do německých vyhlazovacích táborů. Historikové mu téměř jednohlasně připisují spoluvinu na holocaustu maďarského židovského obyvatelstva. Navzdory těmto obviněním účinkují politikové Fideszu na mnoha akcích, oslavujících Horthyho: na každoroční pietě začátkem září, na památečních mších nebo při odhalování Horthyho pomníků a pamětních desek. Orbán sám ho v červnu minulého roku nazval „výjimečným státníkem.“
Maďarského premiéra sice více než dějiny zajímá fotbal a osobně není žádným antisemitou. Svou stranu však otevřel celému ideologickému spektru až daleko za pravý roh, aby tam vytlačil všechny ostatní síly.
Ještě před několika lety vyprovokovávalo takové chování doma i v zahraničí silné protesty. Ty dnes převážně ustaly, což má svůj důvod i ve změněné mezinárodní situaci. Maďarský premiér a jeho izraelský kolega Benjamin Netanjahu nyní nalezli společného nepřítele: je jím americký burzovní miliardář George Soros, který je sám maďarského židovského původu. Proto zatím Netanjahu nevyslovil žádnou kritiku na adresu Orbánovy protisorosovské kampaně, přestože byla postavena na antisemitských stereotypech. A po Orbánově nadšení z Horthyho se izraelská vláda spokojila s vágním upřesněním maďarského ministra zahraničí Pétera Szijjártó.
Maďarští Židé se na tento vývoj dívají s nelibostí, jak vyplynulo z nedávného průzkumu veřejného mínění. Byl to první první podobný průzkum od r. 1999. Pozoruhodné je, že v porovnání s r. 1999 na jednu stranu výrazně klesl počet těch, kteří osobně zakusili antisemitismus, na druhé straně však mnoho dotázaných odpovědělo, že antisemitismus v současné době silně narůstá.
Tento protimluv nedokázali výzkumníci vysvětlit. András Heisler, předseda Zemského sdružení maďarských židovských obcí si myslí, že pravým důvodem je, jak prozradil v rozhovoru pro magazín Spiegel: „Je to znepokojující a nepřijatelná historická politika jako v případě Horthyho nebo Héjjase.“
