Izrael schválil „národnostní zákon“, což vyvolalo nevoli u arabské menšiny, ale také mezi izraelskými konzervativci. Premiér Benjamin Netanjahu je však závislý na náboženských fundamentalistech.
Prezident Reuben Rivlin před týdnem varoval poslance ve svém dopise. Pokud vláda svůj návrh zákona prosadí, může to „židovský národ, Židy po celém světě a stát Izrael poškodit“, napsal doslova. A jeho mimořádná intervence vyšla vniveč.
62 proti 55 hlasům schválil Kneset v noci na čtvrtek ústavní zákon, který definuje „Izrael jako národní stát židovského národa“. Benjamin Netanjahu prosadil svůj „historický záměr“, který vyvolal nevoli u arabské menšiny. Několik poslanců mluvilo o rasistickém zákonu a také o „konci demokracie“.
Je to také znamení toho, jak závislý se izraelský předseda vlády stal na ultraortodoxním křídle své vlastní koalice. Není to totiž poprvé, kdy Netanjahu přejímá agendu extrémních nacionalistů. Premiér je však potřebuje, aby mohl zůstat u moci.
Arabština již není úřední řečí
Nový zákon deklaruje hebrejštinu jako oficiální úřední jazyk, arabština ztrácí statut druhého úředního jazyka a má nadále pouze „zvláštní statut“. Stavba židovských osad má být ještě víc podporována. Posiluje se rovněž statut Jeruzaléma jako hlavního města Izraele. Z izraelské vlajky, národní hymny, hebrejského kalendáře a z židovských svátků se stávají státní symboly.
„Vláda ohrozila snažení zakladatele státu vybudovat židovský a demokratický stát.“
American Jewish Committee
„Národnostní zákon“ má vyřešit jeden starý problém. Izrael od svého vzniku v r. 1948 sám sebe chápe jako „rovnostářský, židovský a demokratický právní stát“. Občas se však tyto pojmy nachází v rozporu. Zakladatelé chtěli tyto konflikty vyřešit během 3 měsíců ústavou. Ta však nebyla dodnes napsána. Hluboké rozpory v otázce, co výraz „židovský stát“ vlastně znamená, tomu zabránily.
Pro ultraortodoxní Židy, kteří představují zhruba 17 % z 8,8 milionů obyvatel státu Izrael, to představuje mandát k dodržování židovských náboženských pravidel, v nouzi i pomocí násilí. Osadníci si pod tím představují poslání budovat všude po zemi židovské osady. Sekulární Židové své náboženství zase považují spíš jako národnostní příslušnost nebo kulturu a od náboženských pravidel se chtějí osvobodit. Nemluvě o nežidovských občanech Izraele, kteří představují zhruba 20 % izraelské společnosti.
„Mnoho izraelských arabů a židovských občanů bude po létech pokroku tento zákon považovat za násilný krok zpět.“
Moše Arens
Izraelští zákonodárci na tyto komplexní otázky doposud nenašli žádné odpovědi. Místo definitivní ústavy tak schválili 13 ústavních zákonů, které lze změnit jen absolutní většinou hlasů. Na základě těchto liberálních zákonů padly přelomové rozsudky, které například Arabům umožnily příchod do většinově židovských oblastí. Zabránily diskriminaci žen a párů stejného pohlaví.
To vadilo národnostně náboženským kruhům, které mluvily o „právnické revoluci“. Navrhly zákon o národním státu, který má ukotvit „židovství“ podle jejich představ.
Dokonce samotní členové konzervativní strany Likud se obávají, že nový zákon ohrozí demokratický charakter země: „Nikdo přece nepochybuje o tom, že Izrael je židovským státem. Proč je to nutné po tolika letech deklarovat formou zákona?“, ptá se bývalý ministr obrany Moše Arens. Kritizoval „urážlivé ponížení arabského jazyka“. A dodal, že „mnoho izraelských arabů a židovských občanů bude po létech pokroku tento zákon považovat za násilný krok zpět“.
Kritika i z USA
„Slova rovnost a spravedlnost v tomto zákoně chybí“, vytýká poslanec středopravicového Likudu Benjamin Begin, syn bývalého premiéra Menachema Begina.
„Slova rovnost a spravedlnost v tomto zákoně chybí.“
Benjamin Begin
I z USA zaznívá kritika. American Jewish Committee vyjádřilo své „nejhlubší zklamání“, že vláda ohrozila „snažení zakladatele státu vybudovat židovský a demokratický stát“. Mezi spíše liberálními Židy v USA a izraelskou vládou, která je stále konzervativnější, panují spory již delší dobu.
To se ukazuje i na právě schváleném zákonu, který dovoluje pouze heterosexuálním párům využívat služeb náhradní matky. Netanjahu to chtěl původně dovolit i homosexuálním párům. Nakonec ale polevil tlaku ultraortodoxních stran, které hrozily ukončením koalice.
