Macron podstrojoval v USA Trumpovi lichotkami. Náklonnost pak využil k systematickému rozebrání politiky amerického prezidenta. Komentář Die Zeit k návštěvě francouzského prezidenta Emmanuela Macrona v USA.
Dva dny strávili Donald Trump a Emmanuel Macron spolu. Zasadili dub, dali si zmrzlinu Crème-fraîche ze zlatých talířků a drželi se za ruce. Macron Trumpa dokonce políbil na tvář. Třetí den pak francouzský prezident svému americkému hostiteli udělil veřejný políček. Ve své řeči před americkým Kongresem – Trumpem na Twitteru ještě blahosklonně označenou za „velkou čest“ pro Macrona – Francouz názory amerického prezidenta bod po bodu odmítl. Co víc, dokonce prohlásil, že sporné body v otázkách ochrany přírody, obchodu a mezinárodní spolupráce nejsou ničím jiným než „krátkodobými neshodami“ v historicky srdečných vztazích mezi oběma národy. Čemuž lze rozumět i tak, že Macron Trumpovu politickou budoucnost považuje za časově omezenou.
Macron nemohl zásadní rozdíly mezi oběma hlavami státu těžko vyjádřit zřetelněji. Ve své řeči – přednesené plynnou angličtinou – před zástupci amerického lidu vyzval Spojené státy, aby se podílely na vybudování „světového pořádku pro 21. století“, založeném na společných hodnotách svobody a demokracie. Jen tak může být stvořen svobodný svět. Francouzský prezident stále znovu zdůrazňoval význam multilaterální spolupráce. Ta je nutná k zvládnutí globálních výzev jako terorismus, sociální nerovnost a změna klimatu. Jedná se o jasné odmítnutí Trumpovy ideologie „America first“ a jeho názoru, že má každý národ sledovat v prvé řádě své zájmy. Zatímco Trump považuje organizace jako OSN, NATO či Světovou obchodní organizaci za omezení národní suverenity, argumentoval ve své řeči Macron, že právě mezinárodní spolupráce přináší potřebnou stabilitu, ve které se mohou národy rozvinout.
Jen o pár bloků od Kapitolu rozhodoval ve stejnou chvíli Nejvyšší soud USA o Trumpově zákazu vstupu pro občany z převážně muslimských zemí. Příhodně k tomu Macron uvedl, že odklon od světa není možný. Čelit výzvám globalizace a digitalizace se „strachem a zlobou“, jak to „někteří lidé“ dělají, není dlouhodobým řešením. Šíření strachu přispívá k rozdělení společnosti. „To není cesta, jak něco vybudovat.“
„Žádnou planetu B nemáme“
Macron zopakoval své přesvědčení, že USA „jednoho dne“ na Pařížskou dohodu o změně klimatu opět přistoupí. Trump během uplynulého léta zdůvodnil americké odstoupení tím, že hájí zájmy „Pittsburghu, ne Paříže“. Jeho vláda od té doby začala s drastickou redukcí předpisů na ochranu životního prostředí. Kdo zachraňuje stará průmyslová odvětví na úkor boje se změnami klimatu, obětuje budoucnost, sdělil Macron. „Nemáme žádnou planetu B.“
Takže bylo jasné, že Macron svým povrchním podstrojováním Trumpovi během státní návštěvy sledoval určitý cíl: chtěl přivést amerického prezidenta ke změně stanovisek v důležitých otázkách, jako např. ve věci dovozních cel hliníku a oceli. Vyjednavačům EU zbývá k dosažení výjimky pro evropské podniky čas jen do 1. května. Hospodářská válka ničí pracovní místa a zvyšuje ceny – vše na úkor střední třídy, varoval ve své řeči Macron. USA pravidla volného obchodu definovaly, měly by se jich tedy i držet, vyzval francouzský prezident.
Před americkými zástupci zmínil i téma s vysokou geopolitickou výbušností – jadernou dohodu s Íránem. Do 12. května se Trump rozhodne, jestli se budou nadále dohody držet. V úterý využil Trump společné tiskové konference, aby smlouvu označil za „směšnou“ a „hroznou“. Macron své evropské kolegy překvapil, když signalizoval svou ochotu jednat o nové dohodě. Ve středu před Kongresem ale jasně zdůraznil, že Francie stávající smlouvu nevypoví. „Dohoda neřeší všechny problémy, nemůžeme ji ale zrušit bez toho, abychom nedosáhli něčeho lepšího.“
Macron využil Trumpovy slabosti pro lichotky
Aby francouzský prezident, který je v úřadu ještě kratší dobu než Trump, dosáhl své cíle, použil během státní návštěvy dvousečnou strategii. Svou řečí před Kongresem zdůraznil, že se přes doslova srdečné přijetí ve Washingtonu drží svých zásad. Využil Trumpovy slabosti pro lichotky a pompéznost, aby svůj osobní vztah k prezidentovi, který je zatím na mezinárodním kolbišti izolovaný, upevnil. Možná se Macron a jeho poradci inspirovali u čínského vedení, které loni Trumpa přijalo gigantickou podívanou včetně jásajících sborů. I když se mezitím vztahy mezi Trumpem a Pekingem opět zhoršily, nedošlo zatím ještě k odsouzení Číňanů z měnové manipulace, což byl jeden z Trumpových předvolebních slibů.
Podobný průběh měla návštěva Saúdské Arábie: V Rijádu se Trump nadšeně zúčastnil tradičního šavlového tance a krátce na to podpořil saúdskou vládu v konfliktu s Katarem, do té doby úzkým spojencem USA. Evropská unie nyní může jen doufat, že Macronovo „našeptávání“ sklidí rovněž úspěch, nebo aspoň pokroky. Nyní musí jednat Angela Merkelová. Ta je v Bílém domě očekávána v pátek. Byť pouze k pracovnímu obědu se zřetelně menší dávkou okázalosti.
