Švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung se zabývá nedávnými vraždami novinářů. Píše, že na Maltě a na Slovensku chybí vůle k ochraně kritických žurnalistů. Je to problém celé Evropy, ale možnosti vlivu jsou omezené.
V Evropské unii jsou vražděni novináři za to, že dělají svou práci. Vraždou Slováka Jána Kuciaka padl během několika málo měsíců za oběť profesionálním nájemným vrahům již druhý investigativní novinář. Teprve v říjnu byla na Maltě bombou v automobilu zavražděna blogerka Daphne Caruana Galiziová. Obě vraždy jsou šokem, otřásají naší zdánlivou jistotou, že se takové věci dějí pouze v bezprávních státech nebo válečných oblastech, ale určitě ne v Evropě.
A přesto k nim dochází. Tyto vraždy nebyly žádnými přírodními katastrofami, které znenadání prošly Evropou, ale násilné činy, jejichž pozadí se dá vysvětlit. I když byl motiv vraždy 27letého Slováka zprvu zahalen temnotou, je spojitost s jeho prací velmi pravděpodobná. Nechyběly ani varovné signály – Kuciak, tak i Caruana Galiziová si stěžovali na výhrůžky. Další smutnou podobností bylo, že úřady ochranu, kterou oba tak nutně potřebovali, odmítly. Když teď slovenský policejní šéf dává Kuciakovým kolegům k dispozici personál a poplašná tlačítka, je už pozdě.
Jestli byla do vraždy zapletena vláda nebo státní oligarchové, jak se spekuluje, může ukázat pouze vyšetřování. Oproti tomu je už nyní jisté, že obvinění nedostatečné ochrany kritických novinářů platí i v přeneseném slova smyslu: když premiér Robert Fico reportéry, poukazující na nesrovnalosti při státních zakázkách, označil za „špinavé, protislovenské prostitutky“, přispěl tím k šíření atmosféry nenávisti. A když policejní šéf léta zadržuje vyšetřování pochybných propletenců státních orgánů s organizovaným zločinem, na které léta poukazují protikorupční aktivisté, vytváří tak atmosféru beztrestnosti.
Této zodpovědnosti se politikové zbaví až ve chvíli, kdy dokáží, že to se svým slibem úplného vyšetření myslí opravdu vážně. Šok čelních politiků nad první vraždou novináře ve slovenských dějinách, jakožto starost o mezinárodní image, jsou možná skutečné. Zůstávají však pochyby, jestli je Bratislava ochotná zjednat transparentnost, až se do hledáčku vyšetřovatelů dostanou podivné machinace mocných. A je otázkou, pokud se potvrdí zapletení italské ‚Ndranghety, jestli takové mezinárodní propletence Slováci vůbec mohou vyšetřit.
Nejpozději zde vyvstává otázka, jestli nejsou tyto vraždy netýkají také EU; Evropská unie má evidentně nový státoprávní problém, hrozící se přiostřit. To nemůže být Bruselu lhostejné. Mezinárodní pomoc při vyšetřování je smysluplná, tak jako to dělají např. FBI a evropské úřady na Maltě. Takové mise nemohou nahradit národní vyšetřovatele, ale mohou přispět ke zvýšení pozornosti a tlaku, aby neakceptovatelné vraždy novinářů nezůstaly bez odezvy. Evropa si na podobné špatné zprávy nesmí zvykat. Přesto jsou její možnosti nakonec omezené a zkušenosti z Malty nejsou ani po 4 měsících příliš povzbudivé: lidé v pozadí jsou stále neznámí, čin po první vlně rozhořčení zmizel z titulků novin a politické důsledky nejsou žádné.
