Hartusí, brojí proti migrantům a novinářům, rád pije a sotva chodí. Přesto anebo právě proto má současný prezident Miloš Zeman v českých prezidentských volbách největší šance úřad obhájit.
Když Miloš Zeman vyráží z Prahy na pravidelné cesty po vlastech českých, může se těšit na rozzářené očí svých příznivců. V úmyslně zvolených menších městech a obcích svolá Zemanova karavana prezidentovy příznivce do – z evropských peněz poněkud vylepšených – bývalých socialistických „kulturáků“. Dotazy i tázající jsou předem vybráni, stejně jako stále se vracející otázka: „Ochráníte i nadále naši krásnou, bezpečnou zemi před nájezdy teroristických ekonomických migrantů?“
To je chvíle, kdy se 73letý a 1,87 metru mohutný prezident na svém křesle pohne, vzhlédne napřed do nebe, potom nakloní hlavu ve směru dychtivě čekajícího davu, blahosklonně se usměje a hlubokým hlasem odpoví: „Podívejte, to je tak…“ A následující půl hodinu oslňuje svými skvělými řečnickými schopnostmi, s vtipem a pohotovostí, o sobě a o světě.
Jako František Josef I.
Politologovi Pavlovi Kopeckému to připomíná návštěvy Františka Josefa I. u svých českých a moravských poddaných: „Většina spodních 10 miliónů, pro které tu Zeman chce být, tak získá iluzi hodného tatíčka na Pražském hradě. Muže z lidu v sídle českých králů. Že Zeman nepohrdne dobrým jídlem a pitím, vytváří kombinaci, která se lidem zamlouvá.“
Na konci každého takového „občanské shromáždění“ prezidenta při lopotné chůzi do opancéřované limuzíny ‚made by Škoda‘ podpírá vlastní ochranka. Sám se Zeman už delší dobu pohybuje jen ztěžka. Má cukrovku a nervové potíže v jedné noze, při chůzi je odkázán na podporu. Nemoc probouzí u mnoha lidí pochyby, jestli může vydržet dalších 5 let. Jeho dvorní lékaři mu přesto pár dní před volbami atestují „skvělou formu“. To Zemanovy příznivce, jejichž oči v hospodě ještě několik hodin po návštěvě jejich idolu září nadšením, uklidňuje: „Pan prezident nás navštívil. Neuvěřitelné!“
Země stojí v pozoru
Čeští prezidenti vlastně podle Ústavy nejsou nic víc, než takovým lepším „zdravícím panákem“. Ve skutečnosti je ale hlava státu svého druhu republikánským monarchou. Před 100 lety byl jedním takovým zakladatel státu Masaryk, po r. 1989 pak Václav Havel, trochu také jeho nástupce, Václav Klaus. A teď Zeman. Vše, co hlavy státu řeknou, je jako zákon. Ať už má premiér 100x více pravomocí, prezident pro mnoho Čechů představuje rozhodčího v ringu. Když při jeho příchodu do místnosti zazní fanfáry ze Smetanovy Libuše, stojí země v pozoru.
Zeman si to užívá obzvlášť před volbami, sází na výhody držitele úřadu. Přímé konfrontaci se svými osmi statečnými soupeři a médii jde z cesty. Na rozdíl od nich také nepovede žádnou volební kampaň, slíbil při ohlášení své poslední kandidatury. Přitom má ze všech největší plakáty, placené podnikateli, kterým Zeman zprostředkoval obchody v Číně a Rusku. Televizním debatám se vyhýbá; nedůvěřuje totiž kritickým moderátorům důležitých médií.
„Měli by je zlikvidovat“
Během konference o hedvábné stezce v Pekingu se pokusil na svého ruského kolegu Vladimíra Putina udělat dojem zvráceným vtipem: „Je tu příliš mnoho novinářů, měli by se zlikvidovat.“ To už bylo příliš i na šéfa Kremlu, který odpověděl: „Hned je odstranit snad není nutné, stačilo by jejich počet zredukovat.“
Pražská média se pomstila po svém. Investigativní kanál DVTV, jemuž jako jednomu z mnoha nebyl poskytnut rozhovor, přenášel 20 minut záběr na prázdnou prezidentovu židli. Zeman raději využívá spřízněného šéfa jedné malé soukromé televizní stanice, aby se tam týdně postavil otázkám.
Tamní otázky mu jsou příjemné. I dotazy spolumoderátorky Alexandry Mynářové, která – jaká náhoda – je manželkou Zemanova kancléře. Mimo jiné se „ptá“, jestli jejího „skvělého manžela“ i nadále zaměstná jako kancléře. Zeman ji uklidní: „To přece víš, Alexandro!“ V tomto duchu rozhovor pokračuje.
Zeman se během svého prvního funkčního období řídil především průzkumy veřejného mínění. Rád opakuje, že „jen idiot nemění své názory“. Jestliže ještě v r. 2013 na Hradě slavnostně vyvěsil vlajku Evropské unie, srovnává dnes spolu s většinou Čechů Unii v nejlepším případě s bývalou nadvládou sovětského impéria. Je pro referendum o vystoupení České republiky z EU, hlasoval by ale pro setrvání, protože by jeho země bez předností vyplývajících z členství v Unii neobstála.
Obhajoba eura
Čína pro něj vždy představovala rudý hadr. Dnes v tamní televizi říká, že přijel, aby se „učil stabilizovat společnost“. Ve své nástupní řeči varoval před nebezpečím pravicového radikalismu. V r. 2015 řeční po boku člověka, který chce z „muslimů udělat kostní moučku“.
Anexi Ukrajiny srovnal s okupací Československa v r. 1968. Dnes před Radou Evropy mluví o „uzavřené záležitosti“ a požaduje konec protiruských sankcí. Konzistentní je Zeman především v uprchlické otázce, přičemž je v tom zajedno se svými protikandidáty i se zbývajícími zeměmi Visegrádské čtyřky. Přitom je dost chytrý, aby své postoje nevyhrotil jako Maďar Viktor Orbán nebo Polák Jarosław Kaczyński. Záleží mu na dobrých vztazích s Německem. Jen v jednom bodě je Zeman jiného názoru, než jeho lid: prosazuje rychlé zavedení eura, mimo jiné proto, že se jeho země nachází v dobré situaci a splňuje všechna kritéria.
Právě nyní Zeman neústupně trvá na premiérovi Andreji Babišovi, i když ten při svém prvním pokusu o získání důvěry vlády selhal a je podezřelý z podvodu s dotacemi EU.
Bratříčkuje se se starými komunisty stejně jako s rasistou Tomiem Okamurou. Vše z důvodu znovuzvolení. To se zdá být jisté, pokud výše zmínění mobilizují své příznivce. Okamura k tomu už své věrné vyzval. Komunisté a Babiš, z toho se dá s určitostí vycházet, to učiní rovněž.
