Evropský komisař pro uprchlíky ostře kritizuje členské země. Zároveň připouští, že EU musí deportovat více lidí. Nakonec se ve většině případů jedná o ekonomické uprchlíky. Rozhovor pro Die Welt připravili Jean-Marc Leclerc a Edouard de Marechal, z francouzštiny do němčiny ho přeložila Bettina Schneiderová.
Itálie je nucena přijímat stále více uprchlíků. Obrovský tlak, pod kterým je tato jihoevropská země, nyní přinutil i Brusel k reakci. Evropský komisař pro uprchlíky Dimitris Avramopoulos se uplynulou neděli účastnil krizového zasedání ministrů vnitra Itálie, Francie a Německa, které se konalo v Paříži. V rozhovoru bývalý starosta Athén a řecký ministr zahraničních věcí vysvětlil, co bylo během setkání rozhodnuto.
DIE WELT: Itálie kvůli neutuchající uprchlické vlně hrozí uzavřením svých přístavů. Podniknete v tomto ohledu něco?
Dimitris Avramopoulos: Itálie se v současné době nachází ve svízelné situaci a my jí pomůžeme. Politicky to už děláme, i fanančně a materiálně. Některých úspěchů jsme již dosáhli, své úsilí ale ještě musíme zdvojnásobit, abychom dokázali tento nápor zbrzdit. Naše spolupráce s Ankarou nám například umožnila uzavřít uprchlickou trasu mezi Tureckem a Řeckem. Teď potřebujeme solidaritu všech členských zemí Evropské unie na pomoc Italům.
DIE WELT: Byl to důvod ministerského setkání z minulého týdne v Paříži?
Avramopoulos: Ano, setkali jsme se, abychom Itálii ujistili, že ji nadále podporujeme a zároveň hledali evropská řešení. Dohodli jsme se během toho na čtyřech zásadních bodech: na přípravě kodexu chování pro neziskové organizace, na pomoci Libyi při ochraně svých hranic na moři a na souši, zefektivnění naší deportační politiky v případech ilegální migrace a rychleji provádět přesidlování. O těchto opatřeních bude ve čtvrtek jednat i 28 ministrů vnitra v Tallinnu.
DIE WELT: Itálie také hrozí, že přesměruje lodě do francouzských přístavů. Musí Francie otevřít své přístavy pro lodě s uprchlíky?
Avramopoulos: Pro nás je prioritou včasnější zásah, aby se zmenšil příliv uprchlíků do Itálie a dalo se tak zabránit tragédiím ve Středozemním moři. Je jasné, že v tom nemůžeme nechat a také nenecháme Itálii samotnou. Situace je už naprosto neudržitelná. A setkání ministrů v Tallinnu musí přinést konkrétní odpovědi.
DIE WELT: Nepřispívá sama Evropa svou péčí o tzv. „boat people“ už od libyjských břehů k nárůstu uprchlíků?
Avramopoulos: Tím jste zmínil velmi citlivé místo. Je pravdou, že se Libye změnila v ráj převaděčů. A je velmi těžké tam najít partnera ke spolupráci. O to důležitější je zemi stabilizovat. Abychom zachránili životy a bojovali proti obchodu s lidmi, uskutečnili jsme už námořní operace „Sofia“ a „Triton“. Podporujeme libyjskou pobřežní hlídku a posilujeme naši spolupráci se sousedními zeměmi Libye.
DIE WELT: Jedná se převážně o hospodářský migrační fenomén?
Avramopoulos: Ano, a to dělá italskou situaci ještě složitější, protože většina nově příchozích podává žádosti o azyl. Registrační místa nebo i orientační centra, takzvané hotspoty, už jsou přetíženy. Musí se vytvořit další. Všechny osoby, které nepotřebují mezinárodní ochranu, se musí co možná nejrychleji vrátit do své vlasti a to za lidských podmínek. Při tom jim budeme pomáhat, tak jak jsme to dělali i v minulosti.
DIE WELT: Emmanuel Macron chce obnovit Evropu. Dělá toho Francie v souvislosti s migrační krizí dost?
Avramopoulos: Francie se k problému od začátku stavěla velmi zodpovědně. Sama stojí pod velkým tlakem, především v Calais. Ale může se angažovat ještě intenzivněji. Například při finanční spoluúčasti na svěřeneckých fondech pro Afriku: Řím přispěl 4 miliony eur, Německo 50 miliony, Francie jen 3 miliony. To je příliš málo.
DIE WELT: Měly by se třeba přehodnotit Dublinské dohody, které dostaly Itálii a Řecko do tak těžké situace?
Avramopoulos: Dublinské dohody byly koncipovány za zcela jiných podmínek, než které panují dnes. Předpokládají, že žadatel o azyl smí svou žádost podat pouze v zemi příchodu do Evropy. Je to nespravedlivý systém, protože tak leží celá tíha migrační vlny pouze na hraničních zemích Evropské unie. Nyní je ale žádána pomoc všech zemí.
DIE WELT: Které země se zdráhají pomoci?
Avramopoulos: Maďarsko, Polsko a Česká republika nejsou ve věci přesidlování migrantů ochotny spolupracovat. Proti těmto zemím jsme již zahájili sankční řízení, které může skončit až u nejvyššího evropského soudu. Nejsem z toho zrovna šťastný, ale musíme se vůči zemím, které svoje povinnosti plní, zachovat spravedlivě.
DIE WELT: Z Francie se pouze 1 z 10 uprchlíků vrací do své vlasti. Ani Německo mnoho z odmítnutých žadatelů o azyl nedeportuje. Nezískala by Evropa na důvěryhodnosti, kdyby osobám se zamítnutými žádostmi účinněji pomáhala s návratem?
Avramopoulos: Ano, samozřejmě, návrat do vlasti je důležitým aspektem globální migrační politiky. Evropské země musí počet deportací zvýšit, protože je jich domů posíláno příliš málo. Evropská unie všechny snahy o návrat podporuje, ve všech členských zemích EU.
DIE WELT: Ale v jakém měřítku, můžete to přesně specifikovat? Máte přehled o tom, kolik skupinových letů se už uskutečnilo?
Avramopoulos: Od začátku roku zorganizovala Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) 168 letů a podpořila návrat 7886 migrantů do jejich vlasti. Naše největší výzva spočívá ve zvýšení počtu navrátilců a ve spolupráci s jejich zeměmi původu, aby své lidi opět přijaly. U nich ovšem narážíme na velký nedostatek politické vůle, který naši úlohu hodně komplikuje.
Dimitris Avramopoulos (nar. 6. června 1953 v Athénách) je řeckým politikem a diplomatem. Od r. 2014 je komisařem pro migraci, vnitřní záležitosti a občanství v Junckerově komisi. Vystudoval práva a politologii na Athénské univerzitě a absolvoval postgraduální studium se specializací na mezinárodní organizace na Boston University a evropská studia na Université Libre de Bruxelles. Od r. 1980 do r. 1993 by činný jako diplomat, nejdříve na Ministerstvu zahraničních věcí v Athénách, od r. 1988 do r. 1992 jako řecký konsul v Lüttichu. Ve stejném roce zastupoval Řecko na vídeňské Konferenci pro spolupráci a bezpečnost v Evropě.Od r. 1993 je členem řecké konzervativní strany Nea Dimokratia.
