Obzvlášť Rusko je zodpovědné za vraždy v Aleppu. Aby ztížila další válečné zločiny, musí Evropa proti Putinovi nasadit jedinou účinnou zbraň, kterou má. Komentář Steffena Dobberta pro Die Zeit.
Důležitost některých dní si někdy uvědomíme až s odstupem. Čtvrtek 13. prosince 2016 zřejmě takovým dnem bude. Dnem, který vejde do dějin jako jeden z nejsmutnějších dní desetiletí. Jeden z těch dní, kdy se kvůli barbarství v Aleppu stydíme být příslušníky lidské rasy. Připomíná nám genocidu v Rwandě a srebrenický masakr; připomíná nám, že i tehdy svět dlouho přihlížel a nezasáhl.
Ještě přesně nevíme, kolik lidí bylo ve východním Aleppu popraveno, kolik jich uhořelo nebo bylo zavaleno v sutinách a kolik žen a dětí si stačilo zachránit holý život.
Již téměř 6 let zuří v Sýrii válka. Tato bitva, která původně začala jako pokojná revoluce proti diktátorovi Asadovi, mezitím vyhnala, zranila nebo připravila o život statisíce lidí. Ani pádu Aleppa válka neskončí. Co proti tomu už můžeme dělat? Mohli bychom se rezignovaně zeptat.
Odpovědí nemůže být nicnedělání.
Postupující pozemní síly, vraždící i civilisty jsou vojáci a žoldáci Bašára al-Asada. Ale bez účasti Ruska, které do války před rokem vstoupilo, by toho už dávno nebyly schopny. Ruské vojenské letectvo jim za podpory Íránu a hnutí Hizballáh vybombardovalo cestu.
Muž, který po Asadově boku a po váhání amerického prezidenta Obamy rozhoduje, kolik lidí v Sýrii zemře, se jmenuje Vladimír Putin. „Ruská armáda své úkoly z velké části splnila.“ Proto má dojít ke stažení většiny vojenského kontingentu ze Sýrie. Obě tyto věty vyslovil Putin již 14. března tohoto roku. Na před devíti měsíci oznámené stažení však následoval pravý opak.
Pokud někdo dělá něco jiného, než říká, můžeme to nazvat lží. Měsíce již Vitalij Čurkin jako stálý zástupce Ruska u OSN, stejně jako ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov a samotný Putin opakují své syrské lži. „V Aleppu běží operace, jejíž cílem je přesunout civilisty do bezpečí“, prohlásil minulý týden při setkání Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě v Hamburku ruský ministr zahraničí. Poté následovala poslední bitva o Aleppo. I poslední oznámení, že nyní, když už je většina Aleppa obsazena, bude následovat příměří, patří do této kategorie ruské lživé diplomacie.
Co tedy dělat? Pokud nemůže Rada bezpečnosti OSN plnit své cíle, protože Rusko a Čína díky svému právu veta všechna usnesení vedoucí k ukončení bojů blokují, je třeba reagovat jinak. Výměnou vlády ochromená americká administrativa v následujících týdnech žádnou červenou linii nenavrhne, ani nedojde ke změně jejího angažmá v Sýrii. Ergo: záleží na evropské zahraniční politice.
https://youtu.be/pDtuJ0DTEns
Rada bezpečnosti OSN 13. prosince 2016: "To se vůbec nestydíte?" Samantha Powerová, velvyslankyně USA v OSN, kritizuje Rusko za barbarství a válečné zločiny, kterých se dopouští v Sýrii. Na to byla atakována svým ruským protějškem.
Apokalypsa v Aleppu není žádný automatizmus
Evropská unie, jakožto suma svých členských zemí, disponuje proti Rusku účinným potenciálem. Během ukrajinské války ho poprvé nasadila. Nebyly to tanky, stíhačky ani raketomety, ale hospodářské sankce, které válku uprostřed Evropy utlumily. Zejména sankce na finančním trhu v reakci na protiprávní anexi Krymu zadržely Putina od dalšího obsazování Ukrajiny.
Co zachránilo Ukrajinu od nejhoršího, může fungovat i v Sýrii. Nové protiruské hospodářské sankce vázané na kremelské vojenské angažmá v Sýrii. Apokalypsa v Aleppu není žádný automatizmus. Možná se jí dalo zabránit, pokud by bylo jasné, jaké důsledky při nasazení ruských bombardérů a dalším porušování lidských práv hrozí.
Cíl Ruska v Sýrii je jasný
Ve čtvrtek (15. prosince, článek pochází ze 14. prosince – pozn. překl.) se setkají šéfové vlád 28 zemí Evropské unie na svém posledním letošním zasedání. Stejně jako v posledních letech bude tvořit zahraniční politika podstatnou část jejich agendy. Po tomto 13. prosinci a obrazech hrůzy z Aleppa bude válka v Sýrii nejdůležitějším tématem rokování. Samozřejmě že šéfové vlád po x-té označí viníky syrských válečných zločinů – to ale nestačí.
Je mýtem, že Rusko táhlo do syrské války proto, aby bojovalo proti IS. Cíl Kremlu v Sýrii je jasný: podpořit diktátora Asada, i kdyby to mělo stát stovky nebo tisíce životů nevinných civilistů. V Putinových mocensko-politických výpočtech nehrají čísla žádnou roli. Na co by ale i samotný ruský autokrat musel reagovat, jsou jasné důsledky v případě dalších válečných zločinů.
Mohli bychom také zcela jednoduše argumentovat: jinou realistickou a účinnou zbraň než sankce EU nemá. Nepochopitelné události z 13. prosince 2016 v Aleppu by měly být dostatečným důvodem, je konečně nasadit.
