Rusko se cítí ohroženo, aspoň to tvrdí ruská vláda. NATO je prý agresivní a obklíčilo Rusko. I v Německu se tato argumentace setkala s pochopením: Die Linke (též Levice, pohrobek východoněmecké komunistické SED), AfD (Alternativa pro Německo) a nově také SPD (tradiční německá sociální demokracie) ochotně moskevské nesmysly papouškují – viz heslo řinčení zbraněmi (Säbelrasseln). Je nejvyšší čas podívat se na fakta. Komentář Christiana Kreutzera pro t-online.de.
Jedním z faktů je: od r. 1991 vstoupilo do NATO 12 bývalých komunistických zemí – je třeba zdůraznit, že na vlastní důrazné přání, ne pod nátlakem, jako to bylo v případě Varšavské smlouvy. Vstoupily do NATO, která Rusko považovala za blízkého partnera, ne za protivníka, který má být obklíčen.
Dnes máme před sebou jiné Rusko:
- Rusko, které označuje Západ za svého nepřítele.
- Rusko, které v tomto století napadlo – ať už otevřeně, nebo skrytě – 2 své sousedy: Gruzii a Ukrajinu. Přitom Moskva cíleně obchází všechny mírové dohody a má na svědomí tisíce obětí.
- Rusko, které pomocí lží, štvavých kampaní, manipulací a propagandy za pomoci Kremlem řízených médií a spoluprací s extrémně pravicovými stranami pracuje na destabilizaci Západu. Pro experty to představuje část „hybridního (skrytého) vedení války„. Tato válka rozhodně není neškodná. To bylo např. vidět na hysterických reakcích na cílenou lež o znásilnění německé dívky ruského původu Lisy syrskými uprchlíky.
- Rusko, které při obřích vojenských manévrech několikrát ročně nezakrytě nacvičuje invazi do zemí NATO, v Baltu i jinde provádí klamné útoky nebo pro změnu cvičně prochází scénáře jaderného útoku proti Švédsku.
- a konečně Rusko, které v Sýrii nejspíš právě pomocí bombových útoků, namířených proti nemocnicím a civilnímu obyvatelstvu, pomáhá k vítězství jednomu z nejkrutějších diktátorů světa.
A Západ? Pokud bychom věřili triu AfD, Levice a SPD, měl by mít Západ velmi špatné svědomí. Dovolil si totiž vyslat 4.000 vojáků jako symbolickou ochranu svých členů: Polska a pobaltských zemí.
Koho zajímá, že to je jen reakcí na oznámení ruského ministerstva obrany, přesunout na opačnou stranu několik dalších desítek tisíc vojáků? Je jedno, že údajnému „řinčení zbraní“ NATO předchází dunění děl, výhrůžky, nadávky a několikanásobně větší nahromadění vojsk. Hlavně když si volič všimne zdánlivého pacifizmu.
Je to vlastně zbytečné zdůrazňovat, ale pro jistotu ještě jednou k zapsání: ne, nesmíme upadnout do nových závodů ve zbrojení. Ano, je třeba posílit komunikační kanály s Moskvou. Tak jak se to právě děje v případě Rady NATO-Rusko. Otázkou je, jak se jednání povedou. Rozhovory jsou základem, tlak ale nesmí chybět (zatím veškeré dohody, např. v otázce Ukrajiny, Rusko okamžitě zase porušilo – pozn. překl.).
V případě diplomatických vztahů s Ruskem má Německo, se svými více než 70 lety zkušeností po 2. světové válce, obzvlášť velkou zodpovědnost. Kdo ze sebe dělá hlásnou troubu demokracii nepřátelské Moskvy, zřejmě něco nepochopil.
