Süddeutsche Zeitung vydala 27. prosince rozhovor s policejním psychologem Jensem Hoffmannem, který se zabýval hlavně psychopaty, v této souvislosti se ale řeč stočila i na ruského prezidenta Vladimíra Putina. Hoffmann je i vedoucím renomovaného Institutu psychologie a managementu ohrožení v Darmstadtu. Management ohrožení zkoumá příčiny násilí a využívá se při prevenci násilných činů v kriminální praxi. Nejnovější Hoffmannova kniha „Rozklíčování lidí“ (v originále „Menschen entschlüsseln“) se zabývá různými osobnostními typy a psycholog v ní zastává tezi, že jsou, díky svým dispozicím, ve vedoucích hospodářských a politických pozicích nadprůměrně zastoupeni psychopati.
Psáno pro Svobodné fórum, kde článek vyšel 3. 1. 2015.
Otázku, zda je Putin psychopat, si v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajině či jeho otevřeným vyhrožováním atomovými zbraněmi klade stále více lidí. Kriminální psycholog Jens Hoffmann tuto obavu rozptyluje jen částečně: „Aspoň primárně psychopatem není. Psychopat se vyznačuje absencí emocí, ruský prezident oproti tomu disponuje příliš mnoha emočními vazbami; na druhou stranu, na narcistu je zase příliš vyrovnaný. Je to dominantní typ, který se rád vidí jako ‚vůdcem smečky‘. Takových je mnoho.“ Hoffmann pak dodává, že se americký prezident Barack Obama dopustil velké chyby, když přirovnal Rusko k regionální velmoci. To podle psychologa vyvolalo eskalaci.
Oproti tomu Putin respektuje německou kancléřku Angelu Merkelovou. To má svůj původ v kuriózní příhodě, která lecčemu o uvažování ruského vůdce také napovídá: v r. 2014 v Soči s sebou Putin na schůzku s Merkelovou přivedl velkého psa, ačkoliv je známo, že se jich německá kancléřka bojí. Merkelová však zachovala chladnou hlavu a jen suše poznamenala, že „alespoň teď nesežere žádného z novinářů“. Tím dala najevo: „Vím, co tu hraješ za hru, ale mně nerozházíš.“ Mocí posedlí lidé, jako je Putin, se v podobných situacích vyžívají. Kdyby Merkelová v jeho „testu“ neobstála, byl by jeho následné chování už jen pohrdavé.
Podle Hoffmanna v sobě ruský prezident snoubí dva až tři osobnostní typy: „Putin je primárně dominantní osobnostní typ“.
K typologii dominanta Hoffmann dodává: „Určité osobnostní typy jsou agresivnější a proto se lépe prosazují. Dominant miluje, být na vrcholu. A protože je jeho psychologickým motivem dominance, nemá zábrany s rozdáváním ran. Ve své extrémní formě je dominant sadistou, který se vyžívá v tom, když může někoho před ostatními ponížit a přihlížet jeho bezmoci.“
Hoffmannem použitá terminologie využívá následujích 15 osobnostních typů: narcistický, dramatický, strukturovaný, ostražitý, psychopatický, dominantní, pasivně-agresivní, oddaný, citlivý, samotářský, excentrický, nestálý, negativistický, pesimistický a obětavý.
Pro kohokoliv je však zřídka určující pouze jeden typ, u Putina se jeho dominance mísí s narcizmem, částečně se objevují i psychopatické rysy, např. při jeho válečných výpadech na Ukrajině v Sýrii, kde nejeví sebemenší náznaky strachu. Jak se však dá na dálku stanovit podobná diagnóza? Není to spíš věštění z křišťálové koule? Na to psycholog odpovídá: „Děláme to neustále. Jedná se o nepřímé osobnostní posouzení. Využíváme k tomu různé zdroje, které jsou zrovna k dispozici a na jejich základě stanovíme hypotézu o psychologickém profilu dané osobnosti. Na světě je sice 7 miliard lidí, ale je jen 15 osobnostních typů.“ K tomu je samozřejmě nutné přičíst různé regionálně-kulturní odlišnosti, např. v temperamentu. „Bylo by velkou chybou posuzovat lidi v jiných kulturách prizmatem vlastní kulturní bubliny“, dodává Hoffmann.
