Odbornice na mobilitu Katja Diehlová se ve své knize „Pryč z autokracie“ zasazuje o inkluzivní dopravní transformaci, jejímž cílem je společnost, v níž může každý omezit pohyb autem a občané budou mít svobodu volby dopravy.
REKLAMA
Proč transformace dopravy postupuje tak pomalu a jak to můžeme změnit? Odbornice na mobilitu Katja Diehlová našla odpovědi ve své nové knize „Pryč z autokracie“ (Raus aus der Autokratie). Magazín Utopia s ní hovořil o alternativách k automobilu na venkově, rodičovských taxících a inspirativním příkladu Paříže.
Utopia: Ve své nové knize se provokativně ptáte, jak došlo k tomu, že se nejmilejším dítětem Němců stalo auto, a ne – jak by bylo nasnadě – dítě. Nakolik dnes dáváme přednost autům před vlastními dětmi?
Katja Diehlová: Když se ohlédnu za generací svých rodičů, zažili svět, ve kterém se auta téměř nevyskytovala. I já jsem prožila dětství na venkově, kde jsme se pohybovali bez dozoru rodičů. Dnes je to v mnoha částech Německa nemyslitelné.
Ve starých dětských knížkách, jako je „Pět kamarádů“, se děti vydávaly i na několikadenní výlety. Tábořili bez doprovodu dospělých. Dnešní děti si to asi těžko dovedou představit. Žijí ve světě, který byl vytvořen pro dospělé – zejména pro auta, a ta je omezují.
Utopia: Termín „rodičovský taxík“ (nebo také „mamataxi“, pozn. PQ) kritizuje skutečnost, že mnoho dětí dnes vozí do školy rodiče. Ve své knize uvádíte odpovídající čísla: v roce 1976 chodilo 90 % prvňáčků do školy samo, v roce 2018, tedy o dobrých 40 let později, jich 43 % bylo do školy odvezeno autem. V konečném důsledku vede mamataxi ke stále většímu počtu rodičovských taxíků, protože cesty do školy jsou stále nebezpečnější. Jak z toho ven?
Diehlová: Zejména rodiče by samozřejmě měli usilovat o to, aby jejich děti mohly zažít vlastní pohyb, aniž by na ně museli neustále křičet: ale jen k dalšímu rohu! Nebo: pozor, auto! Ale v konečném důsledku jde o nadvládu aut obecně: nemusíme se auta vzdát hned, ale měli bychom se osvobodit od závislosti na něm.
Pryč z autokracie“
Utopia: „Pryč z autokracie“ – slovní hříčka naznačuje, že vaše kritika aut jde daleko za obvyklé povědomí o problému – tedy že auta škodí životnímu prostředí…
Pryč z autokracie – vzhůru k mobilitě zítřka!
Kniha německé odbornice na mobilitu Katjy Diehlové „Pryč z autokracie“ vyšla v květnu 2024 (S. Fischer Verlage, 20 €).
Odbornice na mobilitu a autorka bestsellerů Katja Diehlová se ve své druhé knize zabývá sociálními výzvami spojenými s transformací dopravy. Proč se nic neděje? Proč nedosahujeme žádného pokroku, přestože máme znalosti pro udržitelnou mobilitu? Jakou roli hraje průmysl, politika a média? Katja Diehlová hovoří s řadou odborníků a projektantů, kteří již na přeměně dopravy pracují. „Pryč z autokracie“ je nepostradatelná kniha pro lidi, kteří chtějí žít v udržitelném světě.
Diehlová: Německé auto jezdí v průměru 45 minut denně, zbytek času stojí a zabírá veřejný prostor. V průměru sedí pouze 1,075 člověka v autě během dojíždění do práce. Pneumatiky automobilů jsou největším zdrojem mikroplastů na světě a výstavba silnic vede k nepropustnosti půdy. Mimochodem, elektromobil na těchto problémech nic nemění. Auto se vyplatí jen proto, že všechny náklady jsou externalizovány, protože máme privilegium služebních vozů, protože máme skvělé leasingové sazby atd. Platíme za to všichni jako „s auty solidární společnost“, i když ne každý autem jezdí. To bychom měli změnit na „solidární společenství mobility“, pokud by bylo po mém.
Lidé mi často říkají, ať ukážu jen ty krásné stránky. Jak skvělá budou v budoucnu města a venkov. Pravdou je, že automobilová privilegia musí zmizet, jinak se těch skvělých prostor nikdy nedočkáme.
Utopia: Ale na venkově se bez auta neobejdete – s tím by asi většina lidí souhlasila. Jak mohou tamní lidé překonat závislost na autě?
Diehlová: Ano, je to složité: na jedné straně se mnoho lidí vědomě rozhodlo pro automobil, na druhé straně venkovské struktury často nejsou přátelské k cyklistům a chodcům. Přesto existují způsoby, jak to změnit.
REKLAMA
Potěšilo mě, že sdílení automobilů v loňském roce zažilo skutečný rozmach, a to nikoli ve městech, jak všichni tvrdí, ale zejména ve venkovských oblastech. To ukazuje, že alternativní koncepty mobility se pomalu prosazují i u nás.
Mnoho lidí si nyní také kupuje elektromobil. Ten často parkují v garáži, protože tam mají wallbox, kde ho mohou nabíjet. Mít auto pro každou osobu v domácnosti je však nesmysl. Na venkově je 10 % cest kratších než jeden kilometr a 50 % cest je kratších než pět kilometrů. 75 % cest je uvnitř obce. Zde lze obrovskou část jízd automobilem nahradit.
Pokud tedy budeme myslet dopředu, můžeme si ponechat rodinné auto, které bude jednou plně elektrické a možná se bude dokonce nabíjet z vlastního fotovoltaického systému. Druhé a třetí auto už nebude potřeba. Užitečné by mohlo být i sdílení aut a soukromé e-koloběžky. Často vídám lidi, kteří tyto koloběžky používají k překonání poslední „last mile“ na nádraží, protože tam nemusí existovat dobré autobusové spojení.
Paříž vrací lidem jejich prostor
Utopia: Jak mohou lidé tuto změnu zvládnout, i když je tak obtížná?
Diehlová: Jedním z tipů je vést si deník, do kterého si zaznamenáte, proč a kdy auto používáte. Často si pak uvědomíte, že mnoho cest je uskutečněno z pohodlnosti. První kilometr ve spalovacím motoru je obzvláště problematický, protože při něm vzniká velké množství výfukových plynů. Tato úvaha – chci kvůli své pohodlnosti dýchat špatný vzduch? – může lidi motivovat k používání alternativních řešení.
To neznamená, že se auta úplně zbavíte, ale že budete prostě zvědaví a vyzkoušíte si některé cesty bez použití automobilu. O víkendu, kdy nejste ve stresu, se do toho můžete pustit a třeba i objevit výhody – například ujet určitou vzdálenost na elektrokole a vyhnout se tak návštěvě posilovny.
Utopia: Většina německých měst se také stále potýká s přechodem na novou dopravu; úspěšné příběhy v oblasti ekologie píší jiní. Ve vaší knize uvádíte: „Paříž je město, které je pravděpodobně nejradikálnější v tom, že vrací lidem prostor, který byl dříve vydán na pospas výhradně autům“. Jak se to Paříži daří?
Diehlová: V osobě Anne Hidalgo má Paříž starostku, která prostě dělá správné věci a uznává, že některé věci jsou neoddiskutovatelné. Během volební kampaně prohlásila, že chce Paříž vrátit lidem, že chce Paříž udělat zelenější a proměnit ji v nové město malých vzdáleností. Vzdělání, kultura, lékaři, nákupy, koníčky – vše by mělo být dostupné do 15 minut.
Po svém zvolení tento přístup zakotvila v zákoně, aby následující politici nemohli vše tak snadno zvrátit, jako se to stalo například v Berlíně (po posledních volbách, v nichž zvítězila CDU; pozn. PQ). Každých pár měsíců se v Paříži objeví novinky, které vás prostě ohromí. Do Paříže nyní dojíždí více lidí na kole než autem. Potřebujeme politiky, kteří budou kopírovat to, co dělá Anne Hidalgo.
Transformace dopravy: „Lidi, kde jste byli?“
Utopia: Po nedávné reformě zákona o ochraně klimatu již spolkový ministr dopravy ani nemusí dosahovat klimatických cílů pro své odvětví…
Diehlová: Doufala jsem, že svou první knihou „Autokorekce“ (Autokorrektur) podnítím změnu pohledu na rozhodování. Chtěla jsem v nich probudit empatii tím, že ukážu, že lidé jsou kvůli automobilovému systému v podstatě nemobilní a vyloučení. Nešlo mi jen a konkrétně o spolkového ministra dopravy nebo podobné úřady, ale také o vedoucí pozice ve velkých firmách.
Mohli by například vést kampaň za to, aby společnost poskytla nejen služební auta pro některé zaměstnance, ale pracovní kola nebo rozpočet na mobilitu pro všechny. Nebo za odměňování zaměstnanců, kteří jezdí do práce na kole. Ale pokud jde o iniciování takových věcí ve velkém měřítku, vždy se musíte vypořádat se strukturami, kde jsou u moci muži, kteří všichni jezdí auty. V posledních desetiletích se ani v představenstvu železnic nevyskytují zrovna lidé, kteří jsou zcela drážní. Pro mě je to extrémně nerovnoměrné rozložení moci, které je projevem dominance automobilu na všech úrovních.
Utopia: Jaký je váš apel na lidi, aby byla transformace mobility úspěšná?
Diehlová: Lidé, kteří jsou velmi spokojeni s automobilovým životním stylem, ho velmi intenzivně brání a často si jen hledí svého. Byla bych ráda, aby si uvědomili svou odpovědnost za vytvoření něčeho lepšího pro ostatní.
Podporovatelům transformace dopravy bych vzkázala: vytvářejte vazby. Pro svou knihu jsem hovořila také s ministrem dopravy v Gentu Filipem Watteeuwem. Když zavedl město bez aut, musel se svou rodinou žít šest týdnů na utajeném místě, protože mu poštou chodily nábojnice. Vyprávěl mi, že při své první projížďce na kole po novém Gentu jen čekal, až přiletí první pytlík s barvou. A pak všichni stáli u silnice a říkali, dobrá práce, palec nahoru! Zastavil kolo a řekl: „Lidi, kde jste byli?“
Katja Diehlová je autorkou bestsellerů, řečnicí, podcasterkou a konzultantkou, která se zaměřuje na mobilitu, novou práci a rozmanitost. Po kariéře novinářky a tiskové mluvčí pracovala Katja 15 let na vedoucích pozicích v korporacích v oblasti logistiky a mobility. Nyní sdílí svou vizi mobility zaměřené na člověka a pozitivní vliv na klima v rámci svého poradenství společnostem a začínajícím podnikům, zejména v oblasti spolupráce a alternativních způsobů mobility. Katja Diehlová v současné době radí představenstvu politického hnutí Volt Germany, společnosti International Data Group (IDG), ministru dopravy Bádenska-Württemberska a rakouskému spolkovému ministrovi pro ochranu klimatu, životní prostředí, energetiku, mobilitu, inovace a technologie. V roce 2022 se její první kniha „Autokorrektur – Mobilität für eine lebenswerte Welt“ (Autokorektura – mobilita pro svět, ve kterém stojí za to žít, Fischer Verlage, 2022) užšího výběru na cenu Handelsblatt za knihu o německém hospodářství a získala Cena čtenářů Německé ceny za knihu o podnikání roku 2022.
