Generace Y a Z jsou mnohými považovány za líné. Sociolog Martin Schröder tvrdí, že takové rozdíly neexistují. V rozhovoru vysvětluje, proč na těchto předsudcích stále lpíme a kdo z nich profituje.
Video tiktokové influencerky jasně ukázalo, co většina lidí už dávno tušila: generace Z, tedy ti, kteří se narodili od konce 90. let, nemají chuť pracovat. Ve videoklipu je vidět mladá žena, která pláče: „Osmihodinová pracovní doba je úplně šílená!“. Podle ní jí pak už nezbývá žádná energie na volný čas.
Psychologie bohatství a vliv peněz na duševní zdraví
Údajně líná generace Z a o něco starší generace Y jsou proto v současnosti velmi diskutovaným tématem. Mnohé domněnky však vycházejí pouze z každodenních pozorování. Martin Schröder, sociolog ze Sárské univerzity, nyní zkoumal, nakolik jsou tyto atributy pravdivé.
RND: Pane Schrödere, proč v současné době tak často hovoříme o domnělých nebo skutečných generačních rozdílech?
Martin Schröder: Nemyslím si, že je to nový jev, ale že tomu tak bylo vždy. Existují spisy ze starého Řecka, v nichž jsou mladí obviňováni z toho, že už nechovají respekt ke starším. Je samozřejmě zajímavou otázkou, proč jsou tato vzájemná obvinění v naší mysli tak hluboce zakořeněna.
RND: Nedávno jste se zabýval mezigeneračními rozdíly. Jak k tomu došlo?
Schröder: V tomto případě mě oslovila literární agentura právě proto, že téma bylo tak fascinující. Měl jsem napsat knihu o tom, že generace Y a Z nechtějí pracovat. Všichni to vlastně vědí a já bych to měl vědecky dokázat. Pak mě napadlo, že se s nedostatkem motivace k práci setkávám u studentů na svých seminářích neustále a že bych to určitě mohl snadno dokázat.
„Inteligence je rozdělena velmi nerovnoměrně“
RND: A našel jste mezigenerační rozdíly?
Schröder: Celkem jsem použil téměř 600 000 průzkumů, kterých se zúčastnili lidé z více než 100 zemí. Během práce na projektu jsem si trochu zoufal, protože jsem mezi generacemi neviděl téměř žádné rozdíly. Říkal jsem si, že jsem asi něco udělal špatně. Mé a každodenní vnímání nás všech by se přece mělo v datech nějak odrážet.
RND: A našel jste onu chybu?
Schröder: Chyba není, alespoň pokud vím, v mém výzkumu, ale spíš v našich předpokladech. Když mluvíme o generacích, předpokládáme, že postoje lze vysvětlit rokem narození lidí – bez ohledu na to, jak jsou zrovna staří a zda se jich ptám dnes, nebo za dvacet let. Tyto dva faktory jsou však zásadní: lidé s přibývajícím věkem své postoje mění. Například se stávají konzervativnějšími. A samozřejmě i postoje celé společnosti se v průběhu času vyvíjejí. Pokud statisticky zohledníte oba faktory, žádné generační efekty už nezůstanou. Zaměňujeme tedy účinky věku a společenských změn s účinky generační příslušnosti.
Jak problematický je sociální stát?
RND: Co to konkrétně znamená z hlediska motivace generací k práci?
Schröder: Souhrnně lze říci, že všichni máme menší motivaci k práci než dříve a že mladí lidé měli vždy menší motivaci než starší lidé. Generační rozdíly nejsou ani v tom, jak důležitá je dovolená a volný čas nebo jaká váha je kladena na dobrou pracovní dobu. To mimochodem neplatí jen pro Německo, údaje ukazují totéž i pro mnoho dalších zemí.
RND: Proč si myslíte, že generace nehraje v motivaci k práci žádnou roli?
Schröder: Když mluvíme o generacích, předpokládáme, že určité události, které určitá věková skupina zažila v období dospívání, charakterizují pouze tuto skupinu, ale po zbytek jejího života. To by bylo pravděpodobné například v případě první světové války, protože určité věkové skupiny byly v mládí těžce psychicky zasaženy. Jiné, které byly příliš staré nebo příliš mladé na to, aby mohly bojovat, však nikoliv. Důvody, které se často uvádějí pro dnešní generační dopady, jsou ve srovnání s tím vyloženě směšné. To, zda určité věkové skupiny vyrůstaly s textovými zprávami nebo WhatsAppem, neopravňuje k rozlišování těchto lidí na různé generace, ačkoli právě takové rozlišování lze v literatuře najít.
RND: Proč se stále snažíme vysvětlovat nejrůznější věci generační příslušností, když to vlastně vůbec nesouvisí?
Schröder: Myslím, že to má dva důvody. Zaprvé je pravdivé tvrzení, že mladí lidé mají ve srovnání s ostatními menší chuť pracovat. Nejedná se však o generační efekt, mladí lidé měli vždy menší motivaci k práci a my všichni máme dnes menší motivaci k práci než dříve. Druhý důvod je bohužel negativní: lidé prostě rádi diskriminují. Rádi škatulkujeme ostatní do skupin, a to nejlépe tak, abychom patřili do té lepší skupiny – například do skupiny pracovitých boomerů. To je také důvod, proč se výzkumům, které zpochybňují generační vlivy, věnuje jen malá pozornost. Moje zjištění ve skutečnosti nejsou první svého druhu.
Politolog Reinhard Steurer o kognitivní disonanci
RND: Takže se držíme předsudků, protože díky nim vypadáme lépe?
Schröder: Přesně tak. Nikdo vážně netvrdí, že ženy a muži jsou motivováni k práci jinak kvůli svému pohlaví. Naštěstí jsme si vědomi problému většiny stereotypů, jako je sexismus a rasismus, a diskriminace je dokonce trestným činem. Pouze v případě „generacionalismu“ používáme tyto atributy jako samozřejmost.
RND: A co bude vaší z plánované knihy?
Schröder: Tu nakonec nenapíši. Vysvětlovat stránku po stránce, že mezi generacemi nejsou žádné rozdíly, by nebylo příliš vzrušující. Pro mě osobně je to naprosto v pořádku. Ale obecně je to trochu deprimující: generační guruové a výzkumníci mládeže s nejpříkřejšími tezemi získávají největší pozornost a vydělávají na tom slušné peníze. Existují lidé, kteří jsou finančně závislí na šíření falešných generačních teoriích.
Martin Schröder je profesorem sociologie na univerzitě v německém Marburgu a na Sárské univerzitě. Zabývá se výzkumem sociálních nerovností, sociálního státu, variant kapitalismu, ekonomické sociologie, morálky a životní spokojenosti. Doktorát získal na Institutu Maxe Plancka pro studium společností v Kolíně nad Rýnem a studoval v Osnabrücku, Sciences Po Paris a na Harvardské univerzitě.
