V zájmu ruského prezidenta Putina je, aby po ruské invazi na Ukrajinu vypukly i další nové válečné konflikty. V rozhovoru pro deník Aargauer Zeitung to vysvětluje švýcarský profesor politické filozofie Francis Cheneval.
Aargauer Zeitung: Vypadává právě svět z pantů?
Francis Cheneval: Svět nebyl v pořádku dříve a není ani teď. Společnost byla vždy vystavena mnoha stresům. Nyní se projevují klesající tendence v oblasti míru, svobody a demokracie. To není dobrý vývoj.
AZ: Proč přibývá závažných ozbrojených konfliktů?
Cheneval: Válečné konflikty ze světa nezmizely. V Kongu probíhala válka s více než třemi miliony mrtvých. To pro nás nebyl velký problém. Agresivní válka vojenské mocnosti, jako je Rusko, proti Ukrajině však představuje překročení určité hranice. Rusko se v této válce vysílilo a nyní hledá zástupné války, které budou svazovat druhou stranu. Putin má zájem otevřít nebo nepřímo podporovat co nejvíce válečných konfliktů.
Vladimír Putin a teze o dějinách velkých mužů
AZ: Myslíte si, že Putin má v na útoku Hamásu na Izrael prsty?
Cheneval: Vztahy mezi Ruskem a Izraelem byly před válkou na Ukrajině poměrně úzké. Po válce na Ukrajině se Rusko stalo závislé na dodávkách dronů z Íránu. Osa mezi Ruskem a Íránem byla posílena. Rusko dlouhodobě spolupracuje s Hizballáhem v Libanonu, který je financován Íránem. Není pochyb o tom, že přímo i nepřímo funguje osa Moskva–Teherán. Nový vývoj na Blízkém východě je pro Putina výhodný, a to nejen z vojenských důvodů.
Putin chce opět zvýšit ceny energií. Nestabilní Blízký východ tomu napomáhá.
AZ: Co je v jeho zájmu?
Cheneval: Západ se spíš rozdělí kvůli otázce Izraele než kvůli Ukrajině. Západ byl dosud v podpoře Ukrajiny proti agresorovi poměrně jednotný. Když však dojde na Izrael, rychle vzniknou rozpory; to má bohužel v Evropě dlouhou tradici. Například ve Švýcarsku se bezprostředně po masakru v Izraeli konaly propalestinské demonstrace. Byly ve Švýcarsku proruské demonstrace? Názory se na Západě ještě více rozdělí, pokud si pozemní ofenzíva Izraele v pásmu Gazy vyžádá mnoho civilních obětí. Kromě toho chce Putin opět zvýšit ceny energií. Nestabilní Blízký východ tomu napomáhá.
AZ: Jak velké je nebezpečí, že se válka na Blízkém východě rozšíří na okolní země?
Cheneval: Může se k nim připojit libanonský Hizballáh a Írán s odnožemi v Iráku a Sýrii. Válka arabských států po boku Hamásu proti Izraeli je však nepravděpodobná.
AZ: Bylo důvodem útoku Hamásu sblížení Saúdské Arábie s Izraelem?
Cheneval: Ne. Důvod je prastarý: Hamás popírá právo Izraele na existenci. O Putinovi se říká: měli byste si přečíst, co napsal a řekl – pak poznáte jeho záměry. To samé platí i pro Hamás: vždy popíral právo Izraele na existenci. Útok byl jen otázkou času.
AZ: Pokud Čína zaútočí na Tchaj-wan, hrozí velká válka. USA by intervenovaly ve prospěch Tchaj-wanu.
Cheneval: Čínský prezident Si Ťin-pching si klade za cíl sjednocení Číny s Tchaj-wanem. Čím slabší, roztěkanější a nejednotnější se USA a jejich spojenci zdají být, tím větší může být pro Čínu pobídka k vojenskému úderu. V okolí Tchaj-wanu probíhá stále více vojenských cvičení. Čína výrazně zvýšila výrobu lodní nafty, což může poukazovat na přípravy na válku na moři. V současné době Čína horlivě usiluje o usmíření s USA, ale to může být jen kouřová clona.
AZ: Západ se dostal do defenzivy. Proč?
Cheneval: Vidím několik důvodů. Existuje mnoho zemí, které si kladou otázku: co můžeme ztratit, když se v konfliktu mezi Západem a Ruskem a Čínou nepostavíme na stranu Západu? Západ opomněl zajistit, aby země Jihu poznaly nevýhody, pokud s ním nebudou spolupracovat. Historicky tam Západ není spojován se svobodou, ale s násilnou kolonizací. Došlo i k dalším závažným chybám.
AZ: K jakým?
Cheneval: Druhá americká válka v Iráku se ukázala jako nelegitimní. Když nyní Západ odsuzuje invazi na Ukrajinu jako nezákonnou podle mezinárodního práva, jeho odpůrci mu připomínají druhou válku v Iráku. Tento diskurz, který Západ obviňuje z dvojího metru, je obzvláště chytlavý v zemích, které Západ dříve kolonizoval. Americká tradice liberálního internacionalismu předpokládá neustálou juridifikaci mezinárodních vztahů. USA se od ní odvrátily ve znamení neokonzervatismu. Vydaly se cestou ideologie „výjimečnosti“: USA mohou vést agresivní války a ti, kdo je nařídili, nebudou hnáni k odpovědnosti.
My na Západě jsme si dlouho mysleli: demokracie, svobodné tržní hospodářství a růst patří k sobě.
AZ: Selhal Západ ve své snaze zabránit spojenectví mezi Čínou a Ruskem?
Cheneval: Nemyslím si, že by Západ dokázal zabránit uzavření řad autokratů v čele s Čínou. Nepříjemné pro Putina je, že hraje roli juniorního partnera. Nová studená válka se však od té ve 20. století zásadně liší.
AZ: V čem je jiná?
Cheneval: Druhá strana měla ve 20. století ekonomický systém, který byl uzavřený sám do sebe, marxistický a zchátralý. Nyní však i druhá strana provozuje kapitalistický systém, který vytváří bohatství a je úzce propojen s druhou stranou a zeměmi mezi oběma póly. V současné době si lze jen těžko představit blahobyt USA a Evropy bez obchodu s Čínou a autokratickými zeměmi.
AZ: Jak moc ohrožuje demokratický systém skutečnost, že diktatura jako Čína může dosáhnout vysokého hospodářského růstu?
Cheneval: My na Západě jsme si dlouho mysleli: demokracie, svobodné tržní hospodářství a růst patří k sobě. Nyní nám dochází, že svobodné tržní hospodářství může být nahrazeno státním kapitalismem, který generuje růst a zároveň podporuje autokracii. To je atraktivní pro autokraty strukturálně slabých zemí. Čínský režim se spoléhá spíše na legitimitu výstupu než na legitimitu participace: stovky milionů lidí byly vyvedeny z chudoby, ale nemají žádný politický hlas. Africké a jihoamerické země se snaží tento model převzít a Čína je podporuje. Vidím tu však velké ‚ale‘.
AZ: A to?
Cheneval: V globálním měřítku se nohama hlasuje ve prospěch demokracie. Kam utíkají lidé z nejrůznějších zemí? Na Západ. Nechtějí jen peníze, hledají svobodu, vzdělání, kulturu. Nikdo nechce jít do Ruska, Číny, Íránu. Demokracie je v současné době pod tlakem, i jako oběť svého úspěchu, ale je to nejodolnější systém. Obtížné jsou procesy přechodu od autokracie k demokracii. Jakmile se demokracie etabluje na rozumné úrovni prosperity, udrží se.
Nechápu, proč Západ Ukrajinu více nepodporuje.
AZ: Platí to však vždy?
Cheneval: Od antiky existuje teorie o cyklech režimů: každý režim – a tedy i demokracie – v sobě nese zárodky svého pádu. Svobody mohou být v demokracii zneužívány. Pokud se tak děje nadměrně nebo je to tak vnímáno, lidé se stávají vnímavými k volání po silném vedení. Z toho těží například pravicoví populisté, jak lze v současnosti pozorovat v celé Evropě. O tom, zda mohou demokracii svrhnout, však pochybuji. Pokud jde o vše, inertní většina se probudí ve prospěch demokracie.
AZ: Pravicoví populisté však získávají půdu pod nohama i proto, že se problémy neřeší.
Cheneval: Souhlasím. Když se středové strany už neodvažují říkat, že imigraci je třeba omezit, když neříkají, že je třeba se o imigranty také aktivně starat, aby se integrace podařila, pak může vzniknout dojem, že liberální systém je bezmocně vystaven vzniku paralelních společností a cizineckých gangů. Ve Švýcarsku je tomu tak mnohem méně než ve Švédsku nebo Německu.
AZ: K pesimismu, který je v současné době v Evropě patrný přispívá také to, že se válka na kontinentu vleče. A hrozí tzv. špinavý mír. Rusko si ponechá dobytá ukrajinská území.
Cheneval: Nechápu, proč Západ Ukrajinu více nepodporuje. Západ udržuje patovou situaci, která vede k mnoha obětem na životech. Myslím, že je to cynické. Západ by mohl Ukrajinu podpořit zbraněmi, takže by se Rusko muselo rychle vzdát ukrajinských území. Americká vojenská doktrína je založena na „drtivé síle“. Ta musí být daná, pokud se do války zapojíme. Od Ukrajiny se ale očekává, že povede válku s poloviční silou. S tanky, ale bez letadel atd.
AZ: Německý kancléř Scholz si nepřeje, aby bylo Německo zataženo do války. Obává se jaderné eskalace.
Cheneval: První důvod považuji za legitimní. Pokud jde o druhý bod, Scholz podlehl Putinovu blafu. Proč stále opakuje, že Putin musí válku prohrát – a nejedná podle toho? Jedná polovičatě. Radikální pacifismus je alespoň konzistentní, polovičatý pacifismus válku prodlužuje a zvyšuje utrpení.
AZ: Mnoho lidí má pocit, že se vrátili do 20. století. Mysleli si, že nyní je v popředí boj proti klimatickým změnám, zabývají se umělou inteligencí – a pak přijde velká válka v Evropě, eskaluje konflikt na Blízkém východě a globálně proti sobě opět stojí dva bloky.
Cheneval: Domnívali jsme se, že jsme dospěli do postpolitického věku, v němž je třeba řešit pouze věcné problémy. Přičemž „politické“ se vztahuje k ovládání území prostřednictvím kolektivních identit a odpovídajících institucí. Konfrontace mezi mocenskými bloky se nyní vrací, protože robustní instituce a kolektivní identity, které vyžadují, jsou nezbytné, ale stále se stávají patologickými sebemrskači. Francis Fukuyama byl v roce 1992 kritizován za konstatování konce dějin. Myslím, že byl špatně pochopen: měl na mysli, že liberální, sociálně-tržní, svobodomyslný model by mohl být definitivním koncem společnosti. Pokud lidstvo vůbec nějakého cíle dosáhne, bude to právě tento. V opačném případě ztroskotá dříve, než se tak stane. S tím souhlasím. Liberální model je v každém případě lepší než čínský nebo ruský.
AZ: V příštím roce by se situace mohla ještě zhoršit: když se Donald Trump vrátí do Bílého domu.
Cheneval: Trumpovi lze vyčítat mnoho věcí, ale ne to, že by byl obzvlášť špatný geopolitik. Pod jeho vedením se USA nepouštěly do misionářských vojenských konfrontací a postavily se Číně.
Fukuyama: „Liberalismus potřebuje demokracii“
AZ: Pro Evropu by bylo špatné, kdyby USA vystoupily z NATO. Za prezidenta Trumpa by k tomu mohlo dojít.
Cheneval: Pokud USA vystoupí z NATO, může se Evropa utopit v zákopové válce. Je však pravděpodobnější, že se v takovém případě státy Evropské unie vojensky a politicky sblíží. Trump by tak Evropu nechtěně spojil. Slovy Goethova Fausta by byl mocností, která chce zlo, a přesto plodí dobro.
AZ: Co vám dává naději v těchto temných časech?
Cheneval: Autoritářské režimy potřebují spoustu peněz na udržování aparátu, který nedělá nic jiného, než že zotročuje vlastní obyvatelstvo. Nakolik to je udržitelné? Někteří odborníci předpovídají Číně těžké turbulence.
Francis Cheneval je vedoucím katedry filozofie a vedoucím katedry politické filozofie na Univerzitě v Curychu. Během své kariéry publikoval o řadě témat, včetně demokracie, spravedlnosti, vlastnických práv, mnohostranné integrace a dějin politického myšlení. Cheneval působil jako přednášející a profesor v Paříži, Bogotě, Bruselu a na několika švýcarských univerzitách. Kromě toho působil jako docent na St. Antony’s College Oxfordské univerzity a přednášel na Evropském institutu Ženevské univerzity. V letech 2006-2008 působil jako zpravodaj pro majetková práva v Komisi pro právní posílení postavení chudých v rámci Rozvojového programu OSN.
