Nejvyšší soud USA zrušil právo na potrat. Vědecké výzkumy z celého světa ukazují, že podstoupení interrupce není spojeno s problémy s duševním zdravím, ale omezování přístupu k ní ano.
Více než 50 let mezinárodních psychologických výzkumů ukazuje, že podstoupení interrupce není spojeno s psychickými problémy, ale omezování přístupu k bezpečným a legálním možnostem přerušení těhotenství způsobuje škody. Výzkumy ukazují, že lidé, kterým je potrat odepřena, mají horší fyzické i duševní zdraví a také horší ekonomické výsledky než ti, kteří o něj usilují a dostanou ho.
Stejné výzkumy přitom ukazují, že navzdory opačnému přesvědčení nezpůsobuje chtěný potrat výrazné psychické problémy. V přelomové studii, které se zúčastnilo více než 1 000 žen z 21 zemí, se ukázalo, že ty, kterým bylo umožněno podstoupit interrupci, nehlásí o nic častěji negativní emoce, psychické příznaky nebo sebevražedné myšlenky než ženy, kterým byl potrat odepřen.
Z velkých dlouhodobých a mezinárodních studií dále vyplývá, že podstoupení chtěného potratu nezvyšuje riziko deprese, úzkosti nebo sebevražedných myšlenek (The mental health impact of receiving vs. being denied an abortion, Advancing New Standards in Reproductive Health, 2018).
Narcismus: „Vše co se počítá, jsem já“
„Je důležité, aby lidé věděli, že potrat nezpůsobuje problémy s duševním zdravím“, řekla doktorka Debra Mollenová, profesorka poradenské psychologie na Texas Woman’s University, která se zabývá interrupcí a reprodukčními právy. „Škodlivé je stigma, které potraty obklopuje, nedostatečné znalosti o něm a nedostatečná dostupnost.“
Mylné představy o potratech jsou také spojeny s nižší podporou přerušení těhotenství – a lidé si zaslouží mít přesné informace, aby mohli činit informovaná rozhodnutí, uvedl Mollen (Weibe, E. R., et al., Gynecology & Obstetrics, Vol. 5, No. 9, 2015).
Jak potraty ovlivňují duševní zdraví
Studie Turnaway, přelomová analýza potratů provedená organizací Advancing New Standards in Reproductive Health (ANSIRH) na Kalifornské univerzitě v San Francisku, vyvrátila názor, že lidé, kteří podstoupí potrat, prožívají hlubokou lítost, smutek nebo dokonce posttraumatickou stresovou poruchu. Místo toho je nejčastěji pociťovanou emocí úleva (Rocca, C. H., et al., Social Science & Medicine, Vol. 248, 2020).
V rámci studie vědci sledovali téměř 1 000 žen v 21 státech USA po dobu pěti let, aby zjistili podobnosti a rozdíly mezi těmi, které chtěly podstoupit potrat a podstoupily ho, a těmi, které potrat chtěly, ale byl jim odmítnut. Pět let po zákroku ženy, které interrupci podstoupily, neuváděly častěji negativní emoce nebo sebevražedné myšlenky než ženy, kterým byl potrat odepřen, a více než 97 % zkoumaných osob uvedlo, že umělé přerušení těhotenství bylo správné rozhodnutí.
Ano zbraním, ne potratům: bigotní postoj amerických církví
V analýze vědecké literatury o potratech, která byla zveřejněna o deset let dříve, dospěla pracovní skupina APA k podobnému závěru, zejména v případě neplánovaného těhotenství. Pracovní skupina uvedla, že ženy, které podstoupily interrupci v prvním trimestru, nečelí vyššímu riziku problémů s duševním zdravím než ženy, které pokračovaly v neplánovaném těhotenství (Report of the APA Task Force on Mental Health and Abortion, 2008).
„Ve skutečnosti je nejlepším prediktorem duševního zdraví ženy po potratu její duševní zdraví před potratem“, uvedla doktorka Nancy Felipe Russoová, emeritní profesorka psychologie a ženských studií na Arizonské státní univerzitě, která stála v čele výzkumu nechtěného těhotenství, duševního zdraví a potratů.
Další skupina žen – ty, které těhotenství plánovaly a chtěly, ale přerušily ho během druhého nebo třetího trimestru kvůli život ohrožující vrozené vadě – se po zákroku potýkala s určitými psychickými problémy. Ty však byly srovnatelné s psychickými problémy žen, které potratily nebo přišly o novorozence, a méně závažné než potíže žen, které porodily děti s vážnými vrozenými vadami.
„Podstatné je, že potrat sám o sobě nezpůsobuje problémy s duševním zdravím,“ uvedla doktorka M. Antonia Biggsová, psycholožka a výzkumná pracovnice ANSIRH a jedna z vedoucích studie Turnaway.
Když jsou potraty zakázány
Ženy ve studii Turnaway, kterým byl potrat odepřen, uváděly více příznaků úzkosti a stresu, nižší sebevědomí a nižší životní spokojenost než ty, kterým byl potrat povolen (JAMA Psychiatry, Vol. 74, No. 2, 2017). Ženy, které pokračovaly v nechtěném těhotenství, měly následně také více fyzických zdravotních problémů, včetně dvou, které zemřely na porodní komplikace (Ralph, L. J., et al., Annals of Internal Medicine, Vol. 171, No. 4, 2019).
Ženy, jimž byla odepřena možnost potratu, čelí větším ekonomickým potížím, včetně horšího úvěrového skóre, častějších bankrotů a vystěhování a vyšší pravděpodobnosti života v chudobě. Po odmítnutí interrupce se u žen také zvýšila pravděpodobnost, že zůstanou s násilným partnerem nebo budou vychovávat děti samy (The harms of denying a woman a wanted abortion, ANSIRH, 2020).
Noam Chomsky: „Trumpova vláda byla nejnebezpečnější vládou historie“
Zákaz potratů však nedopadá jen na lidi, kteří o něj žádají.
„Děti, které se narodily v důsledku odpírání potratů, nejenže častěji vyrůstaly v chudobě, ale také častěji zažívaly špatnou vazbu se svými matkami“, vysvětluje Biggsová.
Jiné studie ukazují, že děti narozené za těchto okolností čelí řadě sociálních, emocionálních a duševních problémů, které přetrvávají i v dospělosti, včetně většího počtu psychiatrických hospitalizací než jejich sourozenci nebo jiné děti z plánovaného těhotenství (David, H. P., Reproductive Health Matters, Vol. 14, No. 27, 2006; Dagg, P. K., American Journal of Psychiatry, Vol. 148, No. 5, 1991).
„Negativní výsledky se neomezují jen na drobné problémy objevující se v krátkém časovém úseku,“ upozorňuje Russoová. „Mohou to být závažné následky, které vyvolávají skutečné obavy.“
Více stigmat, překážek a nerovností
Vzhledem k tomu, že dopady odmítání interrupcí na duševní zdraví dalece přesahují samotný zákrok, je důležité uvažovat o tomto problému v širším společenském kontextu.
„Většina lidí předpokládá, že pokud mluvíme o psychologických důsledcích, jde o jejich pocity spojené s potratem“, řekla Julie Bindemanová, PsyD, reprodukční psycholožka, spoluzakladatelka a vedoucí soukromé praxe Integrative Therapy of Greater Washington nedaleko hlavního města Spojených států. „Musíme se však zamyslet nad náklady, které se s tím pojí, když se dostaneme k tomuto bodu.“
Pokud některý stát USA interrupci zakáže, musí obyvatelky, která o ni žádají, čelit novým a významným překážkám. Mohou jim vzniknout dodatečné náklady na cestu mimo daný stát, ubytování a péči o dítě během cesty – a zároveň jim bude chybět výplata v práci. Mohou se cítit nuceny prozradit těhotenství přátelům, rodinným příslušníkům nebo spolupracovníkům, aby je požádaly o pomoc. Mohou být nuceny déle čekat na termín vyšetření. Všechny tyto problémy zvyšují psychický stres.
Tyto nové překážky by mohly komplikovat život všem zájemkyním o potrat, nejen lidem ve státech, které tento zákrok omezují.
Konec sebestřednosti! Myšlenky a ideje jsou univerzální.
„Mnoho lidí bude cestovat do států s lepší dostupností péče a tento nárůst poptávky po omezeném počtu termínů může mít dopad na všechny“, myslí si Biggsová.
Výzkum ukázal, že lidé, kteří se potýkají s logistickými překážkami v přístupu k potratové péči, včetně delšího cestování nebo obtížného plánování vyšetření, mají více příznaků stresu, úzkosti a deprese. Stejný účinek má i ztráta autonomie – například nutnost čekat na termín nebo odhalení těhotenství (Contraception, Vol. 101, No. 5, 2020).
Podle výsledků studie Turnaway je zákaz interrupčního zákroku také stigmatizací a stigma poškozuje duševní zdraví. Ženy ve studii, které měly pocit, že se na ně přátelé, rodina a členové komunity budou dívat skrz prsty, pokud podstoupí potrat, po letech mnohem častěji hlásily psychické potíže (PLOS ONE, Vol. 15, No. 1, 2020).
Podle odborníků budou rostoucí náklady na interrupci mnohem více zatěžovat lidi s menšími ekonomickými zdroji.
„Pravděpodobně dojde k většímu rozvrstvení, kdy ti, kteří mají prostředky a mohou cestovat, budou moci podstoupit interrupci, a ti, kteří je nemají, budou čelit překážkám za překážkami“, uvedla Bindemanová.
Lidé, kteří již nyní mají problémy s placením a přístupem k interrupcím – lidé žijící v chudobě, barevní, lidé z venkovských oblastí, sexuální a genderové menšiny a mladí lidé, kteří jsou často vázáni státní legislativou o souhlasu rodičů a oznamovacími zákony – ti budou pravděpodobně zákazem potratů zasaženi nejvíce.
Bindemanová uzavírá: „Ze všech těchto důvodů se jedná o naprostou smršť, která prohlubuje nerovnost lidí, kteří jsou již beztak marginalizováni.“
Lidským právům, rovnoprávnosti a menšinám je věnována zvláštní rubrika.
