Dlouhou dobu se říkalo, že nemáme přemýšlet v kategoriích přítel nebo nepřítel. Nyní se dozvídáme, že pesimismus by býval přece jen byl dobrým rádcem. Komentář vydavatele Jürgena Kaubeho pro Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Není v zájmu Ruska napadnout Ukrajinu (Sahra Wagenknechtová). Logika studené války, dobro a zlo, černá a bílá, nás nikam neposune (Ralf Stegner). Musíme se zdržet všeho, co by vedlo k dalšímu prohloubení této válečné dynamiky (Rolf Mützenich). Americké tajné služby tvrdí, že Rusové napadnou zemi, já tomu nevěřím (Gregor Gysi). Lživé příběhy zpravodajských služeb USA (Sevim Dagdelen). Někteří lidé mají skutečně radost z toho, že přivolávají válku (Ralf Stegner). Na eskalaci mají podíl všechny strany (Sahra Wagenknechtová). Doufám, že něco přinesou další rozhovory (Rolf Mützenich). – Všechno to jsou prohlášení z několika uplynulých dnů, všechna jsou nepravdivá, zbytečná, naivní. Důkazů by se dalo lehce sehnat více. Nyní jsou mnozí překvapeni. Válka? Putin jako „válečný zločinec“ (Rolf Mützenich). Kdo by si to byl pomyslel.
Mluvil o ústupu, nařídil útok
Ale proč jsme si to nemysleli? Proč jsme se „probudili v jiném světě“ (Annalena Baerbocková)? Protože jsme předtím snili? Nelze tvrdit, že by Vladimir Putin své postoje a záměry maskoval. Dlouho vysvětloval, jak názor má na Ukrajinu a na „Making Russia Great Again“. Opakovaně prohlásil, že Ukrajině nepřiznává právo na existenci.
Mysleli jsme si snad, že se jedná pouze o historicky fantazijní texty? Během tiskové konference s kancléřem Scholzem (SPD) mohl Putin bez námitek zopakovat lež o genocidě, která se na Ukrajině odehrává vůči Rusům. Mluvil o ústupu a zároveň nařídil útok. Přesto byl i nadále považován za člověka, s nímž má smysl diskutovat. Protože diskuzemi, které jsou zavádějícím způsobem nazývány „jednáním“, se něčeho dosáhne, nebo proto, že nám nic jiného nezbývá?
Procesy dle gusta režimu
Až do samého konce se předpokládalo, že by lhář přece jen mohl ustoupit. Ale on nejen lhal, on také jednal. Již dlouho je známo, že ruští občané, kteří nevyhovují režimu, jsou vražděni a tráveni doma i v zahraničí: Baburovová, Jušenkov, Markelov, Politkovská, Němcov, Litviněnko, Estěmirovová, Navalnyj; seznam je daleko delší. V ruských věznicích se používá mučení. Soudní procesy v právním státě existují pouze z vůle režimu. Přesto ale u mnoha lidí panovala horlivá ustaraná důvěřivost: říkali, že se musíme vžít do situace Rusů, konkrétně Putina, že se cítí ohrožen, že Rusové v jiných zemích nemají stejná práva, že Rusku bylo kdysi slíbeno, že NATO nepřijme žádný stát, který s ním hraničí, že naše historie nám zakazuje dodávat Ukrajincům obranné zbraně a tak dále. Nepřemýšlejte v kategoriích přítel a nepřítel, vždy se snažte pochopit druhou stranu. Nyní se dozvídáme, že strach nebo – řekněme – pesimismus by býval přece jen byl dobrým rádcem.
Vše o rusko-ukrajinském konfliktu najdete ve zvláštní rubrice.
