Opatření proti změně klimatu často asociují energetické daně a vysoké náklady. Pravdou je však opak: s přechodem na obnovitelné zdroje se ceny energie výrazně sníží.
Když na začátku 80. let prudce vzrostly ceny benzinu, zeptal jsem se otce, kolik stál, když se ve 30. letech minulého století učil v New Yorku řídit. 20 centů za galon, řekl, pouhých 5 centů za litr. To však bylo levné jen zdánlivě: měřeno mzdami a životními náklady bylo řízení auta ve 30. letech 20. století ještě dražší než v 80. letech. A v 80. letech bylo dražší než dnes.
Většina věcí souvisejících s energií je ve skutečnosti levnější. Je to známý ekonomický princip: čím více něčeho vyrobíte, tím dříve se projeví úspory z rozsahu, zvýší se efektivita a klesnou náklady. To nám přineslo cenově dostupná auta, počítače a LED žárovky.
Obnovitelné znamená výhodné
Abychom omezili změnu klimatu, máme na odstranění emisí CO2 ze spotřeby energie přibližně 25 let. Nejhospodárnějším způsobem, jak toho dosáhnout, je využívat elektřinu z obnovitelných zdrojů pro naše automobily, topné systémy a téměř vše ostatní. V několika málo případech, kdy to nefunguje, například u letadel, můžeme využít obnovitelnou energii k syntéze čistých paliv ze vzduchu a vody. Z dnešního pohledu to může znít utopicky – ale není tomu tak. Jde o to, že i obnovitelné zdroje energie se řídí stejnými pravidly poklesu nákladů, a to dokonce ještě více než je tomu u fosilních paliv.
Za posledních 20 let klesly celkové náklady na solární elektřinu o 90 % na přibližně 5 – 6 centů za kWh. V příštích 20 letech klesnou o dalších 50 až 75 procent. V budoucnu bude elektřina levnější než kdykoli předtím.
Podobná situace panuje i ve světě elektromobility. Před deseti lety byly celkové náklady na vlastnictví elektromobilu mnohonásobně vyšší než u ekvivalentního benzinového nebo naftového vozu. Dnes jsou elektromobily celkově levnější: i když je pořizovací cena stále ještě o něco vyšší, náklady na jejich provoz jsou mnohem nižší. A pořizovací cena elektromobilu by měla v příštích deseti letech výrazně klesnout.
Omezená nadspotřeba
Měli bychom se obávat levné energie? Nebudeme jí nakonec spotřebovávat více? Nevidím důvod k panice. Za prvé, spotřeba energie je „nepružná“. Jinými slovy, změna ceny má na poptávku jen zanedbatelný vliv. Když se cena energie zvýší, stále dojíždíme do práce a stále vytápíme své domovy. Koneckonců musíme. Když cena klesne, vede to jen k malému zvýšení spotřeby – a toto zvýšení lze neutralizovat opatřeními na zvýšení účinnosti, která přijímáme.
Za druhé, slunečního svitu, větrné a geotermální energie je více než dost na to, aby nám dodala veškerou obnovitelnou elektřinu, kterou potřebujeme, a velkou část energie, kterou potřebujeme na vytápění. Je sice pravda, že tyto zdroje nejsou na planetě rozmístěny rovnoměrně, ale to nejsou ani zdroje fosilních paliv.
Řízení změny
V bouřlivé diskusi o plánovaných odvodech se snadno zapomíná na to, o co jde: motivační odvody zdražují fosilní paliva, a tím podporují přechod na obnovitelné zdroje energie, které jsou tak stále levnější. Motivační daň je úspěšná, pokud ji nakonec nikdo nemusí platit, protože už všichni přestoupili na nový systém. Jiné nástroje vytvářejí přímé pobídky tím, že poskytují finanční úlevy za změnu. Většina zemí používá obě pobídky. Tak je tomu i ve Švýcarsku, Německu a jinde.
Rozhodující je rychlé jednání
Přísnější regulace budou mít většinovou podporu teprve tehdy, až bude energie z obnovitelných zdrojů tak levná, že bude chtít využívat fosilní paliva už jen málo lidí. K tomu by mohlo dojít i samo od sebe. Správnými opatřeními však lze tento proces výrazně urychlit.
Přísná švýcarská klimatická politika může snížit emise CO2 a přispět k tomu, že obnovitelné energie budou levnější než fosilní paliva. To se týká i dalších zemí, jejichž klimatický vývoj zase určuje naši budoucnost. Až v příštích 20 letech získá miliarda lidí v Africe a Asii přístup k energii, zvolí levnější variantu. Proto je tak důležité jednat a to rychle.
Životnímu prostředí a přechodu na obnovitelné zdroje energie je věnována rubrika Ekologie.
Dr. Anthony Patt se narodil v Nové Anglii v USA, v roce 2000 získal doktorát na Harvardově univerzitě a v roce 2013 se stal profesorem klimatické politiky na Spolkové vysoké technické škole v Curychu (ETH Zürich). Je jedním z hlavních autorů páté a připravované šesté hodnotící zprávy Světové klimatické rady (IPCC). Výše uvedený článek vyšel také na blogu ETH Blog budoucnosti. Anthony Patt získal řadu grantů a ocenění, včetně prestižního ocenění Evropské rady pro výzkum. Je také autorem několika odborných knih.
